Otevřít hlavní menu

Josef Dlask

český kronikář

Josef Dlask (12. července 1782[1]20. května 1853[2]) byl český písmák, sedlák, rychtář na Bukovině žijící na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova.

Josef Dlask
Narození 12. července 1782 nebo 11. července 1782
Dlaskův statek
Úmrtí 20. května 1853 (ve věku 70 let) nebo 1853 (ve věku 70–71 let)
Dolánky u Turnova
Příčina úmrtí tonutí
Místo pohřbení Jenišovice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

 
Hrob Josefa Dlaska v Jenišovicích

Josef Dlask se narodil na rodinném statku (čp. 12) 12. července 1782. Dostalo se mu vzdělání v domácké škole a později se vyučoval v Turnově hudbě, především hře na klavír. Později hrál na varhany v turnovském klášteře. Okolo roku 1800 začal zapisovat svoje paměti. V roce 1805 se oženil s Marií roz. Formánkovou z Modřic a 1813 převzal hospodářství. V roce 1818 se přimluvil u rohozeckého hraběte, aby bylo možno využívat rybářský domek v Dolánkách jako školu. Od roku 1821 byl rychtářem v Bukovině. Pod bukovinskou rychtu krom Bukoviny spadaly také Dolánky, Vazovec, Kobylka a Loužek. Na svém statku často hostil pána z Hrubého Rohozce, hraběte Františka Antonína Des Fourse († 1831), se kterým měl, v rámci poddanských konvencí, přátelský poměr. V roce 1831 se dostal kvůli odvodu na vojnu do křížku Benešem z Loužku č. 5 (a jeho ženou), který se ho snažil zabít, ale byl od Dlaska sám notně zbit. Toho roku také složil svoji rychtářskou hodnost a odevzdal hospodářství synovi (také proto, aby nebyl odveden). Na jaře (podle matriky 20. května) roku 1853 se utopil při lovu ryb v Jizeře, rozvodněné po zimě. Pochován byl 23. května na hřbitov v Jenišovicích.[3][4]

Krom nadprůměrného vzdělání mu bylo umožněno nezvykle široce poznat svůj kraj při poutních slavnostech, byl ve Vambeřicích, Staré Boleslavi, Praze a na Táboře.[5] Byl také dobrý řemeslník, investoval a dokázal velkoryse přestavět rodový statek do podoby, v jaké je znám dodnes. Na vlastní náklady postavil spínací most přes Jizeru, jehož plán si přivezl z Vambeřic.[6] Peníze na tyto projekty získával ze zemědělství, které bylo obzvlášť výnosné po napoleonských válkách. Dle jeho zápisků mu nejvíce vynášel len, prodej jetelového semínka a ovocnářství, které mělo na rodovém statku dlouhou tradici.[7] Byl také novátor, který roku 1827 ve svém kraji poprvé použil úspěšně umělé hnojivo.[8] Známý je také jeho pokus o létání s křídly z husího peří, které sestrojil po porovnání husí a lidské váhy. Tento pokus nedopadl úspěšně.[9]

Zápisky sedláka Josefa DlaskaEditovat

Dnes je znám především jako autor zápisků, jež zachycují život na doláneckém statku, záznamy však obsahují i poznámky staršího data, z nichž nejstarší je z roku 1500 (poslední zápis je z 19. února 1853). Nevyhýbá se ani událostem celoevropského významu, jako je popis bitvy u Lipska, převzatý z dopisu vojáka – kaprála jménem František Smrt, který měl manželku v Turnově. Jako pramen pro historické události Dlaskovi krom vyprávění pamětníků posloužil Vejtah (1765) kněze Josefa Václava Paroubka, Kronika česká kronikáře Václava Hájka z Libočan, Kalendář historický pražského měšťana Jana Rulíka a paměti turnovského rodáka Václava Antonína Meissnera.[5]

Jeho zápisky jsou dodnes ceněny díky jedinečnému svědectví prostého (i když na svoji dobu notně vzdělaného) sedláka v době napoleonských válek a nedlouho po reformách Marie Terezie a Josefa II. Z Dlaskova díla je také patrná skepse starší generace k novým hnutím v období revolučního roku 1848. Pekař ve své studii tuto lidovou kroniku přirovnává k dílu písmáka Františka Jana Vaváka a dodává: „Sloh je svěží, lehký, takřka moderní, jako nedotčený těžkopádnou, složitou slohovou strukturou naší starší literatury.“[10] Kutnar toto nadšení nesdílí a modernost připisuje pozdějším úpravám prvního editora pamětí Vaňka.

Knižně byl text vydán pod názvem Zápisky Josefa Dlaska, rolníka v Dolánkách u Turnova, k vydání jej připravil v roce 1898 Václav Vaněk, turnovský řídící učitel ve výslužbě. Text stylisticky upravil a doplnil životopis autora na základě výpovědí K. Javůrka, přítele Dlaskova vnuka Josefa. K této příležitosti vypracoval Josef Pekař studii Paměti sedláka Josefa Dlaska (1898 německy jako Memoiren des Bauers Dlask). Neupravený text spolu s poznámkami, doslovem a Pekařovou studií připravil k vydání v roce 1941 František Kutnar. Originál zápisků se dnes nachází v knihovně Muzea Českého ráje.

LiteraturaEditovat

  • DLASK, Josef. Zápisky Josefa Dlaska, rolníka v Dolánkách u Turnova : 1716–1853. K vydání připravil, informace o Dlaskově životě Václav Vaněk. Turnov: V. Kudrnáč, 1898. 
  • DLASK, Josef. Paměti sedláka Josefa Dlaska. K vydání připravil, poznámky a doslov František Kutnar. Praha: Melantrich, 1941. 
  • DLASK, Josef. Zápisky sedláka Josefa Dlaska: měl jsem nestálé štěstí. V Turnově: Muzeum Českého ráje, 2015. 284 stran. ISBN 978-80-87416-21-1. Editorka Alžběta Kulíšková.
  • Fapšo, Marek – Kříž, Jaroslav. Připomenutí sedláka Josefa Dlaska (1782–1853): k některým možnostem interpretace této osobnosti. Od Ještěda k Troskám : vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí Turnov : Občanské sdružení Pamět Českého ráje a Podještědí Roč. 22 (38), č. 1 (2015), s. 19-23.
  • PEKAŘ, Josef. O smyslu českých dějin. Praha: Rozmluvy, 1990. 418 s. ISBN 0-946352-70-4. Kapitola Paměti sedláka Josefa Dlaska, s. 357–375. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 245. 

ReferenceEditovat

  1. Dlask 2015 (ed. A. Kulíšková), s. 226 (příloha XIV), zde otisknutá fotografie stránky matriky narozených, farnost turnovská ze SOA v Zámrsku.
  2. Dlask 2015 (ed. A. Kulíšková), s. 227 (příloha XV), zde otisknutá fotografie stránky matriky zemřelých, farnost jenišovická ze SOA v Litoměřicích.
  3. Vaněk, str. 5–10
  4. Dlask 2015 (ed. A. Kulíšková), s. 227 (příloha XV), zde otisknutá fotografie stránky matriky zemřelých, farnost jenišovická ze SOA v Litoměřicích.
  5. a b Kutnar, 1941, str. 101
  6. Kutnar, 1941, str. 109
  7. Kutnar, 1941, str. 109–110
  8. Kutnar, 1941, str. 112
  9. Kutnar, 1941, str. 114
  10. Pekař, 1941, str. 9; 1990, str. 369

Externí odkazyEditovat