Wikipedie

Jan IV. Osvětimský

osvětimský kníže

Jan IV. Osvětimský (Hanuš IV. Osvětimský, 1426/1430 – 1495/1497)[1] byl 1433/34–1457 kníže Osvětimského knížectví, které v roce 1457 prodal polskému králi. V letech 1465–1482 byl knížetem hlivickým.[2] Pocházel z těšínské větve slezských Piastovců .

Jan IV. Osvětimský
NarozeníDesetiletí od 1420
Úmrtí28. října 1495
Povolánífeudál
Nábož. vyznáníkatolicismus
DětiHelena of Oświęcim
RodičeKazimír Osvětimský a Anna Zaháňská
RodPiastovci a těšínská větev Piastovců
PříbuzníPřemysl II. Osvětimský a Václav I. Zátorský (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis editovat

Janovi rodiče byli Kazimír Osvětimský a Anna Zaháňská, dcera vévody Jindřicha VIII. Hlohovského.[3]

V roce 1465 se Jan oženil s neznámou Kateřinou. Po její smrti se roku 1475 znovu oženil s Barbarou Krnovskou.[4] Spolu měli jedinou dceru Helenu (*1478/80).

Když jeho otec zemřel v roce 1433/34, Jan a jeho bratr Přemysl II. Osvětimský byli v dětském věku, převzal do opatrovnictví jejich dědictví starší bratr Václav I. Zátorský. V roce 1445 při dělení dědictví připadlo Janovi Osvětimské knížectví.

Z důvodu tolerance útoků na polské obchodníky na území Osvětimského knížectví Janem, a také jeho vlastními nájezdy na Malopolsko a Krakov vyprovokovaly konflikt s polským králem Kazimírem IV. Jagellonským. Jeho vojska zaútočila na Osvětim v roce 1453 a obléhala ji. Byl to pravděpodobný důvod, který vedl k nucenému pozdějšímu prodeji Osvětimského knížectví polskému králi. Teprve v roce 1462 dal český král Jiří z Poděbrad souhlas s prodejem českého léna Osvětim Polskému království. Následně bylo Osvětimské knížectví vyjmuto ze Slezska a začleněno do Polska. V roce 1465 koupil Jan vévodství Hlivice od svého bratra Přemysla.

Po smrti české krále Jiřího z Poděbrad podporovali Jan a jeho bratr Přemysl zvolení Vladislava II. Jagellonského. Spolu ho doprovázeli na jeho cestě do Prahy, při zpáteční cestě byl zatčen v Opolském knížectví, které bylo součástí území pod vládou uherského krále Matyáše Korvína. Po propuštění byl nucen v roce 1475 prodat polovinu Hlivického knížectví. Po smrti Jana IV. Krnovského získala jeho druhá manželka Barbora Krnovská, která byla sestrou bývalého krnovského knížete, od Matyáše Korvína příslib k navrácení Krnovského knížectví. Toho se částečně domohla až po smrti uherského krále v roce 1490. Český král Vladislav II. Jagellonský však Krnovské knížectví daroval jako odúmrť nejvyššímu kancléři Janu II. ze Šelmberka a tento spor se vyřešil až svatbou dcery Jana IV. Heleny Osvětimské s Jiřím ze Šelmberka.[5] Poslední roky života strávil v Krnově se svou manželkou a dcerou.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann IV. (Teschen-Auschwitz) na německé Wikipedii.

  1. ↑ Genealogie opavských Přemyslovců. heraldikus.wz.cz [online]. [cit. 2020-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-29. 
  2. ↑ KOZÁK, Petr. Skon Barbory Opavské a Ratibořské, posledního zástupce rodu Přemyslovců na krnovském knížecím stolci / Das Ableben der Barbara von Troppau und Ratibor, der letzten Repräsentantin des Geschlechts der Přemysliden auf dem Jägerndorfer Herzogsstuhl. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-03-08]. (anglicky) 
  3. ↑ Johann IV. von Teschen-Auschwitz. geneee.org [online]. [cit. 2020-03-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ Knihovna Krnov. www.knihkrnov.cz [online]. [cit. 2020-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-04. 
  5. ↑ STARÝ, Marek. STARÝ, Marek. „… pojav k svatému manželství jich sestry dceru“. Marginálie ke genealogii slezských knížat a k osudům Krnovska na přelomu 15. a 16. století. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2020-03-08]. (anglicky) 

Literatura editovat

  • Historická komise pro Slezsko (ed. ): Historie Slezska. Svazek 1: Ludwig Petry, Josef Joachim Menzel, Winfried Irgang (ed. ): Od pravěku do roku 1526. 5., revidované vydání. Thorbecke, Sigmaringen 1988, ISBN 3-7995-6341-5, s. 190, 203, 206, 215, 217 f., 224 a 227 (jako Johann (es) III., Ed. Von Teschen-Auschwitz).
  • Hugo Weczerka (ed. ): Příručka historických míst . Svazek: Silesia (= kapesní vydání Kröners) . Svazek 316). Kröner, Stuttgart 1977, ISBN 3-520-31601-3, str. XLIX, L a 124, jakož i rodokmen na str. 598–599.
  • Rudolf Žáček: Dějiny Slezska v datech. Nakladatelství Libri, Praha 2004, ISBN 80-7277-172-8, s. 104, 112, 415, 425, 441 a 451.

Externí odkazy editovat

Předchůdce:
Kazimír Osvětimský 		  Kníže osvětimský
1433/34–1457 		  Nástupce:
—
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_IV._Osvětimský&oldid=23686172“