Otevřít hlavní menu

Jana Krejcarová

česká spisovatelka a básnířka

Jana Krejcarová (provdaná Jana Černá, 14. srpna 1928, Praha5. ledna 1981, Praha) byla česká básnířka, prozaička a výtvarnice. Byla dcerou architekta Jaromíra Krejcara a novinářky Mileny Jesenské a dlouholetou partnerkou Egona Bondyho.

Jana Krejcarová
Jana Černá Krejcarová 1964.jpg
Narození 14. srpna 1928
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. ledna 1981 (ve věku 52 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Povolání spisovatelka a básnířka
Partner(ka)
Rodiče
Příbuzní
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Studovala od roku 1938 gymnázium. V letech 1942–1944 studovala na grafické škole. Ve školním roce 1946–1947 absolvovala jeden ročník konzervatoře u Františka Maxiána. Po uvěznění a smrti matky vyrůstala pod dohledem dědečka Jana Jesenského. Po jeho smrti v roce 1947 zdědila značný finanční obnos, rozhodla se však pro bohémský život bez trvalého zaměstnání – její příjmy pocházely z psaní a příležitostných prací. Z politických důvodů byla odsouzena na půl roku podmíněně.[1] Doslov k prvotině Hrdinství je povinné uvádí, že získala osobní zkušenost se stavbou mládeže.

Účastnila se aktivit surrealistů kolem Karla Teigeho a Vratislava Effenbergera. Po roce 1950 spolupracovala s Ivo Vodseďálkem, Mikulášem Medkem, Zbyňkem Sekalem a Egonem Bondym.

V 70. letech se živila užitou výtvarnou tvorbou, šila a batikovala tuniky a haleny, odlévala ze sádry figurální reliéfy jako kopie dlaždic či kachlů, obojí prodávala s velkou obchodní zdatností[2].

Zahynula v autě řízeném svým manželem Danielem při dopravní nehodě – srážce s nákladním autem vezoucím klády.

Osobní životEditovat

Krátce byla manželkou herce Pavla Gabriela. Později se provdala za sociologa Miloše Černého. Byla matkou pěti dětí – Jan (jeho otcem byl možná Egon Bondy[3]), Martin (* 1952), František (jeho otcem byl malíř Mikuláš Medek[3]), Terezie a Štěpán. O děti se ale většinou ani jeden z rodičů nestaral, a tak skončily v dětském domově. V roce 1961 se provdala za Ladislava Lipanského. V šedesátých letech byla odsouzena na jeden rok nepodmíněně za zanedbání rodičovské péče. Počtvrté se provdala za výtvarníka Daniela Ladmana. Žili v Raspenavě.

DíloEditovat

V roce 1949 přispěla do surrealistického sborníku Židovská jména pod pseudonymy Sarah Silberstein a Gala Mallarmé. V 60.letech přispívala do časopisu Divoké víno a do Literárních novin.

Ve své prvotině Hrdinství je povinné se pokusila o jiný pohled na stavbu mládeže, než prezentovala tzv. budovatelská próza, s motivy absurdity a odcizení. Emigraci otce hlavního hrdiny popsala bez odsudku.[1]

  • Hrdinství je povinné, Praha : Československý spisovatel, 1964
  • Nebyly to moje děti ..., Praha : Naše vojsko, 1966
  • V zahrádce otce mého, Praha : Revolver Revue, 1988
  • Clarissa a jiné texty, Praha : Concordia, 1990, ISBN 80-900124-0-X, napsáno v roce 1951
  • Adresát Milena Jesenská, Praha : Concordia, 1991, druhé vydání, ISBN 80-900124-4-2 (první vydání 1969: Divoké víno)

Jana Krejcarová v uměníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Jana Krejcarová ve Slovníku české literatury po roce 1945
  2. osobní svědectví Wikipedista:Dobroš
  3. a b SOUKUPOVÁ, Jana. Rozhovor se synem Egona Bondyho a poněkud šokující post scriptum tohoto interview. iDNES.cz [online]. 2010-06-11, rev. 2010-06-16 [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. 
  4. SALCMANOVÁ, Tamara; BURIÁNEK, Miroslav. Na dně propasti perlička. Vltava [online]. 2013-09-06 [cit. 2018-12-02]. Dostupné online. 
  5. Databáze fdb.cz: Tři sezóny v pekle

Externí odkazyEditovat