Wikipedie

Josef Petřík (generál)

český voják

Josef Petřík (6. března 1891[2], Dobruška[1] [p 2] - 10. května 1943, Věznice Plötzensee, Berlín[2]) byl příslušníkem československých legií v Rusku. Po návratu do Československa se stal vojákem z povolání v prvorepublikové československé armádě, kde zastával vysoké velitelské funkce u ženijního vojska. Za protektorátu se zapojil do řad členů vojenské ilegální organizace Obrana národa a zastával zde pozici vojenského velitele pro okresy Rychnov nad Kněžnou, Nové Město nad Metují a Náchod. Na jaře 1940 přešel do ilegality, ale odchod do zahraničí byl zmařen jeho zatčením. Po dvouročním věznění byl odsouzen v lednu roku 1943 k trestu smrti a ještě téhož roku v květnu popraven v berlínské věznici Plötzensee.

Josef Petřík
Jiná jménaProkop [p 1]
Narození6. března 1891[2]
Dobruška,[1] Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. května 1943[2]
Věznice Plötzensee, Berlín, Německá říšeNěmecká říše Německá říše[2]
Příčina úmrtípopraven[2][1] gilotinou[3]
BydlištěDobruška č.p. 27[1]
Národnostčeská[1]
VzděláníVyšší průmyslová škola stavební v Praze[1]
Povolánívoják z povolání (důstojník)[1]
ZaměstnavatelČeskoslovenská armáda
OceněníKříž svatého Jiří (1917)
Československý válečný kříž 1914–1918 (1921)
Československá revoluční medaile (1921)
Medaile Vítězství (1921)
Řád rumunské koruny (1930)
… více na Wikidatech
ChoťAnna Černá[2]
Děti2 synové[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Mládí a první světová válka editovat

Josef Petřík se narodil v rodině dobrušského povozníka.[2] Na Vyšší státní průmyslové škole v Praze vystudoval stavitelství.[2] [p 3] Po studiích působil nějaký čas jako stavební asistent v Osjeku.[1] V roce 1913 byl odveden do rakousko-uherské armády.[2] Během výkonu jednoroční[1] aktivní vojenské služby ale v roce 1914 vypukla první světová válka.[2] V armádě Josef Petřík neskrýval svoje projevy sokolského a národního cítění. Za ně měl být již v září 1914 postaven před válečný soud.[1] S celou svojí jednotkou dne 26. října 1914 přešel do ruského zajetí. Přihlásil se do České družiny[1] - stal se příslušníkem československých legií na Rusi.[2] Zúčastnil se mnoha bojů, mezi jinými bitvy u Zborova[1], bitvy u Bachmače[1] a bitvy u Lipjag.[2][1] S československými legiemi na Rusi prošel celou sibiřskou anabází.[2][1]

Mezi světovými válkami editovat

Do Československa se vrátil lodním transportem z Vladivostoku[4] v hodnosti majora ruských legií v září roku 1920.[1] a ještě v témže roce se stal vojákem z povolání.[2][1] V následujícím roce (1921) byl pak jmenován velitelem 4. praporu 1. ženijního pluku v Terezíně.[2] Stačil se ještě oženit s Annou Černou a v roce 1922 byl nakrátko převelen na Slovensko do Komárna.[2] Zde však nepobyl dlouho a vrátil se odsud zpět do Terezína.[2] Jako velitel ženijního pluku v Litoměřicích a Terezíně se podílel na budování československého pohraničního opevnění.[4] V roce 1935 se Josef Petřík stal zástupcem velitele zemského ženijního vojska v Brně.[2] [p 3] [p 4] Ke konci roku 1938 měl již hodnost plukovníka[1] a v Brně zastával funkci zemského velitele ženijního vojska pro Moravu.[1] Měl též za sebou odbornou publikační činnost ve vojenských časopisech.[1]

Průběh vojenské služby (výběr) editovat

  • říjen 1924 až listopad 1926: Velitel Ženijního pluku 1[5]
  • březen 1927 až květen 1928: Velitel Ženijního pluku 1[5]
  • květen 1928 až říjen 1929: Velitel Ženijního pluku 1[5]
  • září 1929 až únor 1934: Velitel Ženijního pluku 2[5]
  • srpen 1934 až září 1935: Velitel Ženijního pluku 2[5]
  • 27. září 1938 až 06. října 1938: Velitel Úřadu ženijní služby II. armády[5]
  • 27. září 1938 až 06. října 1938: Velitel na Velitelství ženijního vojska II. armády[5]
  • 06. října 1938 až 30. listopadu 1938: Velitel na Velitelství ženijního vojska IV. armády[5]
  • 06. října 1938 až 30. listopadu 1938: Velitel na Úřadu ženijní služby IV. armády[5]

Mnichov a druhá světová válka editovat

Po podepsání Mnichovské dohody (29. září 1938) byl předčasně penzionován.[2] Po 15. březnu 1939 mu Němci nabízeli, aby svoji vojenskou odbornost dal do jejich služeb, ale tuto nabídku spolupráce Josef Petřík odmítl.[1] V roce 1939 se vrátil do Dobrušky, zapojil se do práce ve vojenské ilegální odbojové organizaci Obrana národa a posléze se stal jejím vojenským velitelem pro okresy Rychnov nad Kněžnou, Nové Město nad Metují a Náchod.[2] V únoru 1940 se po zásazích německých represivních složek (gestapo a sicherheitsdienst) proti místním strukturám Obrany národa musel uchýlit do ilegality a následně plánoval odchod do emigrace.[2] Jeho útěk do zahraničí se ale nezdařil, Josef Petřík byl zatčen ve Vídni 4. dubna 1941[1] [p 5] a po dvouletém věznění byl odsouzen Lidovým soudním dvorem dne 28. ledna 1943[3] [p 6] k trestu smrti[1] za přípravu k velezradě (v rámci odbojové organizace Obrana národa).[3] Josef Petřík byl sťat gilotinou (tzv. sekerou)[3] v berlínské věznici Plötzensee 10. května roku 1943.[2]

Vyznamenání a povýšení editovat

Před druhou světovou válkou editovat

Po druhé světové válce editovat

Pamětní deska editovat

Jméno Josefa Petříka je uvedeno na pamětní desce věnované obětem okupace z řad Sokola: „Oběti Sokola Brno I ve světových válkách“, která se nachází ve dvoraně (vestibulu) sokolovny na adrese: Kounicova 685/20; 60 200 Brno-střed – Veveří.[6] Pamětní deska se jmény obětí je trojdílná, byla instalována 23. listopadu 1947 (při oslavách 85 let založení Sokola Brno), jejími autory jsou Jiří Marek a Bohumil Babánek, kamenické práce jsou dílem Karla Racka. U desky se nachází symbolický náhrobek (kenotaf) z leštěné žuly (s vloženou prstí z ruských, italských a z francouzských bojišť a z Kounicových kolejí) a dále pak bronzová plastika padajícího muže.[1]

Galerie editovat

  •  
    Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – titulní strana
  •  
    Osobní věstník MNO číslo 101, rok 1946 – strana 1204 s oznámením o povýšení

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ V databázi Vojenského ústředního archivu Praha (www.vuapraha.army.cz) je místem narození Dobruška, okres Nové Město nad Metují. Je zde uvedeno i druhé jméno v podobě "Prokop".[1]
  2. ↑ Ve sbírkách Muzea města Brna je uvedeno jako místo narození Praha.[1]
  3. ↑ a b Při svém pobytu v Praze byl Josef Petřík členem Sokola (Praha-Malá Strana; župa Jana Máchala) a rovněž tak i v Brně (Sokol Brno I)[1]
  4. ↑ Pramen [1] uvádí, že se Josef Petřík stal od roku 1935 v Brně zemským ženijním velitelem pro Moravu (tedy nikoliv jen jeho zástupcem).
  5. ↑ Pramen [2] uvádí jako datum zatčení Josefa Petříka gestapem rok 1942.
  6. ↑ Pramen [1] uvádí jako datum odsouzení lidovým soudem 2. ledna 1943.

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae Josef Petřík (* 6.3.1891 Dobruška (okres Nové Město nad Metují) – † 10.5.1943 Berlín-Plötzensee) [online]. Internetová encyklopedie dějin Brna [cit. 2018-06-01]. Foto jen s povolením (foto identické jako na Forum válka CZ). Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Expozice Vlastivědného muzea v Dobrušce (Na adrese: Rýdlova vila, č.p. 187; Novoměstská 187; 51801 Dobruška, Česko)
  3. ↑ a b c d Dokumentace popravených Čechoslováků za druhé světové války v Berlíně-Plötzensee [online]. [cit. 2018-06-02]. Příjmení a jméno: Petřík Josef; Zaměstnání: plukovník; Datum narození: 6.3.1891; Místo narození: Dobruška; Provinění: 28.1.1943 odsouzen Lidovým soudním dvorem k trestu smrti za přípravu k velezradě (odbojová organizace Obrany národa); Datum popravy: 10.5.1943; Způsob popravy: gilotina; Zdroje: ABS (141), Barch (R 3001), Der Tod von Plötzensee, Ehrenbuch, GDW, Gedenkstätte Plötzensee, NA (KT-OVS). Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-12. 
  4. ↑ a b PETŘÍK, Ivo. VZPOMÍNKA: Němci, naši spoluobčané a nepřátelé [online]. 2010-12-08 [cit. 2018-06-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Petřík, Josef (* 06.03.1891 Dobruška - 10.05.1943 Berlín) [online]. Forum válka CZ [cit. 2018-06-01]. Foto identické jako na Internetové encyklopedii dějin Brna. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠŤASTNÝ, Ivo. Pamětní deska Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (www.vets.cz), 2005-09-21 [cit. 2018-06-02]. Umístění: Brno, Kounicova 20/22, Brno - Veveří, vestibul Sokolovny; Centrální evidence válečných hrobů: je evidován pod označením: CZE-6203-38350; Souřadnice: N49°12'13.09 E16°36'00.99. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • FIC, Vladimír, „Opevňovací práce na jihozápadní Moravě v letech 1936–1938“, IN periodikum: Západní Morava: vlastivědný sborník. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 1997- . ISSN 1211-8931.; Ročník: 13; rok 2009; strany: 82 až 149 (Josef Petřík od str. 134).
  • KOPEČNÝ, Petr. Obrana národa na Brněnsku 15.3.1938-29.2.1940. Brno: Archiv města Brna, 2006. 239 stran. Brno v minulosti a dnes; suppl. č. 3. ISBN 80-86736-04-0.
  • Naši hrdinové: 1939-1945. Brno: Tělocvičná jednota Sokol Brno 1., 1947. 107-[ii] stran, [24] stran obrazových příloh.
  • Sbírky Muzea města Brna (MuMB); Fond: inventární číslo 152 709; Osoba: Josef Petřík.
  • Sbírky Muzea města Brna (MuMB); Fond: inventární číslo 150 269; Osoba: Josef Petřík.
  • Detail legionáře; Vojenský ústřední archiv Praha (www.vuapraha.cz); stav k datu: 25. 08. 2011.
  • Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob (Josef Petřík)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Petřík_(generál)&oldid=22273827“