Wikipedie

Jean-Joseph Benjamin-Constant

francouzský malíř (1845-1902)

Jean-Joseph Benjamin-Constant (také známý jako Benjamin Constant), rodným jménem Jean-Joseph Constant (10. června 1845, Paříž, Francie – 26. května 1902, Paříž, Francie), byl francouzský malíř orientalista, spisovatel a portrétista. Byl jedním z oblíbených portrétistů francouzské a britské aristokracie.

Jean-Joseph Benjamin-Constant
Jean-Joseph Benjamin-Constant, kolem roku 1890
Jean-Joseph Benjamin-Constant, kolem roku 1890
Rodné jménoJean-Joseph Constant
Narození10. června 1845
Paříž, Francie
Úmrtí26. května 1902 (ve věku 56 let)
Paříž, Francie
Místo pohřbeníHřbitov Montmartre
ZeměFrancie
Národnostfrancouzská
VzděláníÉcole des Beaux-Arts
Alma materNárodní vysoká škola krásných umění
Povolánímalíř orientalista, portrétista, spisovatel
HnutíOrientalismus
Významná dílaAlfred Chauchard
André Benjamin-Constant
Hamlet and the King
OvlivněnýJules Garipuy
Alexandre Cabanel
Eugène Delacroix
OceněníŘád čestné legie, rok 1893
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vjezd Mehmeda II. do Konstantinopole (1876)
Musée des Augustins Toulouse

Životopis editovat

Benjamin Constant se narodil v Paříži jako syn Josepha Jean-Baptiste Constanta, zaměstnance poštovní správy, a Catherine Pichot-Duclos. Když Benjaminovi byly dva roky zemřela mu v roce 1947 matka. Jeho otec se poté přestěhoval do Toulouse.

Constant studoval od roku 1859 na Vysoké škole výtvarných umění v Toulouse (École des beaux-arts de Toulouse), kde byl žákem francouzského malíře Julese Garipuy. Byl přítelem sochařů Laurenta Marquesteho, Jean-Antoina Injalberta a Antonina Merciého. Poté, co na škole v Toulouse získal několik ocenění, využil v roce 1866 grantu od města Toulouse, což mu umožnilo studovat na École des Beaux-Arts v Paříži. (Později se na této škole stal učitelem.) V Paříži se 28. listopadu 1866 zapsal do ateliéru Alexandre Cabanela.

V roce 1868 se neúspěšně pokoušel získat cenu Prix de Rome, udělení této ceny znamenalo získat stipendium. Následující rok opět neuspěl a tak se rozhodl školu opustit. Na pařížském Salonu představil své první dílo Hamlet et le Roi (Hamlet a král), které stát koupil pro Musée Massey v Tarbesu. Nyní je obraz vystaven v Musée d'Orsay.[1]

Jeho raný styl byl ovlivněn jednak Eugènem Delacroixem a také pobytem v marockém Tangeru, kde v roce 1870 žil a pracoval u malířů Georgese Clairina a Henriho Regnaulta. V roce 1870 se vrátil do Francie a zúčastnil se francouzsko-pruské války.

Dne 18. března 1871 se v Paříži oženil s učitelkou Delphine Badierovou.[2] V letech 1871 až 1873 navštívil Španělsko, Madrid, Toledo, Cordobu a Granadu, kde se setkal i s malířem Marià Fortunou. Přes Gibraltarský průliv docestoval do Maroka. V Tangeru zůstal osmnáct měsíců. Procestoval zem s přítelem svého otce Charlesem Tissotem. Setkal se i se sultánem a jeho družinou. V Maroku nakupoval různé předměty, které mnohdy použil v orientálních kompozicích svých obrazů.

V roce 1873 se vrátil do Francie. Jeho manželka zemřela 28. října 1873 v Narbonne. Constant se poté usadil v Paříži a sdílel studio na Montmartru na ulici rue Gabrielle č. 31 s malířem Edmondem Yarzem (1845–1920).

Kariéra editovat

Constant se stal úspěšným malířem. V Paříži se 8. listopadu 1875 oženil podruhé a to s Catherine-Jeanne Arago (1851–1909), dcerou Emmanuela Araga, s níž měl dva syny. V roce 1883 se vrátil do Tangeru.

Mezi jeho významná díla patří Last Rebels (Poslední rebelové), Justice in the Harem (Spravedlnost v harému) (obě v Luxembourg Gallery), Les Chérifas a Moroccan Prisoners (Maročtí vězni) nyní v Bordeaux. Jeho velké plátno Vjezd Mehmeda II. do Konstantinopole (Musée des Augustins Toulouse) získalo medaili v roce 1876.

