Jaroslav Frič
Jaroslav Frič (9. června 1924 Penčice[2] – 28. ledna 2000 Unhošť) byl český audiovizuální umělec. Je řazen mezi zakladatele vizuální tvorby[3] v Československu. Pod jeho vedením byl prezentován polyekran Pražské jaro na výstavě Expo 58 v Bruselu. Byl autorem multimediálních projektů – „Spherorama“ a „Vertical Cinemascope“ pro Pavilon Britské Kolumbie na výstavě Expo v roce 1970, která se konala v Ósace v Japonsku a mnoha dalších audiovizuálních systémů.[4]
| Jaroslav Frič | |
|---|---|
 Jaroslav Frič a Farah Diba Pahlavi | |
| Narození | 9. června 1924 Penčice  Československo |
| Úmrtí | 28. ledna 2000 (ve věku 75 let) Unhošť Česko |
| Manžel(ka) | Anna Fričová (Šťastná), Alena Čapková |
| Děti | Jiří, Luděk, Jaroslav, Anna, Jana, Jan |
| Ocenění | kolektivní Státní cena Kl. Gottwalda za Československý pavilon za Expo 67 v Montrealu[1] |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
V roce 1942 ukončil studia na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Brně. Po uzavření českých vysokých škol patřil mezi totálně nasazené a pracoval mj. na území Velkoněmecké říše v Kielu a jeho okolí. Po válce vystudoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze. Zpočátku pracoval v československém výzkumu jaderné fyziky. V roce 1948 se oženil s Annou Šťastnou (Fričovou), která s ním pracovala na různých projektech. Od 50. let se začal věnovat tvorbě audiovizuálních systémů v rámci n. p. Výstavnictví v Praze. Podílel se na tvorbě světelné techniky v československém pavilonu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu.
V roce 1968 patřil mezi zakladatele tvůrčí skupiny SCARS (zkratka pro science-art-sense) – při středisku výtvarných umění Art Centrum v Praze – zabývající se výrobou audiovizuálních děl.[5] Patřili do ní např. Karel Čejka, Radúz Činčera, Bohumil Eliáš, Adolf Hoffmeister, Miloš Král, Hubert Matějček, Jaroslava Mrázová, Oldřich Nouza a další (technici, architekti, kameramani, fotografové, střihači, hudební skladatelé), kteří vytvořili diapolyekran (varianta polyekranu) pro Expo 67. SCARS se zabýval výrobou audiovizuálních projektů pro různé firmy i země. Členové skupiny přispěli k vývoji multiprojekčních systémů a k posunu tohoto uměleckého odvětví.[6]
Ještě v roce 1967 ohlas světové výstavy inspiroval starostu Montrealu Jeana Drapoeaua k opakování Expa v miniaturizovaném provedení, které probíhalo celé desetiletí a podíleli se na něm desítky československých umělců. První projekt vytvořený na zakázku byla audiovizuální propagační show pro podzemní pasáž paláce Place Ville Marie v Montrealu, jejíž autorem byl Jaroslav Frič.
Práce Jaroslava Friče a celé skupiny SCARS mimo jiné zaujala také indickou předsedkyni vlády Indíru Gándhí nebo íránskou císařovnu Farah Diba, manželku Riisa šácha Pahlaví. Jejich pozitivní reakce umožnila v těchto zemích pokračovat v práci na dalších projektech. Od roku 1970 do roku 1978 uskutečnilo Art Centrum v Íránu podle námětů Jaroslava Friče zakázky za desítky milionu dolarů.
V posledních letech svého života byl Jaroslav Frič zván jako konzultant na některé projekty světových výstav.[7] V aktuální terminologii (2021) je nazýván “multimediálním režisérem”, podle terminologie používané v druhé polovině 20. stol. byl autorem audiovizuálních prezentací a multimediálních projektů.[8]
Tvorba editovat
Jaroslav Frič celý život nepřestal experimentovat a přemýšlet o spojení technických znalostí a dovedností s uměleckou kreativitou. Podobně jako další autoři této generace se pokoušel o 360stupňovou projekci, kterou s většími či menšími úspěchy jevištní výtvarníci řeší i na počátku 21. století.[8]
Seznam některých projektů, které realizoval Jaroslav Frič jako autor souborného díla nebo jejich spoluautor
- 1958 – audiovizuální systém (dále jen AVS) pro vstupní prostor, návrh části expozice, Československý pavilón, Expo 58 Brusel, Belgie,
- 1962 – umělecké osvětlení pro Stálou expozici starého českého umění Národní galerie, Bazilika sv. Jiří, projekt František Cubr, Josef Pilař aj. Praha,
- 1963/1964 – osvětlení pro Obrazárnu Pražského Hradu, rudolfínské sbírky, projekt František Cubr a Josef Pokorný, Praha,
- 1967 – umělecké osvětlení výstavních prostorů (Polyekran, Polyvize, Kinoautomat), Československý pavilon, Světová výstava 1967, spolupráce s bratry Emilem a Alfrédem Radokovými, Josefem Svobodou, Pavlem Blumenfeldem, Radúzem Činčerou, Montréal, Kanada
- 1970 – AVS Zrození Evropy, pavilon EHS výstava EXPO 1970, Ósaka, Japonsko
- 1970 – AVS, systém Sperorama Symfonie mládí pro pavilon Britské Kolumbie, EXPO 1970, Ósaka, Japonsko
- 1970 – 1978 m audiovizuální prezentace „Heritage of Ages“ - Dědictví věků pro památník Shahyad v Teheránu, Dědictví věků II (1971), Dědictví věků II (1974), Plameny pouště (1977) Teherán, Írán,
- 1972 – audiovizuální programy My, indický lid, pro výstavu ,,Asia 72', Nové Dillí, Indie
- 1974 – audiovizuální program Sláva Iránu, íránský pavilón na výstavě z roku 1974, Spokane, USA
- 1975 – interiér íránský pavilon, Na břehu moří si hrají děti, Expo 1975, Okinawa, Japonsko
- 1978 – audiovizuální projekt Lidé v Československu (Člověk a jeho svět), Československý pavilon, Montréal, Kanada
- 1980 – audiovizuální projekt a výstava Alfo ns Mucha a česko-slovenské malířství, Gekkoso Galery, Tokio, Japonsko
- 1981 – repríza kinoautomatu s programem „Kouzelná cesta aneb Dobrodružství japonské letušky v Praze a dalších metropolích“ spolupráce s Radúzem Činčerou, Ósaka, Kóbe, Japonsko
- 1980/1981 – audiovizuální projekty pro SSSR, Moskva, (1980) – My sovětský lid; 1981 a 1982 – Frunze, Píseň o Kirgizii; 1983 – Frunze, Muzeum Lenina; 1983, 1984, 1985 a 1987 – Vilno, aj.
- 1984 – námět, scénář, režie k projektu Poselství evropských řek, pavilon EHS, Expo 1984, New Orleans, USA
- 1986 – audiovizuální programy pro Ústřední historické a etnografické muzeum v Alma-Atě, Kazašské SSR,
- 1987 – skleněný světelný objekt, Mramorová fontána, spolupráce s Jiřím Fričem, Katar
- 1989 – Křišťálová řeka, spolupráce a realizace s Jiřím Fričem, Památník Indíry Gándhí, Nové Dillí, Indie
- 1989 – pavilon, EXPO 90, Ósaka, Japonsko[9]
Odborné publikace editovat
- Světelná technika v obchodě: pomocný text pro střední umělecko-průmyslové školy - obor aranžérství a výstavnictví. Praha: Vydavatelství obchodu, 1964. Knižnice technického rozvoje
- Světelná technika v umění: učební text pro střední školy uměleckého směru. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. Učebnice odborných a středních odborných škol.[7]
- Teorie audiovizuálního umění, Audiovizuální psychoanalýza a zařízení pro audiovizuální show – studijní texty pro SUPŠ a DAMU, Praha, nedat.
Pedagogická činnost editovat
- Střední škola umělecko-průmyslová v Praze 1963–1974
- Divadelní fakulta AMU v Praze, katedra scénického výtvarnictví 1963–1974[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ BAZÍK, Zdeněk; VANĚK, Rostislav. Frič. Praha: PZO Art Centrum, 1986. Nestr. s.
- ↑ Jaroslav Frič životopis | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Frič | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Fric, Jaroslav: Vertical Cinemascope. www.medienkunstnetz.de [online]. Media Art Net [cit. 2022-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SCHWIPPEL, Jindřich. Míka Bohumil – SCARS [online]. Hradištko pod Medníkem: 2012 [cit. 2022-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-11.
- ↑ VESELÁ, Kateřina. Metoda polyekran a její využití ve vlastním audiovizuálním díle [online]. Brno: JAMU v Brně, Divadelní fakulta, 2019 [cit. 2022-01-10]. Bakalářská práce. Dostupné online.
- ↑ a b c KRAMEROVÁ, Daniela. My prodáváme sny. Časopis Umění/Art, 4/2013 [online]. www.umeni-art.cz [cit. 2022-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-15.
- ↑ a b ZBOŘIL, Zdeněk. Multimedialekunst - Tschechoslovakisches Tradizion. Praha: PZO Art Centrum, 1986. Nestr. s.
- ↑ VÁVRA, Ondřej. Art Centrum jako subjekt komunikace o umění [online]. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta multimediálních komunikací, 2007 [cit. 2022-01-15]. Bakalářská práce. Dostupné online.
Literatura editovat
- Klivar, Miroslav. Estetika nových umění. Praha: Svoboda, 1970. 87 s., [48] s. obr. příloh
- Matějček Hubert S. S uměním do celého světa - manažerské vzpomínky. Praha: Růžičkův statek, 2003. 210 s.
- Zídek, Petr a Sieber Karel. Československo a Blízký východ v letech 1948-1989. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2009.
