Josef Libický (učitel)
Josef Libický (22. ledna 1859 Pardubice – 5. srpna 1920 Mlýneček[1]) byl český učitel, školní inspektor a jednatel Ústřední matice školské. Jeho vnučkou byla historička Jaroslava Honcová (1930–2015).[2]
| Josef Libický | |
|---|---|
| Narození | 22. ledna 1859 Pardubice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 5. srpna 1920 (ve věku 61 let) Mlýneček  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Národnost | česká |
| Povolání | pedagog, školní inspektor, jednatel Ústřední matice školské |
| Choť | Josefina Libická |
| Děti | Alexandr Libický |
| Rodiče | Alexandr Donát Libický |
| Příbuzní | Jaroslava Honcová, Antonín Libický |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Mládí editovat
Narodil se do rodiny Alexandra Donáta a jeho ženy Marie, rozené Patzakové. Jeho otec Alexandr Donát Libický (1821–1875) působil jako účetní městského úřadu v Pardubicích. Zde mj. také sepsal první německé dějiny města Pardubic do roku 1849, které sepsal v 60. letech a zůstaly pouze v rukopise. Využil je však později Josef Sakař, když sepisoval své Dějiny Pardubic nad Labem.
Josef měl ještě čtyři sourozence: Antonína (1854-1930), Marii (* 1856), Alexandra (1857–1858) a Annu (* 1861). Nejstarší bratr Antonín později vynikl jako matematik a fyzik a stal se ředitelem reálky v Hradci Králové.
Josef Libický studoval do roku 1874 na pardubické reálce, poté na přání otce jeden rok na německé reálce v Liberci. Vlivem finanční tísně rodiny po smrti otce nemohl Josef studovat vysokou školu, nastoupil na učitelský ústav v Hradci Králové, živil se kondicemi a koncem školního roku maturoval. Stal se podučitelem v Bohdanči, kde pobyl dva roky.
Roku 1878 složil zkoušku způsobilosti a stal se učitelem v Pardubicích. V již opět počeštěných Pardubicích se jako uvědomělý vlastenec stal funkcionářem Sokola a členem několika vlasteneckých spolků.[3]
Učitelem a jednatelem ÚMŠ v Praze editovat
V lednu 1883 se dostal do Prahy na žižkovskou chlapeckou školu, v novém působišti pak absolvoval kursy pro zvýšení své kvalifikace – kurs pro učitele kreslení na učitelských školách pokračovacích (v r. 1885) a kurs pro učitele měšťanských škol s aprobací matematika, přírodopis a fyzika (v r. 1888). V roce 1890 uzavřel v nově postaveném chrámu svaté Ludmily na Vinohradech sňatek s Josefinou Kurzovou, z manželství se narodil v roce 1894 syn Alexandr.
Do Prahy přišel právě v době českého národního uvědomění, v roce znovudostavění národního divadla. Záhy po svém příchodu se zapojil do činnosti Ústřední matice školské (ÚMŠ) a v lednu 1889 byl zvolen do jejího výboru. Již po ročním působení se stal členem presidia ve funkci jednatele, kterou vykonával v letech 1890–1895. Ve své funkci byl nejbližším spolupracovníkem prvního předsedy ÚMŠ Františka Ladislav Riegra a po jeho odstoupení druhého předsedy Jaromíra Čelakovského. Ve funkci jednatele ÚMŠ věnoval Libický vždy dva dny v týdnu zakládání a návštěvám matičních škol v národnostně smíšeném pohraničí.
Roku 1894 se stal Libický řídícím učitelem na průmyslové škole. Proto se od r. 1896 vzdal funkce jednatele ÚMŠ, zůstal však i nadále členem výboru až do konce roku 1899.
V letech 1900–1903 působil dočasně mimo Prahu jako školní inspektor v kolínském okrese.
V r. 1904 se trvale vrátil do Prahy jako školní inspektor pro vinohradský okres. Přes četné služební povinnosti zůstával ve stálém kontaktu s vedením ÚMŠ.[4]
Na Mlýnečku editovat
v rámci svých služebních povinností jednatele ÚMŠ navštívil Libický šumavskou ves Mlýneček, jež se mu stala osudnou. Mlýneček byl jedinou téměř českou obcí v převážně německém okolí. Na Mlýnečku fungovala zimní expozitura matiční školy v Pelechách, jež byla založena r. 1885 jako jedna ze čtyř matičních škol v domažlickém okrese. Zimní expozitura na Mlýnečku fungovala od r. 1888, neboť tamním dětem hluboké závěje při dlouhotrvajících šumavských zimách znemožňovaly každodenní docházku do školy v Pelechách.
