Josef Josefovič Jungmann
Josef Josefovič Jungmann, vlastním jménem Josef Jungmann (13. srpna 1801 Litoměřice[1] – 24. prosince 1833 Praha[2]) byl český překladatel, syn jazykovědce Josefa Jungmanna. Aby se odlišil od otce, podepisoval se patronymem Josefovič.
| Josef Josefovič Jungmann | |
|---|---|
| Narození | 13. srpna 1801 Litoměřice |
| Úmrtí | 27. prosince 1833 (ve věku 32 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | překladatel, právník a jazykovědec |
| Témata | lingvistika a překladatelská činnost |
| Rodiče | Josef Jungmann, Johanna Jungmannová |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Pokřtěn byl jako Josef Johann Ignác Jungmann, syn Josefa Jungmanna a jeho manželky Johanny Světecké z Černčic (1780–1855).[1] Byl nejstarší ze šesti dětí a jediný syn; dva ze sourozenců zemřeli krátce po narození.
Koncem roku 1815 se rodina přestěhovala z Litoměřic do Prahy, kde Josef Josefovič Jungmann ukončil gymnázium a vystudoval práva. Pracoval jako úředník zemského soudu, roku 1828 byl jmenován auskultantem; v roce 1831 vážně onemocněl a soudcovské zkoušky nemohl složit.[3] Podle matriky zemřelých zemřel na nervovou horečku (Nervenfieber).[2] Je pohřben na Olšanských hřbitovech, společně se svým otcem.[4]
Dílo editovat
Překládal z němčiny, ruštiny a angličtiny, z jeho díla se uvádí především:[3]
- Spolu s otcem připravoval Slovník česko-německý
- Pravděpodobně spolu s otcem přeložil libreto Mozartova Únosu ze serailu
- Neotištěny zůstaly teoretické Úvahy o překládání zpěvů a první česká učebnice hry na klavír
Dopisy Josefa Josefoviče Jungmanna, (např. s Antonínem Markem, Janem Kollárem, Václavem Hankou, Františkem Šírem, Josefem Vladimírem Pelikánem a Františkem Vetešníkem) z let 1820–1833.[p 1] Časově zahrnuje dobu třinácti let – od r. 1820 vyšly v roce 1956 v SNKLHU pod názvem Josef Josefovič Jungmann: Korespondence.[p 2]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Antonín Marek, Jan Kollár a František Vetešník spolupracovali s Josefem Jungmannem otcem na jeho česko-německém slovníku.
- ↑ Pod pseudonymem Josef Josefovič publikoval později též český evangelický básník Josef Baše (viz Časopis Matice Moravské 1-4/1931, s. 179 [1])
Reference editovat
- ↑ a b Matrika narozených, Litoměřice-děkanství, 1801-1805, snímek 8 [online]. SOA Litoměřice [cit. 2020-04-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Matrika zemřelých, Panna Marie Sněžná, 1831-1865, snímek 29 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-04-25]. Dostupné online.
- ↑ a b OTRUBA, Mojmír. Josef Josefovič Jungmann. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 586–587.
- ↑ Vyhledávání hrobů dle zesnulých: Jungmann Josef (1833) [online]. Správa pražských hřbitovů [cit. 2020-04-26]. Dostupné online.
Literatura editovat
- OTRUBA, Mojmír. Josef Josefovič Jungmann. In: Vladimír Forst a kolektiv. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0468-8. Svazek 2/I. H–J. S. 586–587.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Josefovič Jungmann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Josefovič Jungmann
- Josef Josefovič Jungmann v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
- VOTOČKOVÁ-LAUERMANNOVÁ, Olga. Bolestné vánoce Josefa Jungmanna. S. 1–2. Národní listy [online]. 3. 1. 1939 [cit. 2020-04-25]. S. 1–2. Dostupné online.
