Otevřít hlavní menu

Jaromír Lang

český člen České národní rady, politik, literární historik a vysokoškolský pedagog

Jaromír Lang (6. dubna 1914 Bojanovice na Klatovsku17. června 1979 Praha[2]) byl český a československý literární historik, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady za normalizace. Po srpnu 1968 představitel prosovětského kolaboračního křídla KSČ.

prof. PhDr. Jaromír Lang

Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
1969 – 1971

Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1971
Stranická příslušnost
Členství KSČ

Narození 6. dubna 1914
Bojanovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 17. června 1979
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť Herberta Masaryková[1]
Alma mater FF UK Praha
Profese politik, pedagog a spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Vystudoval gymnázium v Sušici a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Již od studií se angažoval v levicových a komunistických studentských skupinách. V roce 1938 vstoupil do KSČ. V letech 1939–1940 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po návratu z tábora pracoval např. jako redaktor v nakladatelství Melantrich. Hned po osvobození se stal vedoucím kulturního oddělení nově zřízeného ÚRO a stal se členem kulturně-propagační komise ÚV KSČ. Od roku 1946 také vyučoval na nově zřízené Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.[3] Zabýval se literární vědou a dějinami literatury.[4]

Po roce 1948 patřil mezi představitele komunistické ostře prorežimní skupiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[5] Na jaře 1948 se stal diplomatem a od června téhož roku byl prvním komunistickým velvyslancem ve Švýcarsku. Už v polovině roku 1949 však byl odvolán a stal se delegátem u ředitelství UNESCO v Paříži. Roku 1951 musel z diplomacie odejít (přispělo k tomu i jeho manželství s Herbertou Masarykovou, vnučkou Tomáše Garrigue Masaryka) a vrátil se k akademické činnosti.[3] V letech 1961-1963 byl děkanem Filozofické fakulty Univerzity Palackého.[6] K roku 1969 se uvádí jako vedoucí katedry Univerzity 17. listopadu v Praze.[7] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa patřil do ultralevicové kolaborační frakce KSČ okolo Josefa Jodase. 9. října 1968 se v rámci této skupiny účastnil jejího velkého mítinku v sále libeňské Čechie.[8]

Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v prosinci 1969. Nominovala ho Česká národní rada, v níž zasedal od listopadu 1969. Ve federálním parlamentu setrval do konce volebního období, tedy do voleb roku 1971.[9][10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archivovaná kopie. www.revolverrevue.cz [online]. [cit. 2013-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-25. 
  2. Jaromír Lang [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 462-463
  4. Lang Jaromír [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  5. Holý, Jiří (ed.): Tato fakulta bude rudá [online]. www.iliteratura.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  6. Děkani FF UP v Olomouci [online]. upol.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  7. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republikyna doplňovací volbu delegace České národní rady ve Sněmovně národů Federálního shromáždění ČSSR [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  8. Josef JODAS (tzv. Jodasova skupina) [online]. totalita.cz [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 
  10. 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-03-28]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat