Wikipedie

Jean Gabin

francouzský herec a zpěvák

Jean Gabin, rodným jménem Jean-Alexis Moncorgé (17. května 1904 Paříž – 15. listopadu 1976 Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine) byl francouzský divadelní a filmový herec a zpěvák.

Jean Gabin
Jean Gabin v roce 1958 v roli komisaře Maigreta
Jean Gabin v roce 1958 v roli komisaře Maigreta
Rodné jménoJean-Alexis Moncorgé
Narození17. května 1904
9. obvod
Úmrtí15. listopadu 1976 (ve věku 72 let)
Neuilly-sur-Seine
Místo pohřbeníIroiské moře
Alma materLyceum Jansona de Sailly
Aktivní roky1928–1976
ChoťGaby Basset (1925–1930)
Jeanne Mauchain (1933–1943)
Christiane Fournier (od 1949)
Partner(ka)Marlene Dietrichová
DětiFlorence Moncorgé-Gabin
RodičeFerdinand Gabin a Madeleine Petit
PříbuzníJean-Paul Moncorgé-Gabin (vnuk)
Oficiální webwww.musee-gabin.com
César
Čestný César (1987)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a kariéra

editovat

Mládí

editovat

Narodil se v Paříži a vyrůstal ve vesničce Mériel v okrese Seine-et-Oise asi 35 kilometrů od Paříže. Byl synem kabaretních bavičů, matka zemřela, když mu bylo čtrnáct let. Nejprve pracoval jako dělník a pomocná síla, ale v devatenácti letech vstoupil na přání svého otce do showbusinessu v proslulém pařížském kabaretu Folies Bergère. Před tím, než odešel sloužit základní vojenskou službu v námořnictvu, pokračoval ve vystupování v rozličných menších rolích.

Po dokončení své vojenské služby v roce 1925 se oženil s herečkou Marie-Louise Bassetovou, jejich bezdětné manželství však trvalo jen čtyři roky. Vrátil se do zábavního průmyslu a pracoval pod uměleckým jménem Jean Gabin v téměř v každém z pařížských kabaretů, kromě toho vystupoval i v operetách. Stal se členem souboru, který cestoval po Jižní Americe, a po svém návratu do Francie našel práci v Moulin Rouge. Byl partnerem herečky a tanečnice Mistinguett. Díky svým výkonům se dostával do povědomí lidí, dostavily se i lepší divadelní role, které vedly k jeho účinkování nejprve v krátkometrážních němých filmech (od roku 1928). Film ho lákal více než divadelní práce, protože se nerad učil dlouhé texty a před publikem trpěl trémou.[1]

Zvukový film a válka

editovat

O dva roky později přešel snadno po příchodu zvukového filmu ke společnosti Pathé Frères, kde natočil film Chacun sa chance. Hrál zde vedlejší role a v následujících čtyřech letech natočil asi tucet filmů. V roce 1933 zemřel jeho otec a Gabin se oženil tanečnicí Jeanne Mauchainovou.

Prvního uznání se mu dostalo až ve filmu Maria Chapdelaine režiséra Juliena Duviviera, se kterým pracoval od roku 1934. Romantický hrdina v jeho podání ve válečném dramatu La Bandera z roku 1936 z něj udělal hlavní hvězdu a následující Duvivierův film Pépé le Moko z roku 1937 mu získal mezinárodní věhlas. V témže roce natočil Jean Renoir svůj významný snímek Velká iluze, protiválečný film, který měl velký komerční úspěch a s příznivými kritikami běžel v New Yorku po šest měsíců.

