Jesenický viklan
Jesenický viklan (Viklan u Jesenice nebo též Viklan u Jesenice u Rakovníka) nacházející se v blízkosti Jesenice u Rakovníka ve středních Čechách[4][p 1][p 2][p 3] patří svojí odhadovanou hmotností šesti tun[2][1] k největším viklanům v Česku.[6] Viklan se nachází na naučné stezce Jesenicko mezi Velkým rybníkem a Krtským rybníkem.[3]
| Jesenický viklan | |
|---|---|
 Jesenický viklan v porovnání velikosti s lidskou postavou (1. května 2020) | |
| Geomorfologický tvar | Rakovnická pahorkatina |
| Střední výška | 500 m n. m. |
| Poznámka | jeden z největších viklanů v Česku s hmotností asi 6 tun[1][2][3] |
| Nadřazená jednotka | Kraj středočeský, Okres Rakovník, Plzeňská pahorkatina, Rakovnická pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
  Jesenický viklan | |
| Horniny | žula tzv. tiského typu |
| Souřadnice | 50°4′57″ s. š., 13°26′55″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Podrobněji editovat
Historie editovat
Již v roce 1821 se o žulovém jesenickém viklanu psalo jako o pozoruhodné přírodní hříčce.[4] Legenda, která popisuje jeho tvar tvrdí, že viklan připomíná srdce, které vzniklo splynutím dvou (následně zkamenělých) srdcí lidí, kteří prožívali zakázanou lásku.[4]
Popis viklanu editovat
Jesenický viklan je tvořen žulou tzv. tiského typu.[3] Jedná se o hrubozrnnou biotitickou žulu, která má modrošedé zbarvení.[6] To je dáno především složením křemene, slídy, živce a amfibolu.[6][3] Vysoký obsah křemene způsobuje velkou pevnost žuly, která je v těchto místech nejrozšířenější hlubinnou vyvřelinou.[3][6] Ojedinělý přírodní útvar – Jesenický viklan – vznikl erozí, jež obrousila hlavně spodní část skaliska nacházejícího se osamoceně uprostřed borových lesů.[6][3] Vlastní balvan – viklan – se tak dotýkal skalního podloží jen poměrně malou svojí dolní částí.[6][3] V 60. letech 20. století bylo vandaly poškozeno žulové lůžko viklanu v důsledku čehož se balvan přestal „pohybovat“.[3][6] Viklan byl následně minimálně dvakrát vrácen na své původní lůžko, ale vždy jej někdo z něho neobratnou manipulací s viklanem „shodil“.[5]
Revitalizace viklanu editovat
V roce 2014 došlo (i díky českému technikovi a experimentálnímu archeologovi Ing. Pavlu Pavlovi)[p 4] k nápravě.[3]
Někdy v roce 2013 si Ing. Pavel Pavel nefunkční jesenický viklan prohlédl a konstatoval, že balvan bude možno opětovně „rozhýbat“.[5] Podle Ing. Pavla Pavla se i jinak „funkční“ viklany totiž obecně po desítkách až stovkách let přestávají pohybovat kvůli přirozenému opotřebení lůžek, na nichž spočívají.[5]
Ještě před spuštěním celé revitalizační akce byla v režii města Jesenice a po dohodě s Lesy ČR provedena příprava místa kolem viklanu.[5] Byly vykáceny náletové dřeviny, vysekána tráva, zpevněna cesta pro autojeřáb a připraveno místo pro zaparkování doprovodných vozidel.[5]
Vlastní akce znovuusazení viklanu trvala asi 60 minut, probíhal pod odborným dohledem Ing. Pavla Pavla, jemuž asistovala pětice mužů a jeden autojeřáb.[5] Ještě před zdvižením kamene do výšky 3 metrů nad terén bylo třeba na kamenném podkladu vyznačit několik značek, aby se balvan vrátil zpět, pokud možno co nejpřesněji na své původní místo.[5] Zatímco viklan visel na jeřábu, lopatkou a koštětem byly odstraněny všechny nečistoty, hlína a drobné kamínky z jeho lůžka.[5] Po spuštění balvanu do lůžka se popruhy jeřábu mírně povolily a přítomní muži otestovali, zda se kámen v lůžku viklá.[5]
Samotné lůžko pod balvanem se totiž přirozeně mění v průběhu času tím, že na něj působí voda a mráz.[5] Pro balvan se tak v roce 2014 podařilo nalézt znovu jeho fungující lůžko, nebylo třeba jej nikterak podkládat.[5] Poté, co bylo lůžko viklanu takto „revitalizováno“ je balvanem možno opět (při troše šikovnosti) „zaviklat“.[3]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Adresa: U Velkého rybníka 171, 270 33 Jesenice
- ↑ Viklan je v lese asi jeden kilometr od Jesenice na zelené turistické značce vedoucí z Jesenice na Krtské skály.[4] Balvan se nachází v těsném sousedství informační tabule číslo 10 – „A pak jsem konečně stanul před tebou, ty starý, dobrý viklane“ – na naučné stezce „NS Jesenicko“ (zastavení 11). Poblíž informační tabule se nachází kryté turistické odpočívadlo.[5]
- ↑ Naučná stezka Jesenicko vede z Jesenice u Rakovníka kolem Velkého rybníka a dále pokračuje ke Krtskému rybníku a odtud k přírodní památce Krtským skalám, odkud míří přímo na sever, aby následně prošla obcemi Krty a Stebno. Naučná stezka pak míří ke zřícenině hradu Petršpurk a odtud se stáčí jihovýchodním směrem (částečně po žluté turistické značce) zpět do Jesenice. Celá naučná stezka je dlouhá asi 18 km má celkem 13 zastavení.
- ↑ Ing. Pavel Pavel (v případě jesenického viklanu) zúročil své praktické zkušenosti[1] získané při experimentech v roce 1986, jež měly dát odpověď na otázku, jakým způsobem mohly být polynéským obyvatelstvem na Velikonočním ostrově „rozhýbávány a přemísťovány“ po ostrově roztroušené gigantické kamenné sochy moai.[3]
Reference editovat
- ↑ a b c Viklan u Jesenice [online]. www geocaching com [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b Do Jesenice na viklan [online]. Turistika cz [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k Viklan u Jesenice na Rakovnicku [online]. Kudy z nudy [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d VEJVODOVÁ, Markéta. Viklan z Jesenice na Rakovnicku je po padesáti letech opět možné rozviklat [online]. Český rozhlas – rádio vašeho kraje (Česko – země neznámá), 2015-01-30 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l HOBLÍKOVÁ, Šárka. Po sochách Moai rozhýbal Pavel Pavel jesenický viklan [online]. Rakovnický deník, 2014-06-08 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g BRANDOS, Otakar. Viklan u Jesenice [online]. www treking cz, 2013-04-24 [cit. 2020-08-03]. Nejznámější viklany v České republice, Rakovnická pahorkatina. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jesenický viklan na Wikimedia Commons - Jesenický VIKLAN… [online]. kangaTVczech, 2014-08-19 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
- Za jesenickým VIKLANEM [online]. kangaTVczech, 2016-11-02 [cit. 2020-05-04]. Dostupné online.
