Otevřít hlavní menu

Jan Pavel Martinovský

český hudební skladatel a římskokatolický duchovní

Jan Pavel Michal Martinovský (25. února 1808 Mělník[1]7. listopadu 1873 Praha) byl český hudební skladatel, zaměřený především na písňovou tvorbu. Patřil ke starší generaci obrozeneckých skladatelů. Mimo jiné upravil lidové písně Karla Jaromíra Erbena pro klavírní doprovod a zhudebnil básně Matěje Havelky i dalších autorů.

Jan Pavel Martinovský
Jan Pavel Martinovsky 1886 Vilimek.png
Základní informace
Narození 25. února 1808
Mělník
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 7. listopadu 1873 (ve věku 65 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Malostranský hřbitov
Žánry vokální hudba a duchovní hudba
Povolání hudební skladatel, varhaník, učitel a katolický kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se roku 1808 v Mělníku[2] (údaje o datu narození se ve starších zdrojích liší, bývá uváděno např. 12. dubna[3][4] nebo 24. února[2]; novější již uvádí 25. února[5]). První hudební vzdělání získal na národní škole v rodném městě. Poté navštěvoval školu ve Vysoké u Mělníka, kde ho učitel Kmoch cvičil ve hře na klavír na skladbách Josefa Segera.[2]

Nejprve se chtěl stát učitelem, ale později změnil názor. V 17 letech nastoupil na piaristické gymnázium, kde šest let hrál na varhany. Po jeho absolvování byl přijat na filosofickou fakultu. Aby se mohl stát knězem, vstoupil roku 1834 do premonstrátského kláštera na Strahově; společně s ním byl přijat i pozdější básník Boleslav Jablonský. Oba tam navštěvoval Karel Jaromír Erben, s nímž se Martinovský seznámil už na filosofických studiích. V klášteře začal Martinovský skládat hudbu. K jeho prvním pracím patřilo Patero čtverohlasých zpěvů (1834), jeden z prvních českých kvartetů, a o rok později Šestero písní jednohlasých s průvodem piana.[2]

Dne 24. prosince 1837 byl vysvěcen na kněze. Roku 1840 se stal varhaníkem na Strahově, po šesti letech převzal řízení kůru. V roce 1852 byl na vlastní žádost přeložen do Rakovníka jako ředitel a katecheta hlavní školy. Seznámil se tam s Matějem Havelkou a v letech 1852–1855 zhudebnil některé jeho básně. Roku 1855 byl jmenován ředitelem tamní vyšší reálné školy. Mimo jiné tam ve prospěch chudých studentů pořádal akademie, na kterých se hrály a zpívaly jeho skladby.[2]

Poslední léta strávil ve Strahovském klášteře. Tam také 7. listopadu 1873 zemřel. Pohřben byl do klášterní hrobky na Malostranském hřbitově.[3]

DíloEditovat

Martinovský byl známý jako autor písní. Patřil společně s Janem Kočím, Janem Adamem a Janem Vocelem k prvním obrozeneckým skladatelům. Úspěch jeho prvních prací vedl k tomu, že mu Karel Jaromír Erben svěřil zharmonizování sebraných lidových písní. První díl se setkal s příznivým ohlasem, nakladatel Hoffmann se nicméně z ne zcela jasných důvodů rozhodl svěřit pokračování jinému skladateli, Zikmundu Kolešovskému. Jeho provedení se ale příčilo duchu národních písní a další pokračování byla opět svěřena Martinovskému.[2] Tato práce Martinovského neobyčejně proslavila.[4] Získala také cenu od císaře Ferdinanda Dobrotivého; tu si ovšem ponechal nakladatel, zatímco skladateli nevyplatil ani honorář.[2]

Knižně vyšly např.:[6]

V 60. letech vydal také církevní písně (Tys o bože, Vzývání ducha, Chvalozpěv na počest Cyrilla a Methoděje).[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Farnost Mělník. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Státní oblastní archiv v Praze [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h E. M. J. P. Martinovský. Květy. 1871-10-26, roč. 6, čís. 43, s. 342. Dostupné online [cit. 2012-01-08]. 
  3. a b Úmrtí. Národní listy. 1873-11-09, roč. 13, čís. 308, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-01-08]. 
  4. a b J. P. Mich. Martinovský. Humoristické listy. 1886-12-17, roč. 28, čís. 51, s. 442. Dostupné online [cit. 2012-01-08]. 
  5. Autoritní záznam v NK ČR
  6. Podle seznamu prací v NK ČR.

Externí odkazyEditovat