Isabella d'Este
Isabella d'Este (18. května 1474 Ferrara – 13. ledna 1539 Mantova), markýza z Mantovy, byla významná postava italské renesance a jedna z nejvýznamnějších postav tehdejší politiky a kultury.
| Izabela Estenská | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. května 1474 Ferrara |
| Úmrtí | 13. února 1539 (ve věku 64 let) Mantova |
| Místo pohřbení | Kostel sv. Pavly v Mantově |
| Povolání | saloniérka a sběratelka umění |
| Choť | František II. Gonzaga (od 1490)[1] |
| Děti | Federico II. Gonzaga[2] Eleonora Gonzagová z Rovere Herkules Gonzaga Ferdinand I. Gonzaga Hypolita Gonzagová Livia (Paola) Gonzaga … více na Wikidatech |
| Rodiče | Herkules I. Estenský[2] a Eleonora Aragonská[2] |
| Rod | Estenští a Gonzagové |
| Příbuzní | Beatrix Estenská, Alfons I. Estenský, Ferdinand Estenský, Julius Estenský, Zikmund Estenský, Hipolyt I. Estenský a Lucrezia d'Este (sourozenci) Markéta Bavorská (manželova matka) Ludvík Gonzaga, vévoda z Nevers, Vilém I. Gonzaga, František III. Gonzaga, Federico Gonzaga, Isabella Gonzaga[2], Alessandro Gonzaga a Emilia Cauzzi Gonzaga (vnoučata) |
| Funkce | regent |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatIsabella d'Este se narodila ve Ferraře Eleonoře a Herkulovi d'Este (Estenští patřili mezi nejstarší a nejtradičnější severoitalské rodiny). Isa znamená „stejně“ a bella „krásná“; stejně krásná, elegantní a šarmantní měla zůstat celý život. Měla o rok mladší sestru Beatrice a bratra Alfonsa. Děti po matce podědily lásku k hudbě – po večeři muzicírovala obě děvčátka na klavichord při světle svící se svou matkou – ta hrála na harfu. Isabela měla přirozený talent pro veškerý druh pohybu – především pro tanec. Po celý život byla známa vytříbenou grácii, kterou neztrácela ani ve stáří.
Isabela se vdala za Francesca Gonzagu – markrabího v Mantově, generála v benátské armádě. Jako první přivedla – ke svému obrovskému zklamání – na svět děvčátko. Celkem měla tři dcery: Eleonoru, Ippolitu a Livii, ke kterým neměla dobrý vztah. Nejstarší dceři dovolila, aby se provdala, ostatní musely přijmout závoj a strávit život za klášterními zdmi.
Zemřela v únoru 1539. Dosáhla všech cílů, které si vytkla – byla ctěná básníky i spisovateli, malíři jako Tizian a Mantegna ji zvěčnili svým uměním, byla obdivovanou přítelkyní králů a císařů, okouzlila i papeže.
Reference
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Izabela Estenská na Wikimedia Commons - Fotogalerie Archivováno 8. 10. 2009 na Wayback Machine.
