Otevřít hlavní menu

Johanka z Krajku (1455-1460 — po 1518 / duben 1531) byla česká šlechtična a podporovatelka Jednoty bratrské. Po vymření rodu Cimburků se stala dědičkou rozsáhlého michalovického panství. V závěru života své statky předala do správy bratrovi Konrádovi Krajířovi a sama vstoupila mezi české bratří.

Johanka z Krajku
Erb Johanky z Krajku na zámku Hrubý Rohozec

Erb Johanky z Krajku na zámku Hrubý Rohozec

Úplné jméno Johanka Krajířka z Krajku
Jiná jména Jana z Krajku
Narození 1455-1460
České královstvíČeské království České království
Úmrtí po 1518 nebo duben 1531
České královstvíČeské království České království
Bydliště Mladá Boleslav
Hrubý Rohozec
Vyznání Jednota bratrská
Rod Krajířové z Krajku
Manžel/ka Jaroš Tovačovský z Cimburka
Jan ze Šelmberka
Děti Adam Tovačovský z Cimburka
Otec Volfgang z Krajku
Matka Eliška z Boskovic
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Původ a mládíEditovat

Krajířové z Krajku byli původně korutanský rod, který do Čech přišel na konci vlády Karla IV.[1] Během krátké doby se jim dařilo získávat důležité úřady i majetek. Během husitských válek oficiálně stáli na straně katolického panstva, ale ve skutečnosti spíše využívali neklidné doby k vlastnímu obohacení — v době, kdy chyběla silná státní moc, se z nich stávali lapkové a loupeživí rytíři.[2] Státotvornější postoje nacházíme až u další generace Krajířů. Členové tohoto rodu dopomohli k dosazení Ladislava Pohrobka za českého krále.[3]

Otec Johanky, Volfgang Krajíř z Krajku, pobýval v této době na císařském dvoře.[4] Do Čech se dostal až v souvislosti s rozdělením rodového dědictví, na jihu Čech mu připadla Nová Bystřice a hrad Landštejn. Jeho dědictví potvrdil svým podpisem sám císař Fridrich III. Volfgang se po příchodu do jižních Čech oženil s Eliškou z Boskovic. Manželství bylo doprovázeno nadstandardními vztahy s Eliščiným otcem Vaňkem z Boskovic. Bylo především jeho zásluhou, že se Volfgang rychle dokázal začlenit mezi starobylé zemské rody.[5]

Nevíme, jak dlouho po svatbě Volfganga s Eliškou se Johanka narodila. Patrně byla prvním potomkem, rok jejího narození však můžeme pouze odhadovat. Stejně tak si můžeme spíše domýšlet, že vyrůstala na Nové Bystřici, kde její otec sídlil.[6] Někteří historikové[7] se domnívají, že se během svého dětství setkala s učení valdenských, kteří snad kdysi v těchto místech působili.[8] Nemáme pro to však žádné doklady. Jisté je, že její otec byl pravověrný katolík — z jeho kšaftu víme, že finančně podporoval několik kostelů a dvě z Johančiných mladších sester se staly jeptiškami.[9]

Je však možné, že díky dlouhému pobytu Volfganga u císařského dvora, byla výchova dětí více ovlivněna humanistickými myšlenkami, které do Čech z Itálie pronikaly zatím jen pomalu. S jistotou víme, že Johanka alespoň základní vzdělání získala a uměla tak číst i psát.[10]

Jaroš Tovačovský z Cimburka a první vdovstvíEditovat

V říjnu roku 1475 byla Johanka provdána za Jaroše Tovačovského z Cimburka.[11] Tomu mohlo být v této době něco málo přes třicet let a byl již jednou ovdovělý — z předchozího sňatku s Magdalenou z Michalovic získal rozsáhlé panství, stal se mimo jiné pánem nad Mladou Boleslaví, Brandýsem nad Labem a Hrubým Rohozcem.[12] V této době již také stál v čele českých husitů, podobně jako jeho starší a známější bratr Ctibor Tovačovský byl představitelem utrakvistů moravských.[13]

Sňatkem s Jarošem se Johanka ocitla v nábožensky tolerantním prostředí Mladé Boleslavi. Platilo zde tzv. michalovické privilegium, které od dob husitských válek zvýhodňovalo ve městě stranu podobojí — katolíci museli z města odejít.[14] Jednota bratrská zde zatím přímo nepůsobila — sídlo měla v nedalekých Vinařicích, které vlastnil patrně Hynek z Vinařic.[15] Setkání Johanky s bratřími však proběhlo záhy — v Mladé Boleslavi se v roce 1476 objevil jistý Jan z Teplic, který se souhlasem boleslavského děkana Václava Korbéze bratří pomlouval a vykreslil jejich údajné bohatství tak barvitě, že se srocený dav chystal vydat do Vinařic, aby poklady od bratří získal. Rázný konec tomu udělal boleslavský pán Jaroš Tovačovský, který Jana z města vypověděl. V kostele v reakci na pomluvy došlo k rvačce, do které se zapojili i husitští kněží. To prý okomentovala Johanka slovy: „To-li jsou apoštolové Kristovi?“.[16]

 
Ctibor Tovačovský, starší bratr Jaroše, na rytině z 19. století.

Jaroš Tovačovský, který je dobovými prameny popisován jako udatný muž disponující jak fyzickou silou, tak diplomatickými schopnostmi,[17] zemřel již v polovině listopadu 1483[18]. Nejsou známy okolnosti jeho smrti, ale vzhledem k faktu, že nijak nevyřešil otázku svého dědictví, byla smrt patrně nečekaná a náhlá. Zanechal po sobě pouze nezletilého syna Adama. Jako poručník a správce rozsáhlých majetků byl ustanoven Jarošův bratr Ctibor. Ten po deseti letech také umírá a stále nezletilému Adamovi musí plnoletost udělit svým výnosem panovník.[19] Adam spravoval Mladou Boleslav a okolní území nejdříve s pomocí své matky Johanky, později patrně sám.[20]

Paní Boleslavská, vaše výborná sestra, větší popravy činí než jiní pánové.
— příslušníci tzv. malé stránky Jednoty bratrské na bratrském sněmu v Chlumci, 1496[21]

V této době, tedy v letech 1490-1500, se Johanka z Krajku začala více sbližovat s Jednotou bratrskou. Objevují se dokonce názory,[22] že do tohoto náboženského společenství dokonce přímo vstoupila. Současná historiografie se přiklání spíše k názoru, že ke vstupu došlo až později.[23] Jisté je, že již v této době Johanka Jednotu bratrskou výrazně podporovala — mimo jiné darovala spolu s Adamem bratřím pustý boleslavský klášter minoritů, Jednotou později nazývaný Karmel.[24]

Starodávného učitele křesťanského a velikého mučedlníka Cypriana na modlitbu Páně výklad […] komu bych raději dal než tvé milosti, urozená paní, paní milá […] o komž sem jist a vím, že se rád modlí.
— Viktorin Kornel ze Všehrd, věnování překladu díla sv. Cypriána[25]

Jan ze ŠelmberkaEditovat

 
Hrad v Mladé Boleslavi získal z velké části svou současnou podobu v době Johanky z Krajku a Jana ze Šelmberka.

Kolem roku 1500 se Johanka znovu vdala — tentokrát za Jana ze Šelmberka.[26] Tento umírněný katolík byl jedním z nejvlivnějších mužů v království a zastával úřad nejvyššího kancléře.[27] Ve stejné době došlo k úmrtí Johančina syna Adama, který byl patrně delší dobu nemocný a většinu zděděného majetku stačil na svou matku převést. Neobešlo se to bez komplikací — pro moravské statky, tedy hlavně Tovačova a Kojetína, neměl tzv. list mocný a nemohl ho proto svobodně odkázat v závěti. Aby po jeho smrti nedošlo k dědickým sporům, převedl ho na Johanku pomocí fiktivního dlužního úpisu.[28]

Doba po přelomu století byla spojena s nástupem nové generace radikálních katolíků a jejich pronikáním do vlivných zemských úřadů. Následkem toho se stupňoval i tlak proti Jednotě bratrské. Jedním z výrazných ochránců českých bratří byl i Jan ze Šelmberka, který svou politickou moc využil například k ochraně Lukáše Pražského a za bratry se společně s Vilémem z Pernštejna sám přimlouval u krále.[29]

VdovstvíEditovat

Jan ze Šelmberka však na přelomu let 1507-1508 zemřel[30] a tím se politická situace pro Jednotu velmi zhoršila. Skupině katolických šlechticů kolem Albrechta Libštejnského z Kolovrat se podařilo v červnu 1508 prosadit schválení tzv. svatojakubského mandátu, který de iure zakazoval činnost všem náboženským skupinám mimo katolickou církev a utrakvisty, fakticky byl však namířen hlavně proti bratřím. Díky ochraně šlechticů však zákon nebyl prosazován a až na několik málo výjimek činnost Jednoty nepoznamenal.[31]

 
Poslední strana z tzv. „Zprávy jedné paní“. Tradičně je tento text připisován Lukáši Pražskému a měl být sepsán právě pro Johanku z Krajku.


