Jindřich Mošna

český herec

Jindřich Josef Mošna (1. srpna 1837 Karlín[1]6. května 1911 Praha[2]) byl český divadelní herec, ve své době jeden z nejlépe hodnocených českých herců. Většinu kariéry působil v Prozatímním divadle a Národním divadle v Praze.

Jindřich Mošna
Jindřich Mošna (foto Jan Mulač, 1889)
Jindřich Mošna (foto Jan Mulač, 1889)
Narození1. srpna 1837
Karlín
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. května 1911 (ve věku 73 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Oficiální webJindřich Mošna v databázi Archivu Národního divadla

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
 
V roli Piskálka ve Snu noci svatojánské (foto Jan Tomáš, 1884)

Téměř celý jeho život je spojen s Prahou. Narodil se kováři Josefu Mošnovi a jeho ženě Johaně, dceři hostinského z Vršovic.[3] Navštěvoval německou reálku, ale nevyhovoval mu německý duch školy a v tercii byl pro nedostatečný prospěch vyloučen. V roce 1851 se šel učit mosaznictví do dílny svého strýce.[4]

V roce 1855 se na zkušené ve Vídni seznámil s divadlem. Hrál menší úlohy ve vídeňském divadle, kde se uplatnil jeho komický talent. V roce 1859 se vrátil do Prahy, kde sice nastoupil jako tovaryš, ale zároveň navštěvoval hodiny dramatického umění u režiséra Pavla Švandy ze Semčic. Hrál s úspěchem v několika ochotnických rolích. Poté se postupně připojil k několika skupinám kočovných divadelníků, kde vystupoval v různých rolích a také vykonával pomocné práce v provozu divadla. Se společností Josefa Štandera účinkoval v mnoha městech v Čechách i na Moravě a v roce 1862 byl přijat na místo zpěvního komika v plzeňském divadle.[4]

V roce 1864 vstoupil do hereckého souboru Prozatímního divadla v Praze, a od začátku se stal jedním z nejpopulárnějších herců své doby. V roce 1869 se oženil s Josefinou Jedličkovou, dcerou hospodského a řezníka z Dobříva.[3] Jejich syn Otakar zemřel na rakovinu.[4]

V roce 1883 přešel do nově postaveného Národního divadla, kde setrval více než dvacet let až do chvíle, kdy onemocněl a další divadelní vystupování mu bylo znemožněno. Jednu z posledních velkých postav vytvořil jako sedmdesátiletý v dramatu Aloise Jiráska Otec (1907). Na podzim roku 1910 se musel podrobit operaci hlasivek, potom operaci šedého zákalu a rakovinného nádoru jazyka. Zemřel 6. května 1911 a je pochován na Olšanských hřbitovech v Praze.

 
Jindřich Mošna jako Petr Dubský v prvním provedení Našich furiantů (1887)

Během své kariéry vytvořil řadu vysoce ceněných rolí, především komických, k čemuž byl předurčen i svým vzhledem a drobnou postavou. Mezi jeho slavné role patří Jupiter v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí, Hadrián z Římsů ve stejnojmenné Klicperově hře, Lízal v Maryše bratří Mrštíků či Kalafuna v Tylově Strakonickém dudákovi. Rád hrál principála v opeře Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta. Jeho pojetí postavy dědečka Petra Dubského ve hře Ladislava Stroupežnického Naši furianti se stalo vzorem pro jeho následovníky. [4]

Tragické postavy hrál spíše v pozdějším věku, přešel k nim od postav groteskních, a stal se skvělým realistickým hercem. První z nich byl Harpagon v Molièrově hře Lakomec, kterého Mošna ztvárnil v roce 1885, skvěle také představil Shylocka v Shakespearově Kupci benátském, Polonia v Hamletovi.

Napsal knihu pamětí Jak jsem se měl na světě a tiskem byly vydávány také jeho komické monology, kuplety a výstupy. [5]

Jeho lidský i umělecký osud na historickém pozadí vývoje českého divadla, od smrti J. K. Tyla až po otevření Národního divadla, popsal spisovatel František Rachlík v kratším prozaickém vyprávění Jediná láska (1954), poté v obsáhlé biografické románové kronice Komedie plná lásky (v několika vydáních, první 1954, v roce 1959 německy).

 
Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze
Úroveň pak, na kterou v Národním divadle dospěl p. J. Mošna v oboru charakterních úloh veseloherních a vážných, k jeho osobní individualitě přiléhavých, patří k nejvyšším bodům umění hereckého – byť i nehrál úlohy hrdinův.
— František Adolf Šubert[6]

Památka

editovat
  • Od roku 1947 je po něm pojmenována Mošnova ulice na Smíchově, v roce 1952 prodloužená o část ulice Nad Mydlářkou.[7]
  • Ve Staré hospodě v Dobřívě (čp. 48), odkud pocházela jeho manželka, byla v 60. letech 20. století zřízena pamětní síň se stálou expozicí (reinstalována v roce 2005), která je věnována životu a dílu Jindřicha Mošny. Do Dobříva jezdil načerpat síly i inspiraci pro svou divadelní práci. [8]

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Žižkov
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
  3. a b VESELÝ, Josef. Jindřich Josef Mošna, mosazník (a taky herec). Toulky českou minulostí: [online]. Český rozhlas dvojka, 2023-06-30 [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. 
  4. a b c d BRŮNA, Otakar. Přemožitelé času sv. 10. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jindřich Mošna, s. 177–181. 
  5. SUCHÝ, Ondřej. Komici u psacího stroje (28) Jindřich Mošna. www.pozitivni-noviny.cz [online]. Pavel Loužecký [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. 
  6. ŠUBERT, František Adolf. Jindřich Mošna. Praha : F. A. Šubert, 1902. str. 18
  7. LAŠŤOVKA, Marek a kol.:Pražský uličník. Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 1. vyd. Praha: Libri, 1997, 1. svazek (A-N), s. 470; ISBN 80-85983-23-0.
  8. ŠMÍD, Jakub. Vodní hamr Dobřív. Pamětní síň Jindřicha Mošny. www.zcm.cz [online]. Západočeské muzeum v Plzni [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • ARBES, Jakub. Z galerie českého herectva : studie a črty biografické. Praha: Otto, [1914]. Dostupné online. - kapitola Jindřich Mošna. 
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 73, 81, 164, 186, 220, 226, 314, 320, 321, 391, 403, 406, 410, 424, 483, 484, 543.
  • Heslo Jindřich Mošna. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930–1934. ISBN 80-7185-057-8.
  • MOŠNA, Jindřich; ŽELENSKÝ Karel. Jak jsem se měl na světě. 2 svazky. Praha : J. R. Vilímek, 1911. 233, 224 s. (další vydání 1926, 1954)
  • PÁLENÍČEK, Ludvík. Jindřich Mošna. Praha: Orbis, 1954. 21 s. (další vydání 1961, 1983)
  • ŠUBERT, František Adolf. Jindřich Mošna. Praha : F. A. Šubert, 1902. 76 s.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 405. 
  • VODÁK, Jindřich. Tři herecké podobizny : Jindřich Mošna – Hana Kvapilová – Marie Hübnerová. Praha : Melantrich, 1953. 204 s.
  • VODÁK, Jindřich: Tváře českých herců : od Josefa Jiřího Kolára k Vlastovi Burianovi. Praha : Orbis, 1967. 250 s. S. 58–64.

Externí odkazy

editovat