Jan Autengruber

český malíř

Jan Autengruber (25. dubna 1887, Pacov[1]15. července 1920, Praha[2]) byl český malíř.

Jan Autengruber
Jan Autengruber
Jan Autengruber
Narození25. dubna 1887
Pacov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. července 1920 (ve věku 33 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíšpanělská chřipka
Místo pohřbeníHřbitov v Pacově
Povolánímalíř, kreslíř a grafik
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a tvorbaEditovat

 
Pamětní deska na rodném domě v Pacově

Narodil se v jihočeském Pacově nedaleko Pelhřimova. Po brzké otcově smrti odešel Jan Autengruber s matkou a bratrem do Českých Budějovic, kde dva roky (1902-1904) chodil do Veřejné otevřené kreslírny a modelovny při městském muzeu.[3] Po maturitě byl v roce 1904 přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde se setkal u profesora E. Dítěte s kolegy, mezi kterými nechyběli Oldřich Blažíček, Josef Lada, Josef Čapek, Jan Kojan a řada dalších později slavných umělců.

V roce 1907 začal studovat Akademii výtvarných umění v Mnichově, kde studoval v konkurenci největších talentů celé Evropy.[4] Dvakrát získal výroční cenu Akademie. Tím vstoupil do povědomí německé veřejnosti, což se projevuje i na poměru výstav v ČecháchNěmecku. Svá díla vystavoval např. v Praze, Mnichově, Berlíně, Drážďanech, Mannheimu, Hannoveru, Kolíně nad Rýnem, Hamburku nebo Frankfurtu. Úspěch slavil i u německé kritiky. V českém nacionálním prostředí se však kritika i obecenstvo chovalo až na malé výjimky velmi zdrženlivě. V roce 1913 získal Klaarovo stipendium a odjel do Itálie.

Za války se snažil vyhnout narukování na frontu, proto začal na Akademii v Mnichově studovat restaurování. To však znamenalo jen odklad, a vojenskou službu nastoupil na podzim 1917 v Jindřichově Hradci u 75. pěšího pluku. V té době maloval obrazy s válečnou tematikou.[4] Po skončení války se usadil v Praze a přihlásil ke studiu dějin uměnífrancouzštiny na filozofické fakultě. V červnu 1919 se oženil s malířkou Hanou Jedličkovou a v březnu 1920 se jim narodila dcera Jana. Brzy na to dostal po španělské chřipce těžký zápal plic, jemuž 15. července 1920 podlehl. Pohřben byl v rodinném hrobě na hřbitově v Pacově.

O odkaz jeho díla se starala především jeho manželka Hana Autengruberová (18881970), dcera Jana a pacovští muzejníci. Výstavu jeho děl s reprezentativním katalogem uspořádala v roce 2002 Národní galerie v Praze, tím jej zařadila mezi přední české tvůrce. V roce 2009 uspořádala retrospektivu jeho díla Západočeská galerie v Plzni.[5][6]

DílaEditovat

  • Vlastní portrét1910, olejové plátno
  • Švadleny1912, olejové plátno
  • Bavorská selka1913, olejové plátno
  • Před koupáním – 1913, olejové plátno
  • Sad na Pincio v Římě1914, kresba tužkou
  • Křest Krista – 1914, olejové plátno
  • Vyvolený1917, olejové plátno
  • Jarní nálada na Pacovsku – 1917–1918, olejové plátno
  • Bitevní vřava – 1818, uhlová kresba o velikosti 1,5 x 3 metry
  • Portrét babičky Hálkové – 1918, olejové plátno

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu (1. zdola)
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých Okresní správy politické na Vinohradech, sign. OSPVIN Z1, s. 45
  3. BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Malíř Jan Autengruber. 1. vyd. [s.l.]: Krajské nakladatelství Havlíčkův Brod, 1960. 33 s., 36 obrazových příloh. 
  4. a b HUDEC, Adam. OBRAZEM: Muzeum zve na jindřichohradecká zastavení malíře Jana Autengrubera. Jindřichohradecký deník. 2017-11-08. Dostupné online [cit. 2020-11-20]. 
  5. Plzeňská výstava představuje umělce, který přerostl české poměry – kultura.iDNES.cz, 22. 10. 2009
  6. BARTOŇOVÁ, Pavlína. Do Itálie s Janem Autengruberem. Přítomnost. 22.4., roč. 2018. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-27.  Archivováno 27. 11. 2018 na Wayback Machine.

Externí odkazyEditovat