V letech 1891–1892 byla činnost zimní expozitury na Mlýnečku přerušena. Obrat nastal teprve v srpnu 1892, kdy se dostavil na Mlýneček osobně jednatel Ústřední matice školské Josef Libický, aby s tamním hostinským Josefem Šperlem uzavřel smlouvu o podmínkách, za nichž Šperl pronajme ve své chalupě učebnu pro zimní expozituru pelešské matiční školy. V chalupě, jež po Šperlově smrti náležela jeho zeti hajnému Josefu Dekrovi, pak od r. 1893 až do své smrti trávíval Libický se svou rodinou pravidelně prázdniny. Na zahradě Šperlova a později Dekrova hostince se konávaly neformální letní nedělní besedy, na něž Libický zval místní českou inteligenci – učitele, lesníky, celníky či kněze.[5]
Zřízení obecné školy v Novém Klíčově editovat
V r. 1906 byla zásluhou Libického dlouholetého úsilí zřízena obecná škola v Novém Klíčově. Dne 18. října 1904 s jejím zřízením vyslovil souhlas Zemský výbor a dne 3. května 1905 vydala výnos o jejím zřízení Zemská školní rada. Nyní bylo třeba zkolaudovat pozemek a konečně školu postavit. Podle Libického návrhu měla být škola postavena ze subvence ÚMŠ, úvěru 5 000 zl. pro osadu Nový Klíčov a konečně svépomocí obyvatel Nového Kíčova, Štítovek a Mlýnečku. Nad provedením stavby dohlížel mrákovský vikář Lambert Ludvík. Škola byla slavnostně otevřena dne 19. srpna 1906. Organizaci slavnosti převzal starosta okresu Domažlice Maxmilián Duffek. Sraz účastníků slavnosti byl v Mrákově, odkud vyrazil průvod sestávající z řad místních politických představitelů, místního výboru ÚMŠ, členů místních spolků, učitelstva z celého kraje a krojovaných zástupů chodského lidu, takže čítal na 1 000 účastníků. Josef Libický měl hlavní projev.
Ač Libický ve funkci jednatele ÚMŠ pomáhal zakládat mnoho škol, škola v Novém Klíčově se stala jeho trvalou láskou, již neustále vylepšoval. Zasadil se o pořízení hromosvodu a svépomocné postavení tělocvičny. Vinohradští učitelé věnovali téhož roku škole knihovnu o 225 svazcích. Do konce svého života získával Libický částky na pořizování školních potřeb a knih pro žáky novoklíčovské školy.[6][7]
Osobní život editovat
Mezi Libického osobní přátele patřili např. proslulý cestovatel Emil Holub, spisovatel a kolega K. V. Rais, či akademický malíř Alois Kalvoda.
Josef Libický podnikl tři velké zahraniční cesty. První směřovala do chorvatských přímořských lázní Opatija v r. 1908, kam přivezl poskytnout finanční půjčku pro svého švagra Rudolfa Kurze chybějící do ceny domu, který si chtěl zakoupit. Na jaře 1914 podnikl Libický i se svým dospělým synem Alexandrem velkou zahraniční cestu po Itálii, Palestině a Egyptu. Třetí cestu vykonal v r. 1916 do Tyrolska, odkud přivezl své ženě velký kříž, podepsaný tyrolským řezbářem.
Od konce světové války se jeho zdravotní stav podstatně zhoršil. Zemřel na Mlýnečku dne 5. srpna 1920.[8]
Odkaz, ocenění editovat
Odkazu Josefa Libického se ujali vinohradští učitelé, kteří založili nadaci nesoucí jeho jméno pro podporu chudých žáků novoklíčovské školy.
V r. 1930 podnikavý novoklíčovský učitel J. Knížek inicioval vzpomínkovou slavnost k desátému výročí Libického úmrtí. Pietní slavnost proběhla 19. srpna – v den otevření školy. Při slavnosti byla na budově novoklíčovské školy odhalena portrétní pamětní deska s nápisem: "Školní inspektor Josef Libický z Král. Vinohradů, ochránce pošumavských hranic zasloužil se o tuto školu." Škola fungovala do r. 1964, pamětní deska však přetrvala do dnešních dní.[9]
Životem Josefa Libického se zabývala Jaroslava Honcová, která životní příběh svého děda zpracovala do článku publikovaného na stránkách Genealogických a heraldických listů.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, sign. SPVIN Z2, s. 258
- ↑ Honcová, Jaroslava: To byl český učitel - Josef Libický (1859-1920). In: Genealogické a heraldické listy 30, č. 3, 2010, s. 31.
- ↑ Tamtéž, s. 24–25.
- ↑ Tamtéž, s. 26–27.
- ↑ Tamtéž, s. 27–28.
- ↑ Tamtéž, s. 28–29.
- ↑ Honcová, Jaroslava: O nejzápadnější českou školu. In: Minulostí Západočeského kraje XXIII, 1987, s. 137–146.
- ↑ Honcová, Jaroslava: To byl český učitel - Josef Libický (1859-1920). In: Genealogické a heraldické listy 30, č. 3, 2010, s. 29–30.
- ↑ Tamtéž, s. 30.
Literatura editovat
- Honcová, Jaroslava: O nejzápadnější českou školu. In: Minulostí Západočeského kraje XXIII, 1987, s. 137–146.
- Honcová, Jaroslava: To byl český učitel - Josef Libický (1859-1920). In: Genealogické a heraldické listy 30, č. 3, 2010, s. 24-32.
