Indira Gándhíová

indická politička a předsedkyně vlády

Indira Priyadaršiní Gándhíová, nepřechýleně Indira Priyadaršiní Gándhí (इन्दिरा प्रियदर्शिनी गान्धी) (19. listopadu 191731. října 1984) byla indická politička.

Indira Gándhíová
Face detail, Premier Indira Gandhi (Congrespartij), Bestanddeelnr 929-0811 (cropped).jpg
Stranická příslušnost
ČlenstvíIndický národní kongres

Narození19. listopadu 1917
Prajágrádž
Úmrtí31. října 1984 (ve věku 66 let)
Nové Dillí
Místo pohřbeníRaj Ghat (Nové Dilí)
ChoťFerózé Gándhí (1942–1960)
RodičeDžaváharlál Néhrú a Kamala Nehru
DětiRádžív Gándhí
Sanjay Gandhi
PříbuzníSonia Gándhíová (snacha)
Rahul Gándhí[1] a Prijanka Gándhí[1] (vnoučata)
SídloNové Dillí
Raebareli
Alma materSomerville College (od 1937)
Badminton School
Univerzita Visva-Bharati
Patha Bhavana
Profesepolitička a spisovatelka
Náboženstvíhinduismus
OceněníBharat ratna (1971)
Olympijský řád (1983)
Leninova mírová cena (1984)
Cena Džaváharlála Néhrúa (1984)
Řád Josého Martího (1985)
… více na Wikidatech
PodpisIndira Gándhíová, podpis
CommonsIndira Gandhi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Indira Gándhíová byla dvakrát indickou ministerskou předsedkyní. Poprvé od 19. ledna 1966 do 24. března 1977 a podruhé od 14. ledna 1980 do roku 1984, kdy byla zavražděna.

ŽivotEditovat

 
Indira Gándhíová s rodinou (1927)

Indira Gandhíová se narodila v roce 1917 v malém indickém městečku. Jejím otcem byl indický politik Džaváharlál Néhrú. Vystudovala nejprve bengálskou, poté Oxfordskou univerzitu (Somerville College) a roku 1942 se vdala za jednoho z funkcionářů strany, Feroze Gándhího. Pod otcovou patronací se Indira zapojila do politického života a zastávala významné funkce ve straně, až se roku 1964 stala ministryní informací indické vlády. O dva roky později, na jaře 1966, byla zvolena předsedkyní strany, díky čemuž se téměř automaticky stala také ministerskou předsedkyní. Již v následujícím roce však došlo k vnitrostranické krizi a Indira se musela funkce vzdát. Až indické vítězství ve válce s Pákistánem a reorganizace strany jí přinesly na jaře 1972 přesvědčivé volební vítězství, kterým dokázala své schopnosti političky. Úspěšně překonala několik volebních porážek, vícekrát byla svými protivníky zatčena a uvězněna, vždy se však dokázala po několika měsících či letech opět vrátit do čela země.

Za její vlády pokračovala Indie úspěšně v takzvané politice neangažovanosti, jejíž základy položil Néhrú. Jeho dcera však daleko více inklinovala ke spolupráci s Moskvou, což bylo dáno mimo jiné i čínsko-indickými spory. Populační exploze v zemi vedly premiérku k úvahám o zvýšení mezinárodní prestiže. Prostředkem k tomu se stala nejen podpora proindických hnutí v okolních zemích, ale i koketování s atomovou zbraní a kosmickým výzkumem. Neřešené domácí problémy, ať nacionální nebo náboženské, však byly rubem úspěšné zahraniční politiky. Pokusy Sikhů o získání nezávislosti Paňdžábu byly potlačovány armádou, secesionistickým záměrům mělo být definitivně zabráněno dobytím nejvýznamnější svatyně Sikhů, Zlatého chrámu, což vedlo v červnu 1984 k masakru v Amritsaru.

SmrtEditovat

Dne 31. října 1984 byla zastřelena příslušníky své sikhské ochranky Beantem Singhem a Satwantem Singhem. Důvodem k atentátu byla operace Modrá hvězda vedená indickou armádou proti sikhským separatistům, kteří obsadili Zlatý chrám v Amritsaru.

Za dalších sedm let se stal obětí atentátu i její nejstarší syn a nástupce ve funkci indického premiéra Rádžív Gándhí, čímž skončila vláda rodiny Néhrúů v Indii.

OdkazEditovat

Její jméno nese mírová Cena Indiry Gándhíové udělovaná od roku 1986.

Indira Gándhíová a ČeskoslovenskoEditovat

Indira Gándhíová několikrát navštívila Československo. Nejprve jako doprovod svého otce 9. srpna 1938.[2] Ve dnech 6. a 7. června 1955 ho doprovázela už na oficiální návštěvě jako indického premiéra. Oba se setkali s prezidentem Antonínem Zápotockým a předsedou vlády Viliamem Širokým.[3]

Ve dnech 17.–20. června 1972 navštívila Československo jako ministerská předsedkyně.[4] Mimo jiné se setkala s prezidentem Ludvíkem Svobodou, předsedou vlády Lubomírem Štrougalem, ministrem zahraničí Bohuslavem Chňoupkem či generální tajemníkem ÚV KSČ Gustávem Husákem. První den navštívila Národní památník na Vítkově, v Národním divadle shlédla operu Prodaná nevěsta a se setkala se zde s umělci Jaroslavem Krombholcem, Eduardem Hakenem, Ivem Žídkem či Gabrielou Beňačkovvou. Druhý den vedla v Hrzánském paláci oficiální jednání s Lubomírem Štrougalem a pak navštívila zámek Konopiště a divadlo Laterna magika. Večer byla na slavnostní recepci v Černínském paláci. V Karolinu jí byla udělena čestná hodnost doktora právních věd Univerzity Karlovy.

V pražských Dejvicích u budovy stavební fakulty ČVUT a podél ulice Thákurova je Park Indiry Gándhíové.

VyznamenáníEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Rajiv Gandhi. In: CulturalIndia.net. Dostupné online. [cit. 2018-07-05]
  2. Vůdce indického nacionalismu v Praze. Národní listy. 1938-08-10, roč. 78, čís. 218, s. 3. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. ISSN 1214-1240. 
  3. Indický ministerský předseda Džavaharlal Nehru v Praze. Rudé právo. 1955-06-07, roč. 35, čís. 156, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. 
  4. Srdeční přivítání I. Gándhíové. Rudé právo. 1972-06-19, roč. 52, čís. 142, s. 1. Dostupné online [cit. 2021-08-13]. 
  5. 1985: Granma Archives Index – LANIC. lanic.utexas.edu [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat