Johann Michael Heineccius
Johann Michael Heineccius (latinizováno z Heinecke; 14. prosince 1674, Eisenberg, Durynsko – 11. září 1722 v Halle) byl německý luteránský teolog, historik, sfragistik a duchovní básník.
| Johann Michael Heineccius | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1674 Eisenberg |
| Úmrtí | 1722 (ve věku 47–48 let) Halle |
| Povolání | teolog, historik, středoškolský učitel a farář |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Příbuzní | Johann Gottlieb Heineccius (sourozenec) |
| Funkce | ředitel školy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Johann Michael Heineccius byl synem učitele Johanna Michaela Heineckeho. Jeho mladším bratrem byl pozdější právník Johann Gottlieb Heineccius (1681–1741), který po otcově smrti žil několik let s Johannem Michaelem v Goslaru; tam byl, po studiích v Jeně, Gießenu a Helmstedtu, v letech 1698–1708 diákonem (druhým vysvěceným kazatelem) v Kostele sv. Petra a Pavla (Frankenberger Kirche).[1]
V roce 1709 získal Heineccius v Helmstedtu titul doktora teologie.[2] V roce 1708 se stal vrchním farářem v Kostele sv. Ulricha v Halle (dnešní Konzerthalle St.-Ulrich-Kirche), nejpozději roku 1711 farářem v Kostele Panny Marie v Halle (Marktkirche Unser Lieben Frauen). Kromě toho byl také učencem, gymnaziálním učitelem a konzistorním radou Magdeburského vévodství, spravovaného Pruskem. Tváří v tvář zahořklému odporu pietistů Augusta Hermanna Franckeho (1663–1727) a Carla Hildebranda von Cansteina (1667–1719), kteří ho obvinili z nemorálního životního stylu, honby za ziskem a dokonce „ateismu... v jeho srdci“,[3] se pravověrný Heineccius stal v roce 1720 jako zástupce Joachima Justuse Breithauptse (1658–1732) vice generálním superintendentem Magdeburského vévodství.[4]
Johann Burckhardt Mencke (1674–1732) složil pro portrét Heinecciuse, publikovaném ve spise z roku 1711, tzv. alexandrín:
Zde je HEINECCIUS vyrytý do mědi,
který sám je obrazem nejkrásnější ctnosti;
Kdyby někdo chtěl mít padělek vzácné moudrosti,
tak se ukáže tomu, kdo čte jeho spisy.
Johann Michael Heineccius zahájil intenzivní historický výzkum a publikační činnost v Goslaru, kde jako jeden z prvních využil historické pečeti církevních a světských orgánů jako prameny. Proto je považován za „zakladatele vědecké sfragistiky“.[5] Byl činný také jako libretista církevních hudebních děl. Je možné, že je autorem textů kantát Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) Christen, ätzet diesen Tag a Ich hatte viel Bekümmernis.[6] Vyslovil se rozhodně pro to, aby se Bach v Kostele panny Marie v Halle stal nástupcem roku 1712 zemřelého Friedricha Wilhelma Zachowa (1663–1712), k čemuž ovšem nedošlo, protože to Bach odmítl.[7]
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Michael Heineccius na německé Wikipedii.
- ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Nr. 853 A. H. Francke an C. H. von Canstein 20.04.1718. digital.francke-halle.de [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Brüder Heineccius. web.archive.org [online]. 2016-03-03 [cit. 2023-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03.
- ↑ Katalog der Deutschen Nationalbibliothek. portal.dnb.de [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Johann Michael Heineccius (Librettist) - Short Biography. www.bach-cantatas.com [online]. [cit. 2023-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Christoph Wolff: Johann Sebastian Bach. Frankfurt, 2. Auflage 2000, S. 165–168
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Johann Michael Heineccius na Wikimedia Commons - https://daten.digitale-sammlungen.de/bsb00008369/images/index.html?seite=365
- https://www.deutsche-digitale-bibliothek.de/searchresults?query=affiliate_fct_role_normdata%3A%28%22http%3A%2F%2Fd-nb.info%2Fgnd%2F116659572_1_affiliate_fct_involved%22%29&isThumbnailFiltered=false&rows=20&offset=0&viewType=list
