James Gambier

britský admirál

James Gambier, 1. baron Gambier (13. října 1756, New Providence, Bahamy19. dubna 1833, Iver House, Buckinghamshire, Anglie) byl britský admirál, na přelomu 18. a 19. století vynikl ve válkách proti revoluční Francii a později v napoleonských válkách. Několikrát byl členem britské vlády jako lord admirality, v roce 1805 byl povýšen na admirála. Nejvíce proslul bombardováním Kodaně v roce 1807, téhož roku získal titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů. Po napoleonských válkách žil v soukromí, v roce 1830 dosáhl hodnosti velkoadmirála.[1]

Admirál James Gambier
Lord Gambier (NYPL Hades-254151-478720).jpg
Narození 13. října 1756
New Providence
Úmrtí 19. dubna 1833 (ve věku 76 let)
Iver
Ocenění velkokříž Řádu lázně
Rodiče John Gambier
Funkce člen Sněmovny lordů
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Bombardování Kodaně (Christoffer Wilhelm Eckersberg, 1807)

Narodil se na Bahamách, kde jeho otec John Gambier působil jako zástupce guvernéra. Byl vychován v Anglii u své tety Margaret, provdané za admirála Charlese Middletona. Již v deseti letech vstoupil do služeb Royal Navy a pod velením svého strýce viceadmirála Jamese Gambiera (1723–1795) sloužil postupně na několika lodích. Zúčastnil se války proti USA, během níž dosáhl hodnosti kapitána, krátce byl ve francouzském zajetí a v roce 1780 se zúčastnil dobytí Charlestonu. Po skončení války v roce 1783 žil deset let v soukromí v Anglii. Znovu byl do aktivní služby povolán v roce 1793 a vyznamenal se ve válce proti Francii. Postupoval v hodnostech (kontradmirál 1795, viceadmirál 1799). V letech 1795–1801 byl členem vlády jako jeden z lordů admirality. Po pádu Pittovy vlády v roce 1801 odešel znovu do aktivní služby na moři a v letech 1801–1802 byl jedním z velitelů v Lamanšském průlivu. V letech 1802–1804 byl guvernérem a vrchním velitelem v kanadské provincii Newfoundland, kde udělováním vlastnických práv k půdě podpořil proces kolonizace a rozvoj zemědělství. Po návratu do Anglie se v druhé Pittově vládě stal znovu lordem admirality (1804–1806), v této době byl přímým podřízeným svého strýce lorda Barhama, který byl tehdy ministrem námořnictva. V Portlandově vládě byl v letech 1807–1808 byl druhým lordem admirality (jeho nadřízeným byl jako ministr námořnictva lord Mulgrave.[2]

 
Zámek Iver House (Buckinghamshire), sídlo admirála Gambiera od roku 1802

Mezitím byl v roce 1805 povýšen na admirála a v roce 1807 velel tažení proti Dánsku ve spolupráci s vojenským kontingentem generála Cathcarta. Obléháním Kodaně dosáhl kapitulace Dánska, které předtím porušilo svou neutralitu a vstoupilo do války po boku napoleonské Francie. Bombardování Kodaně v září 1807 bylo již ve své době vnímáno jako kontroverzní akce a Gambier byl kritizován za útoky pro civilním částem města. Gambier nicméně obdržel poděkování parlamentu a v roce 1807 se s titulem barona stal členem Sněmovny lordů. V letech 1808–1814 byl vrchním velitelem britského loďstva v Lamanšském průlivu. V roce 1809 svou pasivitou způsobil uniknutí francouzské flotily z Brestu mimo britský dosah a na návrh svých podřízených byl předvolán před válečný soud. Soud jej však uznal nevinným a do konce napoleonských válek zůstal ve funkci vrchního velitele v kanálu La Manche. V roce 1814 byl předsedou komise pro uzavření míru s USA a na Štědrý den v roce 1814 podepsal Gentský mír. V roce 1815 obdržel velkokříž Řádu lázně a v roce 1830 byl povýšen do hodnosti velkoadmirála.

Zemřel na venkovském sídle Iver House v hrabství Buckinghamshire, které koupil v roce 1802. Od roku 1788 byl ženatý s Louisou Matthew, ale neměl žádné potomstvo.

Po admirálu Gambierovi byly pojmenovány Gambierovy ostrovy v Tichomoří, jeho jméno nese také Gambierův ostrov v Kanadě a město Mount Gambier v jižní Austrálii.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998), s. 894 ISBN 80–7185–057–8
  2. Personální obsazení úřadu lordů admirality v letech 1660–1870 na webu British History Online