Wikipedie

Josef Bican

rakousko-český fotbalista a fotbalový trenér

Josef „Pepi“ Bican (25. září 1913, Vídeň – 12. prosince 2001, Praha) byl proslulý česko-rakouský fotbalista a trenér, jeden z nejlepších fotbalistů 20. století.[1][2] Vstřelil 676 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Celkem v oficiálních zápasech nastřílel 821 gólů.[3] Začínal ve vídeňských klubech a většinu své kariéry působil ve Slavii Praha. Reprezentoval rodné Rakousko (i na Mistrovství světa 1934 – 4. místo) a Československo, jehož občanství získal až po Mistrovství světa 1938.

Josef Bican
Josef Bican (1940)
Josef Bican (1940)
Osobní informace
Celé jménoJosef Bican
Datum narození25. září 1913
Místo narozeníVídeň, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí12. prosince 2001 (ve věku 88 let)
Místo úmrtíPraha, Česko Praha
Výška178 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
1923–1928
1928–1929
1929–1931 		Rakousko Hertha Vienna II
Rakousko Schustek
Rakousko Farbenlutz
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1931–1935
1935–1937
1937–1948
1949–1951
1952–1953
1953–1955		 Rakousko Rapid Vídeň
Rakousko Admira
Československo Slavia Praha
Československo Vítkovice
Československo Hradec Králové
Československo Slavia Praha		 04900(54)
02600(17)
2210(427)
05800(74)
002600(53)
03100(22)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1933–1936
1938–1949
1939		 Rakousko Rakousko
Československo Československo
Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava		 0190(14)
0140(12)
00100(3)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1954–1956
1956–1959
1959–1960
1963–1964
1964
1967–1969
1969–1972
1977 		Československo Slavia Praha
Československo Slovan Liberec
Československo Zbrojovka Brno
Československo Příbram
Československo Hradec Králové
Československo Kladno
Belgie Tongeren
Československo Benešov
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
1. rakouská fotbalová liga
Zlatá medaile 1934/1935 Rapid Wien
Zlatá medaile 1935/1936 Admira Wien
Zlatá medaile 1936/1937 Admira Wien
Fotbalová liga Protektorát / Československo
Zlatá medaile 1939/1940 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1940/1941 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1941/1942 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1942/1943 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1946/1947 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1948 (titul neudělen) SK Slavia Praha
Josef Bican v srpnu 1938
Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském vyšehradském hřbitově

25. září 2013 by se legendární kanonýr dožil 100 let[4] a u příležitosti tohoto výročí byl uveden do Síně slávy českého fotbalu.[5]

Hráčská kariéraEditovat

V mládí hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V dresu Rapidu Vídeň debutoval v lize v r. 1931 čtyřmi góly proti Austrii Vídeň, roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy. O rok později přestoupil do Admiry Vídeň a v roce 1937 odešel do Slavie Praha[6], které pak zůstal věrný. V roce 1938 vyhrála Slavia tehdejší nejprestižnější mezinárodní klubovou soutěž Středoevropský pohár a Bican se stal jeho nejlepším střelcem. Životní formu měl v době druhé světové války, kdy se bohužel nehrály mezinárodní soutěže (pouze krátce po okupaci českých zemí reprezentoval v několika přátelských zápasech Čechy a Moravu). Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, údajně nabízely 6 milionů jen za podpis smlouvy (Juventus Turín)[ujasnit], ale Bican zůstal ve Slavii, z níž až v pozdním období kariéry odešel do Vítkovic a také do Hradce Králové, odkud se pak ještě po čtyřicítce krátce do Slavie vrátil.

Bilance v ČSR/ČR 1. lizeEditovat

Jen česká a československá 1. liga:

Ročník Zápasy Góly Klub
1937/38 19 24 Slavia Praha
1938/39 20 29 Slavia Praha
1939/40 22 49 Slavia Praha
1940/41 22 39 Slavia Praha
1941/42 22 45 Slavia Praha
1942/43 20 39 Slavia Praha
1943/44 26 57 Slavia Praha
1945/46 16 31 Slavia Praha
1946/47 23 43 Slavia Praha
1947/48 13 20 Slavia Praha
1948 7 20 Slavia Praha
1950 23 21 Vítkovice
1951 18 8 Vítkovice
1953 9 7 Slavia Praha
1954 14 11 Slavia Praha
1955 8 4 Slavia Praha
CELKEM 282 447

Ligová statistika celkemEditovat

(pouze ověřené góly a zápasy)

Ročník Klub Zápasy Branky
1931   Rapid Wien (r) (2. liga) 13 24
1931/32   Rapid Wien 8 10
1932/33   Rapid Wien 16 11
1933/34   Rapid Wien 22 29
1934/35   Rapid Wien 3 4
1935/36   Admira Wien 15 8
1936/37   Admira Wien 11 10
1937/38   Slavia Praha 19 22
1938/39   Slavia Praha 20 29
1939/40   Slavia Praha 22 50
1940/41   Slavia Praha 22 39
1941/42   Slavia Praha 22 45
1942/43   Slavia Praha 20 39
1943/44   Slavia Praha 26 57
1945/46   Slavia Praha 16 31
1946/47   Slavia Praha 23 43
1947/48   Slavia Praha 13 20
1948   Slavia Praha 7 21
1949   Vítkovické Železárny (2. liga) 21 40
1950   Vítkovické Železárny 23 22
1951   Vítkovické Železárny 18 8
1952   Hradec Králové (2. liga) 26 53
1953   Slavia Praha 9 7
1954   Slavia Praha 14 11
1955   Slavia Praha 8 4
1956   Slavia Praha - -
1957   Spartak Brno ZJŠ (3. liga) 4 2
1931-57 CELKEM 421 618

tučně vyznačené sezony = král střelců

ReprezentaceEditovat

Za Rakousko hrál v letech 1933–1936 (19 zápasů, 14 gólů). Byl účastníkem Mistrovství světa 1934, kde Rakušané skončili na 4. místě, sám skóroval v 1. kole v prodloužení proti Francii.

Za Československo hrál v roce 1938 a v letech 1946–1949 (celkem 14 zápasů, 12 gólů). Poprvé nastoupil proti Švédsku, v utkání hraném ve Stockholmu nastřílel soupeřům tři branky. V utkání proti Rumunsku dokázal nastřílet soupeřům čtyři branky. Reprezentační kariéru mu narušila druhá světová válka.[7]

Za protektorát Čechy a Morava hrál v roce 1939 (2 zápasy, 6 gólů). V každém utkání dal 3 góly - proti "Ostmarce" (neboli Rakousku, které bylo součástí Německa) a v "přátelském" zápase s Německem, který skončil 4:4. Zajímavostí je, že za Německo dal v onom utkání hattrick i Rakušan Franz Binder, Bicanův někdejší spoluhráč z Rapidu.

V době protektorátu v roce 1942 bylo Bicanovi se zdůvodněním, že se narodil ve Vídni a je tedy vlastně Němec, nabízeno (podobně také Rudolfu Vytlačilovi), aby přijal německou státní příslušnost a reprezentoval Říši. Byl to návrh říšského vedoucího pro tělesnou výchovu a sport Tschammera von Osten a tlumočil mu ho jeho pověřenec pro protektorát Rudi Grammlich, bývalý vynikající fotbalista Eintrachtu Frankfurt, s nímž se Bican v minulosti několikrát na hřišti jako se soupeřem setkal. Bicanovi bylo slibováno, že Hitler „bude umět ocenit věrnost německému národu“. On odmítl s odůvodněním „narodil jsem se sice ve Vídni, ale můj otec byl Čech, stejně jako matka. Nezlobte se, pánové. Vždycky jsem se cítil Čechem a kdybych udělal teď něco jiného, táta by se obrátil v hrobě!“ Nějakou dobu se pak obával možných následků, ale jak říká, nikdo ho pak už nikdy neobtěžoval. Přičítal to tomu, že „Rudi Grammlich, bývalý protihráč, se zachoval jako sportovec“. „A myslím, že nejenom vůčí mně,“ dodával.[8]

Trenérská kariéraEditovat

Po ukončení hráčské kariéry ve 46 letech pracoval jako trenér.[7][9] Vedl Slavii Praha, Liberec, Brno a Kladno. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let trénoval také v Tongerenu v Belgii.

V Brně byl ve 3. lize od 8. do 22. kola v sezoně, která se hrála tříkolově od jara 1957 do jara 1958. Do některých zápasů ještě naskočil i jako hrající trenér a navíc i skóroval.

Rodina a osobní životEditovat

Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican byl také fotbalista a reprezentant Vídně, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu.

Bican zastával názor, že každý vrcholový fotbalista by měl být profesionál, protože je to zaměstnání jako každé jiné a fotbalisté baví lidi, kteří za to platí jako v divadle. Ve Slavii se tím řídili, a tak měl plat 5 tisíc korun v době, kdy ostatní hráči brali okolo 1 500 Kč. Po převratovém roce 1948 se jeho život velice změnil, komunisté v něm viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Stal se pak pomocným dělníkem v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je zobrazen s lopatou v ruce, jak nakládá jakýsi vlak.