Fresky editovat

Po roce 1880 změnil svůj styl a věnoval se nástěnné malbě a portrétům. Mezi významné příklady jeho práce patří výzdoba stropu v pařížském hotelu „Hôtel de Ville“ s názvem Paris Convening the World (Paříž svolává svět) a několik fresek v sále akademické budovy pařížské Sorbonny. Také vymaloval strop divadla „Opéra Comique“. Jako portrétista byl oblíben zejména u anglické aristokracie. Jeho obraz Mons fils André (Portrét mého syna Andrého) (Luxembourg Gallery) získal v roce 1896 na pařížském Salonu čestné uznání. Na světové výstavě v Paříži získal zlatou medaili.

Portréty editovat

Benjamin-Constant byl také úspěšný portrétista. Namaloval portrét papeže Lva XIII., královny Alexandry Dánské, manželky Eduarda VII., lorda Johna Lumley-Savileho a českého novináře Jindřicha Oppera, známého také jako Henri Opper de Blowitz. V roce 1893 se stal členem Akademie výtvarných umění a byl jmenován čestným prezidentem Společnosti orientalistických malířů (Société des Peintres Orientalistes Français). V roce 1893 mu byl udělen Řád čestné legie.

Několikrát navštívil USA a namaloval zde několik portrétů. Metropolitní muzeum umění v New Yorku vystavovalo velký obraz Benjamina-Constanta Justinián. Obraz vrátilo muzeum rodině v roce 1928. Koupil jej John Ringling v roce 1929 a v současné době je vystaven v „Ringling Museum“ v Sarasotě.

Učitel editovat

Benjamin-Constant učil na Académie Julian[3] a na École des beaux-arts v Paříži. Mezi jeho žáky patřila miniaturistka Alice Beckington[4] a skotský umělec William Somerville Shanks.[5] Constant také napsal řadu studií o francouzských malířích. Spolu s dalšími umělci Nasreddine Dinetem, Paul Leroyem, Jean-Léonem Gérôme a kurátorkou a uměleckou historičkou Léonce Bénédite byl jedním ze zakladatelů „Société des Peintres Orientalistes Français“.

Zemřel 26. května 1902 v 59 letech v Paříži a byl pohřben na hřbitově na Montmartru.

Studenti Benjamina Constanta editovat

Louis Abel-Truchet (1857–1918), Académie Julian William Samuel Horton (1865–1936), Académie Julian
Many Benner (1873–1965) Edwin H. Kiefer (1860–1931), Académie Julian
Louis-François Biloul (1874–1947), École des beaux-arts Paul Peel (1860–1892), Académie Julian
Henri Biva (1848–1928), Académie Julian Louis Roger (1874–1953),École des beaux-arts
Madeleine Carpentier (1865–1949), Académie Julian Alphonse Roubichou (1861–1938)
Angèle Delasalle (1867–1939), Académie Julian Joseph Saint-Charles (1868–1956), Kanada
Emma Herland (1855–1947), Académie Julian Léon Tanzi (1846–1913), Académie Julian
Camille Godet (1879–1966), École des beaux-arts Jules Taupin (1863–1932), École des beaux-arts
Maurice Grün (1870–1947), Académie Julian Antony Troncet, Académie Julian
Henri Guinier (1867–1927), Académie Julian Louis Valtat (1869–1952), Académie Julian
Chester C. Hayes (1867–1947), Académie Julian Antoine Villard (1867–1934), École des beaux-arts

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jean-Joseph Benjamin-Constant na anglické Wikipedii a Benjamin-Constant na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Musée d'Orsay : Benjamin-Constant, Hamlet et le roi.
  2. ↑ Mariage avec Delphine Badié le (18. března1871), Paříž sur le site des Archives de Paris Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine..
  3. ↑ Jean-Joseph Benjamin-Constant [online]. 2019-02-13 [cit. 2021-02-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Metropolitan Museum of Art (New York, N.Y.); Carrie Rebora Barratt; Lori Zabar. American Portrait Miniatures in the Metropolitan Museum of Art. [s.l.]: Metropolitan Museum of Art, 1 January 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-58839-357-9. S. 244–. 
  5. ↑ Sale of Tiddley Winks by William Somerville Shanks, R.S.A., R.S.W – Sotheby's (2008)

Literatura editovat

  • STRANAHAN, Clara Harrison. A History of French Painting. New York City, New York: [s.n.], 1879. 
  • STRAHAN, Edward. The Art Treasures of America. Philadelphia, Pennsylvania: [s.n.], 1977. S. 60. 
  • Muriel Adrien, « Benjamin-Constant. Un orientaliste français anglophile », Miranda, 2015 (lire en ligne).
  • François Pouillon, Dictionnaire des orientalistes de langue française, Paris, Karthala, 2008, ISBN 978-2-84586-802-1 (extrait en ligne).
  • Stéphanie Prenant, « Benjamin-Constant (1845–1902) : peintre et figure d’autorité en matière d’art », sur le site HiCSA-Université Paris 1 en ligne).
  • (anglicky) E. S. Cameron, « The art of Benjamin-Constant », in Brush and pencil, volume 10, 1902, (lire en ligne).

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jean-Joseph_Benjamin-Constant&oldid=23074621“