Byl zahrnut nabídkami z amerického Hollywoodu, nicméně všechny je odmítal až do příchodu druhé světové války. S postupem německé okupace se přidal k Jeanu Renoirovi a Julienu Duvivierovi ve Spojených státech. Během svého působení v Hollywoodu, začal jeho milostný románek s americkou filmovou herečkou a zpěvačkou německého původu Marlene Dietrichovou. V roce 1943 bylo francouzským soudem zrušeno jeho druhé manželství. Nicméně, jeho filmy natočené v Americe nebyly příliš komerčně úspěšné. Jeho složitá osobnost a příliš velké ego mu v jeho hollywoodské kariéře dost uškodily, když pracoval pro RKO Pictures. Před začátkem jednoho z filmů například požadoval na poslední chvíli, aby Marlene Dietrichová získala jednu z hlavních rolí, což studio odmítlo. Když nechtěl ze svého požadavku slevit, byl vyhozen a filmování bylo zrušeno.

V dubnu 1943 se přidal ke Svobodným Francouzům, francouzským osvobozeneckým silám generála Charlese de Gaulla a po boku západních spojenců pak bojoval v severní Africe. Účastnil se invaze v Normandii a byl jedním z těch, kteří osvobodili Paříž. Jako příslušník 2. francouzské tankové divize generála Leclerca a velitel tanku se dostal až k Hitlerovu Orlímu hnízdu v Berchtesgadenu. [2]Na konci války byl vyznamenán Vojenským řádem a francouzským Válečným křížem.

Po druhé světové válce

editovat
 
Muzeum Jeana Gabina v obci Mériel

Po válce musel v jednačtyřiceti letech začínat znovu. Hrál ve dvou filmech s Marlene Dietrichovou, ale jejich vztah již byl u konce. V roce 1949 se po krátké známosti oženil s Christiane Fournierovou, manekýnkou módního domu Lanvin. Měli spolu tři děti: Florence (1949), Valérie (1952) a Mathiase (1955).

V roce 1949 získal hlavní roli ve filmu Reného Clémenta Au-delà des grilles, který byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film. Za roli ve filmu Noc je mým královstvím (1951) získal cenu pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Benátkách.

V roce 1952 si splnil svůj velký sen, když zakoupil v Normandii statek a začal se zde věnovat chovu koní. Začátkem 60. let se jeho statek La Pichonniere stal terčem protestů místních zemědělců. V roce 1976 ho krátce před svou smrtí prodal.

V roce 1954 dosáhl velkého úspěchu ve filmu Nesahejte na prachy režiséra Jacquese Beckera, který sklidil uznání rovněž u filmové kritiky a přinesl mu další ocenění na Benátském festivalu. Následovaly další úspěšné filmy padesátých let, jako Bídníci, Burziáni a především první kriminální filmy s titulní postavou komisaře Maigreta. Také v posledních desetiletích jeho kariéry mu jeho známost a věhlas vylepšily především divácky úspěšné kriminální filmy jako Paša, Sicilský klan, Slunce rošťáků nebo Dva muži ve městě. Zaujal i ve snímcích Tulák Archimedes či v situační komedii Tetovaný, jediném společném filmu s Louisem de Funèsem. Jeho úplně posledním filmem se stala kriminální komedie Svatý rok.

Po dobu své 40 let dlouhé herecké kariéry natočil přibližně stovku filmů. Jako jedna z největších hvězd francouzského filmu byl v roce 1960 jmenován důstojníkem Řádu čestné legie a v roce 1976 mu byla udělena další státní vyznamenání.

15. listopadu 1976 zemřel na leukémii v Americké nemocnici v Neuilly-sur-Seine. Na své přání byl kremován se všemi vojenskými poctami a jeho popel byl rozprášen do Atlantského oceánu nedaleko Brestu. Ve městě Mériel bylo zřízeno Muzeum Jeana Gabina s pamětními exponáty z dob jeho úspěšné filmové kariéry a vojenské slávy.

V roce 1987 mu byl posmrtně udělen Čestný César.

Filmografie (výběr)

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jean Gabin na anglické Wikipedii a Jean Gabin na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ CODR, Milan; ČERVINKOVÁ, Blanka. Přemožitelé času. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Jean Gabin, s. 149–152. 
  2. ↑ ŽÁK, Jiří. Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán. Praha: Nakladatelství XYZ s.r.o., 2009. ISBN 978-80-7388-254-9. S. 91. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jean_Gabin&oldid=24187102“