Otevřít hlavní menu

Ivana Janů

česká místopředsedkyně Ústavního soudu ČR, poslankyně (1992–1996), členka České národní rady a právnička

Ivana Janů (* 14. března 1946 Plazy) je česká politička a soudkyně, počátkem 90. let 20. století poslankyně České národní rady a Poslanecké sněmovny za KDU-ČSL, pak soudkyně i místopředsedkyně Ústavního soudu. Od srpna 2015 je předsedkyní Úřadu pro ochranu osobních údajů.[2]

JUDr. Ivana Janů

Místopředsedkyně Ústavního soudu ČR
Ve funkci:
9. listopadu 1993 – 9. února 2002

Soudkyně Ústavního soudu ČR
Ve funkci:
16. září 2004 – 16. září 2014

3. předsedkyně
Úřadu pro ochranu osobních údajů
Úřadující
Ve funkci od:
26. srpna 2015
Předchůdce Igor Němec

Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. ledna 1993 – 9. listopadu 1993

Poslankyně České národní rady
Ve funkci:
6. února 1990 – 31. prosince 1992[1]
Stranická příslušnost
Členství KDU-ČSL (1972–1993)

Narození 14. března 1946 (73 let)
Plazy
Československo Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese politička a soudkyně
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

BiografieEditovat

Pochází ze zemědělské rodiny. Z politických důvodů jí bylo zabráněno ve studiu na střední škole a nastoupila proto k podniku Zemědělské stavby Praha. Až roku 1962 dostala od zaměstnavatele doporučení ke studiu na střední škole. Maturovala roku 1966 na SPŠ stavební. Doktorát práv získala v oboru mezinárodního práva veřejného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1974 (v roce 1972 zde promovala). V období let 1973–1983 působila jako právnička ve Výzkumném ústavu vodohospodářském, v letech 1983–1989 byla vedoucím podnikovým právníkem u stavebního podniku VDS Instav - Praha.[3][4]

Po sametové revoluci se v únoru 1990 stala poslankyní České národní rady za Československou stranu lidovou v rámci procesu kooptací do ČNR.[5] Mandát obhájila krátce poté v řádných volbách v roce 1990, jako kandidátka za platformu KDU (aliance Československé strany lidové a dalších křesťanských skupin).[6] Opětovně byla zvolena ve volbách v roce 1992, tentokrát za KDU-ČSL (nástupkyně Československé strany lidové). Zvolena byla za obvod Praha. Zasedala v zahraničním výboru a v mandátovém a imunitním výboru.[7][8] Spolupracovala na tvorbě české Ústavy.[4] Byla rovněž vedoucí delegace českého parlamentu v Radě Evropy.[3]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde zasedala do listopadu 1993, kdy v důsledku svého nástupu do Ústavního soudu rezignovala na poslanecký mandát.[9] Soudkyní a místopředsedkyní Ústavního soudu byla jmenována prezidentem Václavem Havlem dne 9. listopadu 1993.[4]

V roce 1996 kromě toho působila jako lektorka se zaměřením na transformaci ve Střední a Východní Evropě po pádu totalitárních režimů na Ohio University v USA a v roce 2001 byla zvolena soudkyní ad litem Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.[4] Kvůli tomu 9. února 2002 dočasně odešla z českého ústavního soudu.[10] 16. září 2004 se k Ústavnímu soudu vrátila, jmenoval ji prezident Václav Klaus.[4][11]