Spor s KolovratyEditovat

Johanka z Krajku se vydáním svatojakubského mandátu dostala do nebezpečí, že bude spojována s Jednotou bratrskou natolik, aby ji její nepřátelé mohli prohlásit za kacířku, která nemá nárok na právní ochranu. Využít tohoto nejistého právního postavení se pokusil sám Albrecht z Kolovrat, který se rozhodl obsadit Brandýs nad Labem, který patřil k mladoboleslavskému panství. Domníval se, že se Johanka nevzmůže na obranu. Paní z Krajku se oproti očekáváním rozhodla Brandýs vojensky hájit a poté co jí vyslovil podporu Vilém z Pernštejna a další čeští šlechtici, Albrecht od svého úmyslu raději ustoupil.[32]

O pár let později měla Johanka další spor, tentokrát s vdovou po Albrechtovi z Kolovrat — Kateřinou ze Smiřic. Ta neoprávněně vybírala clo od Johančiných poddaných. Když ji paní z Krajku žalovala u zemského soudu, hájila se Kateřina tím, že Johanka je kacířka a proto není povinna se vůči jejím obviněním hájit. Za Johanku se však ve sporu postavil Vladislav Jagellonský.[33]

Vstup do Jednoty bratrskéEditovat

Vstup Johanky do Jednoty bratrské je spojen s předáním majetku bratrovi Konrádovi. Tento převod byl realizován formou dlužního úpisu, podobně jako tomu bylo v dědictví Adama Tovačovského. Johanka se patrně otázkou vstupu do Jednoty zabývala dlouhodobě a svůj postup konzultovala s bratrskými staršími — ti souhlasili s tím, že se majetku nemusí vzdávat zcela, ale správu nad ním má předat Konrádovi.[34]

K samotnému vstupu došlo patrně koncem roku 1512 a existují zprávy, že se o Vánocích téhož roku účastnila bratrské Večeře Páně.[35]

Vyznání víryEditovat

Bez víry pravé křesťanské, jakož apoštol svatý Pavel praví, žádný se Pánu Bohu líbit nemůže, a jakož kdo srdcem věří, tak také i ústy svými vyznávati má.

Protož já Johanka z Krajku tak, jakž srdcem věřím, před každým, kdožkoli čísti neb slyšeti budou, upřímně a sprostně, jakž jest při mně, tímto psaním vyznávám, že nejsem víry jiné než té, kdež sem z mladosti od svých starších vyučená vedle dvanácti článků apoštolských víry pravé křesťanské, církve sv. obecné, v kteréžto stojím a státi budu bohdá do své smrti.

— z Vyznání víry Johanky z Krajku[36]

Unikátním dokumentem, který se z období Johančina vstupu do Jednoty bratrské zachoval, je její vyznání víry. Konfese sice nacházíme v celé historii křesťanství běžně, většinou se však jedná o společný dokument určité skupiny či hnutí. Vyznání jednotlivce není zvláště v českém kontextu zcela obvyklé.

Vznik Johančina vyznání víry souvisí nepochybně se snahou Jednoty bratrské o zrušení tzv. svatojakubského mandátu, který ji stavil mimo zákon. I když jeho faktické dodržování nebylo příliš často vynucováno, skrýval pro bratří závažné potenciální nebezpečí. Polemiky o právoplatnost své víry vedli představitelé Jednoty jak se soudobými teology a filosofy (například s Bohuslavem Hasištejnským nebo Augustinem Käsenbrotem), především se však soustředili na získání přízně šlechty a v první řadě panovníka — v té době Vladislava Jagelonského.[37]

Po obsahové stránce odpovídá Johančino vyznání jak zvyklostem doby, tak teologickým stanoviskům Jednoty bratrské. Pisatel se snaží svou víru obhájit vyšší a obecně uznávanou autoritou. Nejdříve svou pravověrnost dokládá na slovech apoštola Pavla, hlavní část vyznání pak vystavil na apoštolském vyznání víry. Jednotlivé body apostolica rozšiřuje a doplňuje. V těchto výkladech můžeme nacházet jak odkazy na bratrskou věrouku, tak i drobné odchylky vůči ní. Oproti jiným dokumentům Jednoty bratrské je vyznání smířlivější ve vyjádření mariánské úcty a v opomenutí mnoha bodů, které obě náboženské skupiny odlišovaly.

Zcela v duchu ostatních bratrských textů je důraz na to, že správná křesťanská víra by se především měla projevovat v životech těch, kteří ji hlásají — tedy kněží. Johanka zde uvádí hlavní argument, proč se k Jednotě bratrské připojila — tvrdí, že právě na bratrských kněží mohla vidět, že podle své víry skutečně žijí.[38]

ÚmrtíEditovat

Po vstupu do Jednoty a sepsání vyznání Johanka více aktivně nevystupuje a z pramenů téměř mizí. Dokumenty vznikající na boleslavském panství už podepisuje jen její bratr Konrád. Poslední listina, na které se objevuje Johančino jméno, je z roku 1516, po tomto roce jsou zachovaná pouze vidima Johančiných privilegií.[39]

Vůbec poslední zpráva o Johance je z kšaftu Mikuláše Klaudyána, významného boleslavského tiskaře, který byl sepsán v roce 1521 v Lipsku. Johance v něm odkázal „dryák Alexandrinský“, dále pak obdaroval manželku Konráda Veroniku a chudé bratry ve Vodicích u Boleslavi.[40]

V některých historických pracích o Johance se setkáváme s tvrzením, že Johanka zemřela v březnu roku 1531.[41] Tento údaj však není podepřen žádným dobovým pramenem.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Nováková, s. 12-13.
  2. Nováková, s. 20-30.
  3. Nováková, s. 31.
  4. Nováková, s. 31-34.
  5. Nováková, s. 34-40.
  6. Nováková, s. 34-40.
  7. Císařová-Kolářová, s. 273.
  8. Říčan, s. 17.
  9. Nováková, s. 235.
  10. Kaleta, s. 24.
  11. Kaleta, s. 24-25.
  12. Nováková, s. 75.
  13. Čornej — Bartlová, s. 441-447.
  14. Molnár, s. 8-24.
  15. Sedláček, s. 338.
  16. Kaleta, s. 46-47.
  17. Macek, s. 210
  18. Vorel, s. 103.
  19. Nováková, s. 77.
  20. Šimůnek, s. 382
  21. Císařová-Kolářová, s. 78.
  22. Císařová-Kolářová, s. 274.
  23. Hrejsa, s. 225.
  24. Kaleta, s. 48.
  25. Kaleta, s. 48.
  26. Kaleta, s. 32.
  27. Čornej — Bartlová, s. 441
  28. Kaleta, s. 29-31
  29. Molnár, s. 63.
  30. Kaleta, s. 34
  31. Čornej — Bartlová, s. 556; Macek, s. 41.
  32. Kaleta, s. 34-35.
  33. Kaleta, s. 35-36.
  34. Šimůnek, s. 390; Kaleta, s. 37.
  35. Císařová-Kolářová, s. 280
  36. Frinta, s. 90
  37. Kaleta, s. 49.
  38. Kaleta, s. 51-53
  39. Kaleta, s. 39
  40. Molnár, s. 92.
  41. Císařová-Kolářová, s. 281.

LiteraturaEditovat

  • BAREŠ, František. Paměti města Ml. Boleslavě. Mladá Boleslav: [s.n.], 1920. 
  • CÍSAŘOVÁ-KOLÁŘOVÁ, Anna. Žena v Jednotě bratrské. Praha: Kalich, 1942. 
  • ČORNEJ, Petr; BARTLOVÁ, Milena. Velké dějiny zemí Koruny české VI.. Praha: Paseka, 2007. 
  • FRINTA, Antonín. Johanka z Krajku, Vyznánı́ vı́ry. [s.l.]: Reformační sborník II, 1928. S. 90-93. 
  • GINDELY, Antonín. Geschichte der Böhmischen Brüder, I. 1450-1564. Praha: Friedrich Tempsky, 1868. Dostupné online. 
  • HALAMA, Jindřich. Sociální učení českých bratří 1464-1618. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 
  • HREJSA, Ferdinand. Sborové Jednoty bratrské. Zprávy o sborech bratrských. Sbory bratrské v Čechách. [s.l.]: Reformační sborník 5, 1935. 
  • KALETA, Juda. Johanka z Krajku a Jednota bratrská [online]. Praha: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 17.1.2017 [cit. 2017-04-17]. Bakalářská práce, vedoucí práce Mgr. Dušan Foltýn. Dostupné online. 
  • MACEK, Josef. Víra a zbožnost jagellonského věku. Praha: Argo, 2001. 
  • MOLNÁR, Amedeo. Boleslavští Bratří. Praha: Kalich, 1952. 
  • MÜLLER, Josef Theodor. Dějiny Jednoty bratrské. Praha: Jednota bratrská, 1923. 
  • NOVÁKOVÁ, Stanislava. Krajířové z Krajku. České Budějovice: Veduta, 2010. 
  • ŘÍČAN, Rudolf. Dějiny Jednoty bratrské. Praha: Kalich, 1957. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království českého. Sv. X. Boleslavsko. Praha: Praha, 1895. 
  • ŠIMŮNEK, Robert. Čtyři kšafty a devatenáct věřitelů. Několik šlechtických přı́běhů z pozdně středověkého Turnovska. [s.l.]: Cestou dějin. Ed. Eva Semotanová, 2007. S. 381-407. 
  • VOREL, Petr. Páni z Pernštejna. Vzestup a pád rodu erbu zubří hlavy v dějináčh Čech a Moravy. [s.l.]: Rybka Publishers, 1999. 


Externí odkazyEditovat