Edward Russel, 1. hrabě z Orfordu

anglický a britský admirál a státník

Edward Russell, 1. hrabě z Orfordu (Edward Russell, 1st Earl of Orford, 1st Viscount Barfleur, 1st Baron Russell of Shinghay) (1653, Londýn26. listopadu 1727, Londýn) byl anglický a britský admirál a státník ze starobylého rodu Russellů. Po slavné revoluci se prosadil jako úspěšný námořní vojevůdce a celkem třikrát zastával funkci ministra námořnictva (první lord admirality). Mimoto patřil k vlivným politikům strany whigů a v roce 1697 získal titul hraběte z Orfordu.

Edward Russell, 1. hrabě z Orfordu
Admiral Edward Russell (1652–1727), 1st Earl of Orford by Godfrey Kneller.jpg
Narození 1653
Penzance
Úmrtí 26. listopadu 1727 (ve věku 73–74 let)
Southill
Alma mater St John’s College
Povolání voják a politik
Manžel(ka) Lady Margaret Russell (od 1691)
Unknown
Lady Margaret Russell
Rodiče Edward Russell a Penelope Hill
Příbuzní Laetitia Russell[1] a Francis Russell[1] (sourozenci)
Funkce poslanec anglického parlamentu
Member of the 1690-95 Parliament
Member of the 1689-90 Parliament
Member of the 1695-98 Parliament
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a kariéra v námořnictvuEditovat

Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny Russellů, byl vnukem 1. vévody z Bedfordu. Po předčasné smrti svého otce Edwarda Russella (†1665) vstoupil do námořnictva (1666), již v roce 1672 dosáhl hodnosti kapitána, zúčastnil se anglicko-holandské války, později ve Středomoří bojoval proti pirátům. Mimo jiné byl komořím vévody z Yorku, pozdějšího Jakuba II. Po popravě svého strýce lorda Williama Russella (16391683) obviněného z protikrálovského spiknutí musel s dalšími členy rodiny opustit státní služby. V roce 1688 byl jedním ze signatářů dopisu, který vyzýval Viléma Oranžského, aby se ujal vlády v Anglii. Díky podpoře slavné revoluce vytěžil Edward Russell i další členové jeho rodu vysoké postavení a vliv. V roce 1689 byl povýšen na kontradmirála, stal se členem Tajné rady a v letech 16891699 byl prezidentem úřadu námořního pokladu (Navy Treasurer). V letech 1689-1697 byl též členem Dolní sněmovny za stranu whigů, byl mimo jiné poslancem za přístav Portsmouth, což byl tradiční volební obvod pro námořní důstojníky.

V roce 1690 byl vrchním velitelem loďstva v kanálu La Manche proti Francii, ale svou malou aktivitou dočasně ztratil přízeň Viléma III. Proslavil se znovu v bitvě u La Hogue (1692), která ukončila sérii anglických neúspěchů a zabránila plánované francouzské invazi na britské ostrovy (Devítiletá válka). Psychologický dopad bitvy u La Hogue byl o to silnější, že porážce francouzského loďstva byl osobně přítomen Ludvík XIV. a bývalý anglický král Jakub II. V roce 1693 byl Russell jmenován velkoadmirálem, poté byl vrchním velitelem ve Středomoří (16941695) a v kanálu La Manche (16951696). V letech 16941699 byl prvním lordem admirality. V případě nepřítomnosti Viléma III. v Anglii byl také dvakrát členem sboru lordů místodržících (1697, 1698). V roce 1699 čelil obvinění ze zpronevěry ve svých úřadech, načež rezignoval na funkce prvního lorda admirality a prezidenta úřadu námořního pokladu a dočasně opustil veřejné dění.

Politik, dvořan a člen Sněmovny lordůEditovat

Kromě nejvyšších postů v námořnictvu zastával i hodnosti u dvora a v letech 1694-1702 byl pokladníkem v úřadu nejvyššího komořího. R. 1697 povýšen na hraběte z Orfordu a povolán do Sněmovny lordů. Po ukončení aktivní služby v námořnictvu se věnoval politice, a i když po nástupu královny Anny ztratil některé úřady, patřil k předním činitelům strany whigů a byl mistrem zákulisních politických jednání, mimo jiné byl mentorem pozdějšího premiéra Roberta Walpola. V roce 1706 byl účastníkem jednání o unii mezi Anglií a Skotskem. V letech 17091710 byl znovu prvním lordem admirality, zároveň mu bylo obnoveno členství v Tajné radě. Potřetí byl prvním lordem admirality v letech 17141717 po nástupu Jiřího I.. Od roku 1714 byl zároveň lordem–místodržitele v hrabství Cambridgeshire.

V roce 1691 se oženil se svou sestřenicí Margaret Russell (16561702), dcerou 1. vévody z Bedfordu. Jejich manželství zůstalo bez potomstva a hraběcí titul z Orfordu zanikl Edwardovým úmrtím v roce 1727. Dědicem hraběcího titulu se měl stát synovec Edward Cheeke, který však zemřel ještě předtím. Později si titul hraběte z Orfordu vyžádal premiér Robert Walpole po ukončení aktivní politické kariéry (1742). Sídlem 1. hraběte z Orfordu byl zámek Chippenham Park v hrabství Cambridgeshire, který patřil Russellům od počátku 17. století a po roce 1689 byl přestavěn. Počátkem 18. století si pak ještě nechal postavit zámek Orford House v hrabství Essex.

LiteraturaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Kindred Britain.

Rodokmen Edwarda Russella[nedostupný zdroj]

Edward Russell, 1. hrabě z Orfordu

Edward Russell, 1. hrabě z Orfordu