James Berkeley, 3. hrabě Berkeley

James Berkeley, 3. hrabě Berkeley (James Berkeley, 3rd Earl of Berkeley, 3rd Viscount Dursley, 11th Baron Berkeley) (1680/1681, Berkeley Castle, Gloucestershire, Anglie17. srpna 1736, Château d'Aubigny, Aubigny-sur-Nère, Centre-Val de Loire, Francie) byl britský admirál a státník. Od mládí sloužil u Royal Navy a vynikl ve válce o španělské dědictví. Vzhledem k původu ve vlivné šlechtické rodině dosáhl již v sedmadvaceti letech hodnosti admirála. Později byl v britské historii jedním z nejdéle úřadujících ministrů námořnictva (1717–1727). Zastával také hodnosti u dvora a ve správě několika hrabství, byl rytířem Podvazkového řádu.

Admirál James Berkeley, 3. hrabě Berkeley
3rdEarlOfBerkeley2.jpg
Narození1679
Gloucester
Úmrtí17. srpna 1736 (ve věku 56–57 let)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ2971856
Povolánínámořní důstojník a politik
OceněníPodvazkový řád
Politická stranaWhigové
Manžel(ka)Louisa Berkeley, hraběnka z Berkeley (od 1711)
DětiAugustus Berkeley
Lady Elizabeth Berkeley
RodičeCharles Berkeley, 2nd Earl of Berkeley a Elizabeth Noel
PříbuzníGeorge Berkeley, Henry Berkeley, Elizabeth Germain, Mary Berkeley a Anna Chamber (sourozenci)
Frederick Augustus Berkeley[1], George Cranfield Berkeley[2][1], Elizabeth Cravenová a Lady Georgiana Berkeley[2] (vnoučata)
Funkceposlanec anglického parlamentu
Member of the 1701-02 Parliament
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Hrad Berkeley Castle (Gloucestershire), hlavní sídlo rodu Berkeleyů

Pocházel z významného šlechtického rodu Berkeleyů, byl mladším synem 2. hraběte Berkeleye (1649–1710), který se v politice a u dvora prosadil po Slavné revoluci[3]. James se otcovým dědicem stal po smrti staršího bratra George Berkeleye, vikomta Dursleye (1679–1699). V námořnictvu sloužil od mládí a již v roce 1699 byl poručíkem. Ve dvaceti letech byl povýšen na kapitána a zúčastnil se války o španělské dědictví, vyznamenal se v bitvě u Málagy (1704), v roce 1707 těsně unikl ztroskotání lodi admirála Shovella. Mezitím byl v letech 1701–1702 krátce poslancem Dolní sněmovny (v parlamentu zastupoval město Gloucester[4], v roce 1704 byl s titulem barona Berkeleye povolán do Sněmovny lordů (titul hraběte zdědil po otci až v roce 1710). Souběžně pokračoval ve službě na moři a během roku 1708 dosáhl hodností viceadmirála a admirála. Po nástupu hannoverské dynastie obdržel hodnost komořího krále Jiřího I. (1714–1727).

V letech 1717–1727 byl ministrem námořnictva[5][pozn. 1], od roku 1717 byl též členem Tajné rady a v roce 1718 získal Podvazkový řád, během války čtverné aliance byl na jaře 1719 krátce vrchním velitelem námořnictva s dočasnou hodností velkoadmirála (Admiral of the Fleet). V letech 1717–1736 zastával čestnou hdonost viceadmirála Velké Británie. V případě nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii byl několikrát členem místodržitelského sboru (1719, 1720, 1726, 1727). V roce 1727 odstoupil z Walpolovy vlády a přešel do opozice.

 
Erb 3. hraběte Berkeleye s dekorací Podvazkového řádu

Po smrti svého otce převzal také řadu správních funkcí v hrabstvích, kde rodina vlastnila statky. Byl lordem místodržitelem v Gloucestershire (1710–1712 a 1715–1736) a nejvyšším sudím v Surrey (1710–1736). V námořnictvu proslul jako vynikajicí odborník, neuznával ale žádný jiný obor, což z něj v kombinaci s povýšeným aristokratickým chováním činilo značně nepopulární osobnost. Zemřel ve Francii na zámku Château d'Aubigny, který byl dědictvím rodiny jeho manželky po vévodkyni z Portsmouthu, milence Karla II.

Jeho manželkou byla od roku 1711 Louisa Lennox (1694–1716), která byla vnučkou Karla II., sestrou 2. vévody z Richmondu a mimo jiné švagrovou generála 2. hraběte z Albemarle. Z jejich manželství se narodil jediný syn Augustus Berkeley, 4. hrabě Berkeley (1715–1755). V dalších generacích dosáhli vysokých hodností u námořnictva George Cranfield Berkeley (1753–1818) a Maurice Fitzhardinge Berkeley (1788–1867).

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Personální změny ve vládě v roce 1717 byly důsledkem whigistických vnitrostranických sporů. Spolu s premiérem R. Walpolem odstoupil tehdy z čela admirality 1. hrabě z Orfordu a vládnoucí uskupení Stanhope-Sunderland muselo reorganizovat vládu. Berkeley se tak stal prvním lordem admirality, ale jako málo výrazný politik a především námořník se ve funkci udržel i poté, co se Walpole vrátil do úřadu premiéra (1721). Berkeley byl prvním lordem admirality od dubna 1717 do července 1727, tedy plných deset let, přičemž v délce úřadování jej v moderní historii překonali jen vévoda z Yorku (1661–1673), 4. hrabě ze Sandwiche (1771–1782) a 2. vikomt Melville (1812–1827).

LiteraturaEditovat

  • KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola. K vývoji britského státu a britské společnosti v první polovině 18. století; Praha, 2004 ISBN 80-86642-23-2

Externí odkazyEditovat

  1. a b Kindred Britain.
  2. a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Rodokmen hrabat Berkeleyů dostupné online Archivováno 16. 10. 2020 na Wayback Machine
  4. James Berkeley, 3. hrabě Berkeley na webu britského parlamentu dostupné online
  5. Personální obsazení funkce lordů admirality v letech 1660–1870 na webu British History Online dostupné online