Otevřít hlavní menu

Jaroslav Otruba

český architekt, urbanista, designér a malíř

Jaroslav Otruba (11. listopadu 1916 Olomouc[1]5. února 2007 Praha) byl český architekt, urbanista, designér a malíř. Je znám především jako autor barevných hliníkových obkladů trasy pražského metra „A“, které bývají přirovnávány k výtvorům op-artu 60. let.[1]

Dr. Ing. arch. Jaroslav Otruba
Jaroslav Otruba
Jaroslav Otruba
Narození 11. listopadu 1916
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. února 2007 (ve věku 90 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Národnost česká
Vzdělání Fakulta architektury ČVUT
Povolání architekt
Znám jako architekt pražského metra
Významná díla linky A a C pražského metra
Vřídelní kolonáda
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pražské metro
Prostějov poblíž nádraží, čelní pohled
SUDOP administrativně-provozní budova, Praha-Vršovice
Vítězný projekt Vřídelní kolonáda Karlovy Vary 1961
Vřídelní kolonáda Karlovy Vary 1975

Obsah

ŽivotEditovat

Mládí a vzděláníEditovat

Jaroslav Otruba se narodil v Olomouci jako syn truhláře.

Sedmileté středoškolské studium dokončil Jaroslav Otruba na I. státní reálce v Praze-Karlíně. V roce 1934 vstoupil na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství v Praze, kde studoval architekturu u prof. Mendla, urbanismus u prof. Mikuškovice a kresbu a malbu v ateliéru prof. Blažíčka. Po uzavření vysokých škol za okupace, kdy musel přerušit studia, nastoupil jako architekt do projekční kanceláře akad. arch. F. Stalmacha a J. Svobody v Praze a zde pracoval do roku 1945. V témže roce vykonal státní zkoušku s vyznamenáním, jejíž absolutorium mu Ministerstvo školství přiznalo se zpětnou platností k roku 1940.

Po válce, kdy přijal místo asistenta na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze, se zúčastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických. Zde pracoval na obsáhlé teoretické studii operačních oddělení nemocnic a následně ji předložil jako disertaci. V roce 1953 byl na jejím základě jmenován doktorem technických věd.

V letech 1957–1959 vypracoval dvoudílnou habilitační práci na téma „porodní ústavy“ – ta však nebyla nikdy posouzena.

KariéraEditovat

Od roku 1945 až do roku 1959 působil Jaroslav Otruba na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Zpočátku se zde jako asistent zúčastnil budování Ústavu architektury staveb zdravotnických a v roce 1959 byl kolegiem děkana vybrán pro projekční práce na výstavbě ČVUT v Praze-Dejvicích. Vzhledem k politickým změnám na fakultě a nátlaku na pedagogy, kteří se nepodrobili tehdejším politickým požadavkům, se Otruba rozhodl v roce 1960 sám odejít. Získal pak pozici vedoucího projektanta ve Státním ústavu dopravního projektování a v roce 1970 byl delimitací převeden do nově vzniklého Metroprojektu jako hlavní architekt při přípravě a realizaci pražského metra, trasy „A“ a „C“.

DíloEditovat

Do první fáze realizovaných projektů Jaroslava Otruby náleží zejména několik převážně dopravních staveb: budova nádraží, hotelu a dvou obytných domů pro železniční zaměstnance v Prostějově z roku 1947 (realizace 1948–1952), následujícího roku projekt nádražní budovy v Řečkovicích u Brna (realizace 1948–1952) či v Přibyslavi realizovaný projekt dvou z celkem tří typů výpravních budov na dráze Havlíčkův Brod – Brno (realizace 1949).

Z pozdějšího období 60. a 70. let 20. století je to kancelářský komplex inženýrských a průmyslových staveb v Praze-Vršovicích (realizace 1965–1967), administrativní budova v Praze na Kubánském náměstí (realizace 1964-1966), budova Generálního ředitelství dálnic v Praze 2 – na Vinohradské třídě (realizace 1968–1974) a administrativně-provozní budova Ministerstva dopravy v Praze na Žižkově v Olšanské ulici (realizace 1968–1974).

Patrně nejznámější je Otrubova Vřídelní kolonáda v Karlových Varech z roku 1961, která ovšem byla součástí širšího konceptu na architektonicko-urbanistické řešení městského lázeňského centra, jež jako celek realizováno už nebylo.

Na pražské Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT vedl letech 1945–1960 semináře z typologie a přednášel o základních architektonických prvcích a o metodice oboru. Z jeho studentů se k tomu vyjádřil ing. arch. Jiří Siegl slovy: „Dr. Jaroslav Otruba nám imponoval svou noblesou. Měli jsme radost z toho, jak si úspěšně vedl i v mezinárodních architektonických soutěžích, a velice jsme si vážili jeho názoru, kterým komentoval studentské práce. Byl profesionál každým coulem, a když něco řekl, bylo o čem přemýšlet…“ (Bydlení, 16. 12. 2012)

SoutěžeEditovat

Již v roce 1940, ještě s nedokončeným vysokoškolským vzděláním, předložil jako spoluautor soutěžní návrh na úpravu Karlova náměstí v Praze.[2] Po osvobození se zúčastnil mnoha soutěží, a to nejen tuzemských, za něž získal řadu ocenění, např. za soutěž na Státní divadlo a operu v Brně z roku 1956 (III. cena ve veřejné části a II. cena ve vyzvané užší části soutěže), v roce 1960 soutěž na architektonicko-urbanistické řešení lázeňského centra Karlových Varů (I. cena v užší části soutěže), v roce 1966 soutěž na architektonicko-urbanistické řešení areálu Františkových Lázní (I. cena), nebo ve spolupráci s Janem Šrámkem soutěž na odbavovací halu Hlavního nádraží v Praze v roce 1970 (I. cena).

Zúčastňoval se i zahraničních soutěží. Získal páté umístění v mezinárodní soutěži na architektonicko-urbanistické řešení Náměstí národů v Ženevě v roce 1957, v roce 1958 se zúčastnil mezinárodní soutěže na výstavbu radnice v kanadském Torontu a na památník padlým v Osvětimi; v roce 1962 následovala mezinárodní vyzvaná soutěž na řešení hlavního nádraží v Sofii (ve spolupráci s arch. Jindřichem Krisem) a v roce 1965 mezinárodní soutěž na EUROKURSAL SAN SEBASTIAN ve Španělsku.

Za vytvoření základní koncepce architektonického řešení stanic metra trasy „C“, otevřené veřejnosti v roce 1978, byla Otrubovi udělena Cena hlavního města Prahy.

V roce 1976 byl přihlášen Otrubův design na obložení staničních tunelů metra trasy „A“ pomocí barevných hliníkových desek. Vynález byl schválen a autorské osvědčení bylo posléze vydáno 1. 12. 1982 pod číslem 189280.

MalířEditovat

Otrubovy obrazy zahrnují několik námětových okruhů, jejichž společným jmenovatelem je město a jeho proměny.

Zpočátku Otruba maloval olejovými barvami, ale brzy si oblíbil techniku malby novodobými syntetickými akrylovými barvami na papíře. Svoje obrazy nikdy nechtěl vystavovat ani prodávat, jsou uchovávány v soukromých sbírkách jeho přátel v Evropě, USA a Austrálii. Jediná výstava jeho děl se uskutečnila v hale Obvodního ústavu národního zdraví v Mostě roku 1983 pod názvem „Město v obrazech Jaroslava Otruby“ a v roce 2009 prodala vdova po architektovi jeden jeho obraz pražské Galerii Kodl.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Architekt pražského metra. Plechové obklady a motivy pop-artu. Lidovky.cz. 24. 11. 2016. Dostupné online. 
  2. Národní politika, 14.4.1940, s.5, Zpráva z 13. dubna 1940 o činnosti hl. m. Prahy, v systému Kramerius

Literatura (zmínky o díle)Editovat

  • Vylita, B., Proměny vřídelní kolonády, Karlovarský lázeňský časopis, Karlovy Vary, 4/5, 1967
  • Pražské Metro, Československý architekt, Praha, 24. 5. 1974, strana 4-5
  • Karlovy Vary – Gagarinova Kolonáda, Květy, 5. 8. 1976, strana 64
  • Poche, E. a kol., : Umělecké památky Čech 2 (K-O), Praha, 1978, 33
  • Šlapeta, Vladimír, Praha 1900 - 1978, Průvodce po moderní architektuře, Praha, 1978
  • Filosofie tohoto Města, Deník Ústředního Výboru ČSTV, Brno, 1. 9. 1978, roč. XXVI, strana 1 a 4
  • Šimoníková, Jaromíra, Interiérová tvorba, Odeon, Praha 1982
  • Hyliš, Jiří, Ing. arch., Ing. arch. Dr. Jaroslav Otruba osmdesátiletý, Obec architektů, Informační servis, listopad 1996, .c22
  • Připadám si jako nejstarší exponát, říká jeden z duchovních otců pražského metra, Deník Slovo, 29. 4. 1999
  • Bešťáková, K., Gargula, M., Carlsbad - Karlovy Vary: … místa známá i neznámá, Karlovy Vary, 38/41, 2005
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha, 2006
  • Zeman, L., Kolonády v západočeských lázních, 164/168, Sborník muzea Karlovarského kraje 16/2008, Cheb, 159/190, 2008
  • Myslivečková, Olga, Světácké Metro, Stylový Magazine, Lidové noviny, (měsíční příloha), 7. 5. 2014
  • Lukeš, Zdeněk, Co metro dalo Pražanům, Horizont, Lidové noviny, 9. 5. 2014
  • Kratochvíl, Petr; Lukeš, Zdeněk; Hroch, Pavel; Praha moderní 4. díl, Velký průvodce po architektuře 1950 - 2000, Paseka, 2015

Externí odkazyEditovat