Institut pro archivní vědu

Institut pro archivní vědu (německy Institut für Archivwissenschaft) v Postupimi byl od roku 1950 ústředním školícím střediskem pro akademické archiváře v Německé demokratické republice. Zpočátku byl ústav prostorově přidružen k Německému ústřednímu archivu v Postupimi. V roce 1958 bylo vyhláškou o reorganizaci vysokého a technického školství v NDR nařízeno, že Institut pro archivní vědu má být přidružen k Humboldtově univerzitě v Berlíně a výuka probíhala pod katedrou archivnictví.

Konec NDR předznamenal také konec vysokoškolské přípravy archivářů a v roce 1992 byl ukončen nábor nových studentů. V roce 1996 katedra archivnictví pod vedením profesora Botho Brachmanna zcela zanikla.

Historie

Institut pro archivní vědu

Nově založený institut navázal na tradici Pruského institutu pro archivní vědu a historické vzdělávání, který existoval až do konce války v roce 1945. Ústav vedl Heinrich Otto Meisner (zpočátku na částečný úvazek, od roku 1952 na plný úvazek, 1953 jmenován profesorem na Humboldtově univerzitě).

Podle stanov Archivního ústavu z 9. září 1950 byli zpočátku přijímáni pouze uchazeči s vysokoškolským vzděláním v oboru historie nebo vysokoškolským vzděláním v oboru historické geografie, práva, ekonomie nebo germanistiky. Doktorát byl žádoucí, ale nebyl podmínkou pro přijetí. Později byli do programu přijati také starší archiváři vyškolení na Fachschule für Archivwesen v Postupimi. Studium archivnictví trvalo dva roky se závěrečnou státní zkouškou.

V letech 1950 až 1958 byl ústav podřízen Ministerstvu vnitra NDR v Berlíně a poté Filozofické fakultě Humboldtovy univerzity v Berlíně. V roce 1967 byl na této fakultě poprvé nabídnut pětiletý univerzitní kurz pro archiváře. Následně byl vytvořen obor archivnictví historické sekce, a tak byl bývalý ústav v Postupimi zrušen. V NDR byl program nabízen jako přímé studium, ale také jako korespondenční kurz s pevně stanovenými termíny docházky.

Fachschule für Archivwesen

V letech 1953 až 1955 byla v Postupimi zřízena archivní škola „Franz Mehring“, která existovala na Menzelstraße až do svého zrušení v roce 1992. V této instituci se archiváři vzdělávali v tříletém studiu přímou nebo dálkovou formou. Každý rok mohlo absolvovat archivní školení v přímém studiu přibližně 25 studentů z Německa i ze zahraničí. Kromě toho až 25 studentů ročně absolvovalo korespondenční kurz. Předpokladem byla maturita nebo úspěšné absolvování odborného vzdělání archivního asistenta s velmi dobrými výsledky. Výjimečně byli do programu přijímáni uchazeči s odborným vzděláním a praktickými zkušenostmi. V Postupimi proběhlo také odborné školení archivního asistenta. Z Postupimi/Berlína se tak stalo ústřední školicí místo pro archivní pracovníky a archiváře různých kvalifikačních stupňů v NDR. Rozmanité archivní prostředí v Postupimi a Berlíně umožnilo úzké propojení teorie a praxe.

Po úspěšném ukončení tehdejšího studia na technické škole bylo možné studovat na Humboldtově univerzitě v Berlíně v přímém nebo dálkovém studiu. Tím byla dána průchodnost vzdělávacích cest.

Nástupnickou institucí je katedra informačních věd na dnešní Vysoké škole v Postupimi.

Známí absolventi institutu či katedry archivnictví

• Dirk Alvermann (* 1965)
• Friedrich Beck (* 1927)
• Lorenz Beck (1969–2013)
• Karlheinz Blaschke (1927–2020)
• Jörg Brückner (* 1966)
• Wolfgang Eger (1928–2005)
• Lieselott Enders (1927–2009)
• Ingrid Grohmann (1942–2009)
• Reiner Groß (* 1937)
• Josef Hartmann (* 1934)
• Matthias Herrmann (1961–2007)
• Ralf Jacob (* 1967)
• Reinhard Kluge (* 1933)
• Manfred Kobuch (1935–2018)
• Klaus Mlynek (* 1936)
• Norbert Moczarski (* 1953)
• Olaf B. Rader (* 1961)
• Manfred Unger (1930–2016)
• Gerhard Schmidt (1920–2001)
• Elisabeth Schwarze-Neuß (1930–2019)
• Joachim Wächter (1926–2017)
• Gerald Wiemers (1941–2021)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Institut für Archivwissenschaft (Potsdam) na německé Wikipedii.

Portály: Informační věda a knihovnictví | Historie | Německo