Jako ústavní soudkyně patřila Ivana Janů spíše ke konzervativně orientovaným osobnostem soudu. Po obě funkční období se profilovala především na kauzách, které se týkaly vyrovnávání se s totalitní minulostí a problematiky související s transformačními procesy. Jednalo se například o nálezy reagující na protiústavní regulaci nájemného a související nečinnost zákonodárce (nález Pl. ÚS 20/05 a navazující stanovisko pléna Pl. ÚS-st. 27/09) nebo rozhodnutí kritizující parlament za nečinnost ve věci církevních restitucí (nález Pl. ÚS 9/07). Nepřehlédnutelná jsou rovněž její odlišná stanoviska (celkově jich za obě funkční období uplatnila 67) k rozhodnutím Ústavního soudu ve věcech týkajících se amnestijního rozhodnutí prezidenta Václava Klause, v nichž Ivana Janů vyjádřila ostrý nesouhlas s rozhodováním většiny soudu, jež odmítla ústavní přezkum (Pl. ÚS 4/13 a Pl. ÚS 14/13).[12]

V roce 2003 KDU-ČSL uvedla Ivanu Janů jako kandidátku této strany na post českého zástupce v Evropské komisi.[13] Roku 2014 získala ocenění Právník roku v oboru občanská a lidská práva a právo ústavní.[14]

Usnesením Senátu Parlamentu ČR č. 186 ze dne 22. července 2015 byla navržena prezidentu republiky na funkci předsedy Úřadu pro ochranu osobních údajů. Nominovaly ji kluby KDU-ČSL, ANO a Starostové. Ve své kandidátské řeči mj. uvedla, že soukromí je ohroženo množstvím informací, které jsou o lidech shromažďovány a mnohdy vzájemně propojovány v různých registrech a úložištích, vlastní neopatrností při užívání sociálních sítí a novými technologiemi, a že bychom neměli připustit, aby možnosti nových technologií otevíraly ještě šířeji dveře našeho soukromí a pohlcovaly zbytky toho, co jsme ještě z pohodlnosti, naivity či neinformovanosti neodevzdali ke zveřejnění dobrovolně. Zdůraznila nezbytnost zachování nezávislosti úřadu, zároveň by však měl respektovat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu.[15] Prezident Miloš Zeman ji do funkce jmenoval 26. srpna.[2]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Do zániku Československa v prosinci 1992, pak ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu České republiky.
  2. a b Úřad na ochranu soukromí má novou ředitelku. Zeman jmenoval Ivanu Janů. iDNES.cz [online]. 2015-08-26 [cit. 2015-08-26]. Dostupné online. 
  3. a b Zpráva ČTK: Životopisy Ivany Janů a Evy Zarembové, vydání: 13.10.1993, Čas vydání: 18:39, ID: 19931013D01637.
  4. a b c d e Ivana Janů [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2012-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-27. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. psp.cz [cit. 2012-10-08]. Dostupné online. (česky) 
  6. Volby do České národní rady konané ve dnech 8. - 9.6.1990 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  7. Volby do České národní rady konané ve dnech 5. - 6.6.1992 [online]. volby.cz [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  9. Ivana Janů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-27]. Dostupné online. (česky) 
  10. Zpráva ČTK: Soudkyně Janů odchází z Ústavního soudu k mezinárodnímu tribunálu, Datum vydání: 8.2.2002, Čas vydání: 16:10, ID: 20020208E03368.
  11. Zpráva ČTK: Prezident Klaus jmenoval Janů ústavní soudkyní, Datum vydání: 16.9.2004, Čas vydání: 11:36, ID: 20040916F00742.
  12. POSPÍŠIL, Ivo. Ústavní soud se loučí s další výraznou osobností českého ústavního soudnictví, JUDr. Ivanou Janů [online]. Brno: Ústavní soud České republiky, 2014-09-15 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 
  13. Zpráva ČTK: HN, Právo: Lidovci chtějí v Evropské komisi soudkyni Janů, Datum vydání: 10.12.2003, Čas vydání: 00:58, ID: 20031210E00130.
  14. Oficiální výsledková listina – Právník roku 2014 [online]. epravo.cz [cit. 2015-08-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  15. V čele úřadu hlídajícího soukromí bude bývalá ústavní soudkyně Janů. iDNES.cz [online]. 2015-07-23 [cit. 2015-07-23]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat