Otevřít hlavní menu

Jitrocel černavý sudetský

Jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica) je jediným poddruhem proměnlivého druhu jitrocele černého, který roste v české přírodě. Jedná se o vzácnou bylinu, která je považována za stenoendemita.

Jak číst taxoboxJitrocel černavý sudetský
Chybí zde svobodný obrázek
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď jitrocelovité (Plantaginaceae)
Rod jitrocel (Plantago)
Druh jitrocel černavý
(Plantago atrata)
Trinomické jméno
Plantago atrata subsp. sudetica
(Pilg.) Holub
Synonyma
  • Plantago montana subsp. atrata var. sudetica
  • Plantago atrata subsp. atrata var. sudetica
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýskytEditovat

Tento poddruh variabilního jitrocele černavého pravidelně vyrůstá v počtu asi 400 jedinců pouze na ploše necelé stovky čtverečních metrů ve Velké kotliněHrubém Jeseníku a nikde jinde na světě. Jeho stanovištěm je spíše sušší travnatý porost na nehluboké kamenité půdě v oreofytiku. Roste nedaleko od místa, kde se v ledovcovém kotli drží na jaře nejdéle sníh.[1][2]

PopisEditovat

Vytrvalá, sušením černající rostlina s jednou až třemi listovými růžicemi rostoucími z vícehlavého oddenku. Kopinaté či úzce kopinaté listy jsou dlouhé 8 až 15 a široké 0,5 až 1 cm, na bázi přecházejí poznenáhlu do řapíku, na vrcholu jsou zúžené do špičky a po obvodě nepravidelně dlouze zubaté nebo celokrajné. Jejich čepele jsou chlupaté a mají 3 až 5 podélných žilek.

Roztroušeně chlupaté stvoly jsou obvykle vysoké 12 až 20 cm. Nesou 2 cm velké vejčité až kulovité klasy se čtyřčetnými květy. Ty vyrůstají z úžlabí kýlnatých a po okrajích suchomázdřitých listenů dlouhých 4 až 5 mm. Květní kalich má brvité, hnědavé, hluboce dělené cípy. Hnědě zbarvená trubkovitá koruna je 4 až 5 mm dlouhá a z její trubky rostou čtyři tyčinky s bělavými nitkami a bledožlutými prašníky; tyčinky jsou delší než koruna. Květy jsou protogynické a kvetou v červenci a srpnu, opylují se cizím pylem anemogamicky.

Plodem je vejčitá tobolka asi 5 mm dlouhá, která obvykle obsahuje 2 semena asi 3,5 mm dlouhá a 1,5 mm široká. Semena bývají po okolí šířena endozoochoricky.[1][2][3]

TaxonomieEditovat

Druh jitrocel černavý je hodně variabilní. Má více poddruhů, např. v Alpách roste nominátní poddruh atrata, na Slovensku a v Polsku poddruh carpatica, na Balkáně poddruh graeca atd. Rostliny těchto poddruhů jsou habituálně podobné, odlišují se od sebe pouze maličkostmi, které neodborník stěží postřehne.[3][4]

OhroženíEditovat

Jitrocel černavý sudetský roste na lokalitě, která je územně chráněna, patří do národní přírodní rezervace Pradědchráněné krajinné oblasti Jeseníky. Jeho jediná populace je považována za relativně stabilní, je však ohrožena nekontrolovatelným okusem volně žijící zvěře. Jitrocel černavý sudetský je proto zařazen mezi kriticky ohrožené rostliny jak v "Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR z roku 2012" (C1t), tak i v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin" dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb." (§1).[1][2][5][6]

ReferenceEditovat

  1. a b c GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Jitrocel černavý sudetský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 22.07.2012 [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Jitrocel černavý sudetský [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 27.07.2009 [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Databáze C1 rostlin: Jitrocel černavý sudetský [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (česky) 
  4. GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Plantago atrata [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2014-11-14]. S. 571-575. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-29. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  5. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.11.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  6. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat