Josafat Šiškov
Robert-Matej Šiškov, AA, řeholním jménem Josafat (9. února 1884, Plovdiv – 11. listopadu 1952, Sofie) byl bulharský římskokatolický kněz a řeholník kongregace Augustiniánů Nanebevzetí Panny Marie, popravený během komunistické totality. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.[1][2][3]
| Blahoslavený Josafat Šiškov AA | |
|---|---|
| řeholní kněz | |
| Církev | římskokatolická |
| Zasvěcený život | |
| Institut | Augustiniáni Nanebevzetí Panny Marie |
| Noviciát | 1900 |
| Sliby | |
| doživotní | 25. května 1902 |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 1909 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | Robert-Matej Šiškov |
| Datum narození | 9. února 1884 |
| Místo narození | Plovdiv Bulharské knížectví |
| Datum úmrtí | 11. listopadu 1952 (ve věku 68 let) |
| Místo úmrtí | Sofie Bulharská lidová republika |
| Příčina úmrtí | zastřelení |
| Národnost | bulharská |
| Svatořečení | |
| Začátek procesu | 19. září 1995 |
| Beatifikace | 26. května 2002 Plovdiv, Bulharsko beatifikoval Jan Pavel II. |
| Svátek | 13. listopadu |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev a církve v jejím společenství |
| Titul svatého | kněz a mučedník |
| Atributy | řeholní oděv |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Narodil se dne 9. února 1884 v Plovdivu do velké římskokatolické rodiny. V devíti letech vstoupil do menšího semináře Augustiniánů Nanebevzetí Panny Marie poblíž Edirne, kde roku 1899 dokončil své základní a střední vzdělání. V roce 1900 vstoupil v Phanaraki u Konstantinopole do noviciátu kongregace Augustiniánů Nanebevzetí Panny Marie a dne 25. května 1902 zde v kongregaci složil své doživotní řeholní sliby. Zvolil si řeholní jméno Josafat. Po studiích filozofie a teologie na Univerzitě v Lovani byl v roce 1909 vysvěcen na kněze latinského obřadu v belgickém Malines.[4][5]
Po návratu do Bulharska vyučoval na katolických středních školách v Plovdivu ve Varně. Později se přestěhoval do Jambolu, kde působil jako představený a rektor menšího semináře sv. Cyrila a Metoděje. Mimo to zde vykonával pastorační činnost v místní farnosti. Byl otevřený technice a vědě a jako první ve městě měl psací stroj v azbuce. Znal se zde s Mons. Angelem Roncallim, budoucím papežem sv. Janem XXIII., který byl v letech 1925–1934 v Bulharsku apoštolským vizitátorem a často navštěvoval jím vedený menší seminář.[4][6]
V roce 1937 byl jmenován provinciálním představeným a vrátil se na kolej ve Varně, kde pak také působil jako rektor a učitel. Zasloužil se o rozšíření semináře v Jambolu o seminaristy náležející k bulharské řeckokatolické církvi tak, aby procházeli společnou formací s římskokatolickými uchazeči o kněžství. Organizoval fundraisingové aktivity pro svoji kongregaci a učil francouzštinu učitele, státní úředníky a důstojníky bulharské armády. Byl velkým příznivcem technického pokroku, v semináři zavedl rozhlas a promítačku. Když v roce 1948 převzali moc v Bulharsku komunisté a zahraniční kněží byli nuceni Bulharsko opustit, byl jmenován farářem latinské farnosti ve Varně.[7][8]
V prosinci roku 1951 byl zatčen a obviněn ze špionáže. Při následném monstrprocesu, který začal 29. září 1952 a skončil 3. října téhož roku, byl on a další dva jeho společníci z kongregace, Kamen Vičev a Pavel Džidžov a také biskup z Nicopolis Evgenij Bosilkov shledáni vinnými a odsouzeni k trestu smrti. Popraven zastřelením byl spolu s nimi popravčí četou na půdě věznice v Sofii ve 23:30 večer dne 11. listopadu 1952. Pohřben byl do hromadného hrobu a jeho ostatky nebyly nalezeny. Dne 28. července 2010 byl Bulharským národním shromážděním spolu s dalšími odsouzenými v monstrprocesu roku 1952 posmrtně rehabilitován.[4][6]
Úcta
editovatBeatifikační proces jeho a dalších dvou mučedníků, Kamena Vičeva a Pavla Džidžova, započal dne 19. září 1995, čímž obdrželi titul služebníci Boží. Dne 23. dubna 2002 podepsal papež sv. Jan Pavel II. dekret o jejich mučednictví.
Blahořečen pak byl spolu s nimi dne 26. května 2002 v Plovdivu papežem sv. Janem Pavlem II.[8][9]
Jeho památka je připomínána 13. listopadu. Bývá zobrazován v řeholním oděvu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Josaphat Chichkov na anglické Wikipedii.
- ↑ CatholicSaints.Info » Blog Archive » Blessed Josaphat Chichkov [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Beato Giosafat (Roberto Matteo) Siskov. Santiebeati.it [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Martiri Assunzionisti di Bulgaria. www.causesanti.va [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b c Beatification of the Servants of God: Kamen Vitchev, Pavel Djidjov and Josaphat Chichkov. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Bienheureux Kamen Vitchev, Pavel Djidjov et Josaphat Chichkov. La Croix. 2004-11-04. Dostupné online [cit. 2024-10-23]. ISSN 0242-6056. (francouzsky)
- ↑ a b OPOKA, Fundacja. Bł. Jozafat Sziszkow. Fundacja Opoka [online]. 2002-10-11 [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Bienheureux Josaphat CHICHKOV. www.bibliotheque-monastique.ch [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ a b Beatification of the Servants of God: Kamen Vitchev, Pavel Djidjov and Josaphat Chichkov. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Apostolic Voyage in Azerbaijan and Bulgaria: Mass with Beatifications in the Central Square, Plovdiv: Homily (May 26, 2002) | John Paul II. www.vatican.va [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josafat Šiškov na Wikimedia Commons - (anglicky) Hagiography Circle
- (anglicky) Saints SQPN
- (italsky) Santi e Beati