Dlouhá léta žil v pražských Holešovicích, poblíž přístavu, kromě jiného hrával za starou gardu, dále hrál tenis a velmi dobře nohejbal. Ve své době běhal stovku za 10,8 vteřiny[7], což by i dnes stačilo na finále v české extralize. Miloval rybaření v Tróji, kde později objevil kolonii koček, které si vzal na starost a často ji krmil. Podle dobových informací za ním jezdili z nočních vináren pod okna jeho bytu jeho velký obdivovatel Jiří Trnka s Janem Werichem, který na Bicana jako nesportovec poněkud žárlil. Vdova Jarmila jako majitelka domu v Michli nechala na jeho počest a pro sparťansko-slávistické usmíření vytvořit malý salónek v rodinné restauraci Sparta, který stále existuje. Zemřela 12. prosince 2011, tedy přesně 10 let po svém manželovi.

ZajímavostEditovat

V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican)[10].

ÚspěchyEditovat

KlubovéEditovat

  • Vítěz Středoevropského poháru: 1938
  • 3× Mistr rakouské ligy: 1934/35, 1935/36, 1936/37
  • 5× Mistr české / československé ligy: 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47 (podzim 1948 titul neudělen)
  • 3× Vítěz Českého poháru: 1941, 1942, 1945

ReprezentačníEditovat

  • MS 1934: 4. místo s Rakouskem

IndividuálníEditovat

  • 5× vítěz European golden boot (zlaté kopačky)
  • nejčastější ligový střelec (podle světové asociace IFFHS, uděleno v roce 2001)
  • nejlepší střelec 20. století (spolu s Pelém a Uwe Seelerem, uděleno v roce 1997)
  • 12× král ligových střelců (11× v ČR a 1× v Rakousku)
  • nejlepší střelec Středoevropského poháru: 1938
  • držitel plakety J. W. Maddena č. 1
  • celkově vstřelil údajně přes 5000 gólů (včetně přátelských utkání)[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Bican je druhým nejlepším kanonýrem všech dob, hned za Pelém. Sport.cz [online]. 2011-01-21 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ JAKOUBEK, Jiří. POHNUTÉ OSUDY: Pepi Bican. Nejlepší střelec 20. století a ‚příslušník buržoazie‘. Lidovky.cz [online]. 2015-11-02 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ POVEJŠIL, Vojtěch. Ronaldo ještě Bicana nepřekonal. Komise tuzemské legendě přepočítala góly. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2021-01-21 [cit. 2021-01-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ JAKOUBEK, Jiří. Noblesní Bican hrál vždy fér. Legendární kanonýr by se dožil 100 let. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2013-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ iDNES.cz; ČTK. Bican s šálou slávistických ultras na krku vstoupil do Síně slávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2013-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Bican Josef, s. 172. 
  7. ↑ a b c d Slavné nohy, s. 173
  8. ↑ PONDĚLÍK, Josef. Bican: pět tisíc gólů. 2. vyd. Praha: Olympia, 1974. 278 s. Kapitola IV Ve stínu kanónů. Táta by se obrátil v hrobě, s. 166–170. [32] s. obr. příl.. 
  9. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bican Josef, s. 21. 
  10. ↑ http://planety.astro.cz/planetka-10634

LiteraturaEditovat

  • PONDĚLÍK, Josef. Bican - pět tisíc gólů. Praha: Olympia, 1971. 334 s. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 45. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 94. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51. 
  • ZWICKER, Stefan: Josef „Pepi“ Bican (1913–2001) – ein Mittelstürmer und die Abseitsfallen der Geschichte. In: Dittmar Dahlmann, Anke Hilbrenner, Britta Lenz (Hrsg.): Überall ist der Ball rund. Geschichte und Gegenwart des Fußballs in Ost- und Südosteuropa. Essen: Klartext. 2006, S. 119–140.
  • HOUŠKA, Vítězslav. 50 slavných slávistů. 1. vyd. Praha: Český klub, 2009. 381 s. ISBN 978-80-86922-22-5. Kapitola Josef Bican (Král králů), s. 180–188, 373. 
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 98–99. 
  • ZIKMUND, Zdeněk. Bican proti Hitlerovi. Fotbal v Protektorátu Čechy a Morava. 1. vyd. Praha: Prostor, 2020. 672 s. ISBN 978-80-7260-460-9. Monografie o protektorátní kopané. S cca 200 dobovými fotografiemi, podrobnou výsledkovou přílohou, bibliogr. citacemi aj. 

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Bican&oldid=21246528“