Otevřít hlavní menu

Ignác Alpár (17. ledna 1855, Budapešť27. dubna 1928, Curych) byl uherský architekt, představitel budapešťské pozdní eklektiky.

Ignác Alpár
Ignác Alpár
Ignác Alpár
Rodné jméno Schöckl
Narození 17. ledna 1855
Budapešť
Úmrtí 27. dubna 1928
Curych
Místo pohřbení Fiumei Street Cemetery
Národnost uherská
Povolání architekt
Zaměstnavatelé Technická a hospodářská univerzita v Budapešti
Partner(ka) Antonie Orthová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

BiografieEditovat

Mládí a vysoká školaEditovat

Narodil se v Budapešti pod jménem Ignác Schöckl jako druhé dítě z osmi. Jeho matka Maria Eiselleová pochází z řemeslnické rodiny Wünterbergovců, otec Matej Schöckl byl majitelem prvního truhlářského závodu v Budapešti. Alpár se po skončení základní školy stal zednickým učněm. Od roku 1874 pracoval v ateliéru Alajose Huszmanna, který ho povzbuzoval, aby pokračoval ve studiích na Stavební akademii v Berlíně. Alpár neváhal a ještě v tom roce začal studovat na škole, jejíž studentem byl i Richard Lucaea.

PráceEditovat

Po skončení studií pracoval v různých berlínských ateliérech. V roce 1880 získal ocenění tamního stavebního spolku, tzv. "Schinkelovu medaili". V tomto roce si pomaďarštil své jméno na Alpár. V roce 1881 absolvoval delší studijní pobyt v Itálii. V letech 18821888 byl asistentem Technické univerzity v Budapešti. Zde se zdokonaloval v projektování občanských budov a vypracování projektů.

TvorbaEditovat

První občanské budovy dle jeho návrhů byly postaveny v Rumunsku (Erdély). V roce 1889 za výstavbu lázní "Herkules" získal ocenění Františka Josefa I. Ještě v tomto roce se oženil s Antonií Orthovou a získal zakázku na výstavbu lázní v Szapáry. Do roku 1893 stavěl školy, kostely a nájemní byty v hlavním městě, v Budapešti, v Sedmihradsku a v Horních Uhrách. V roce 1888 si otevřel vlastní ateliér v budovách, které sám navrhl. Jeho kariéra rychle a jistě pokročila a dostal se mezi vedoucí osobnosti doby. Svědčí o tom i ta skutečnost, že z 50 soutěží se mu podařilo 22 vyhrát.

Významné období jeho tvorbyEditovat

Nejvýznamnější období jeho tvorby se váže k slavnostem tisíciletí. Největším úspěchem jeho tvorby byla výstavba budovy k příležitosti výstavy tisíciletí uherského státu. Zde se mu podařilo spojit čtyři slohy románský, gotický, renesanci a baroko. V té době renesanční symboly se obvykle považovaly za symboly revolučnosti, zatímco gotika se spíše spojovala s restaurací porevolučního absolutismu (po roce 1848). V budově (až do doby demolice v roce 1899) dostalo místo Zemědělské muzeum. Na naléhání ministra zemědělství, Darányiho a ostatních umělců dostal pověření na postavení podobné budovy. Nová stavba dostala jméno Vajdahunyadvár a 9. června 1907 ji slavnostně předal do užívání rakouský císař František Josef I.

Tvorba na území SlovenskaEditovat

Na Slovensku jsou známé jeho stavby v Bratislavě jako Vinařská a vinohradnická škola na ulici Matuškova, reálná škola na Zochově ulici, ale i gymnázium v Liptovském Mikuláši a v Trenčíně.

Reálná škola na Zochově uliciEditovat

Na stavbě reálné školy na Zochově ulici Alpár použil redukované výrazné prvky. Na přelomu 19. a 20. století architekty nutila doba racionálně navrhovat, upřednostňovat účelné poslání architektury, bezdobý výraz, používat nové materiály a konstrukce.

Alpár při stavbě gymnázia historizující ornament nahradil cihlovým dekorem a barevnými glazovanými obklady v pásech. Celé průčelí je z neomítaného zdiva, naddveřní a nadokenní klenutí z cihel v kombinaci s omítaným hladkým zdivem. Stavební materiály a konstrukce se přiznávaly postupně, nezakrývaly, cihly vytvářely nový geometrizující ornament. V současnosti v budově sídlí hudební a taneční fakulta Vysoké školy múzických umění v Bratislavě.

Evangelické lyceum, PalisádyEditovat

V roce 1896 projektoval na Palisádách evangelické lyceum, bohaté na nové motivy a se zajímavými orámovanými okny.

Další projektyEditovat

  • Kursalon (Piešťany), v roce 1894 byl Ignác Alpar autorem projektu impozantní, jednopatrové, nyní již památkové budovy
  • Smolenický zámek, od roku 1888 renovoval a novým způsobem dotvořil zámek v Smolenicích. Na zámku pracoval do roku 1911.
  • Uherská královská státní hlavní reálná škola v Žilině mu bývá připisována jako architektonické dílo. Návrh nese jeho jméno, ale tvůrci jsou dva mladí architekti, Alpariho švagr Ambrus Orth a Emil Somló, kteří v Alpárově ateliéru začínali, dokud si nezaložili společný ateliér.[1]

Tvorba na území MaďarskaEditovat

 
Průčelí maďarské národní banky, Budapešť

Byl navrhovatelem různých velkolepých občanských staveb jako nap. Rakousko-Uherská banka, Palác burzy, Budapešťská obchodní banka, Maďarská národní banka, Pojišťovna Anker, Ministerstvo financí, První Budapešťská pojišťovna a Budova ministerstva vnitra.

Charakteristika jeho tvorbyEditovat

Alpárova raná díla mají znaky historismu. Později používá prvky z renesance a z baroka. Na přelomu století se na některých jeho stavbách objevují prvky secese. Alpárova tvorba je bohatá, realizoval celkově 126 staveb. Navrhoval vily, obytné budovy, školy, banky, pojišťovny, kostely, divadla, radnice i lázně.

Jeho celoživotní tvorbu připomíná pamětní tabule umístěná na jím postavené známé historické budově Vajdahunyadvár v Budapešti.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ignác Alpár na slovenské Wikipedii.

  1. arch. Ignác Alpari - Uherská královská státní hlavní reálná škola. zilina-gallery.sk [online]. [cit. 2019-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-07. 

LiteraturaEditovat

  • DULLA, Matúš; MORAVČÍKOVÁ, Henrieta. Architektúra Slovenska v 20. storočí. Bratislava: Slovart, 2002. ISBN 80-7145-684-5. 
  • KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1918–1945. Bratislava: Pallas, 1971. 
  • KUSÝ, Martin. Architektúra na Slovensku 1848–1918. Bratislava: Bradlo, 1995. ISBN 8071270512. 
  • LUKÁČOVÁ, Elena. Vývoj architektúry 4 v rokoch 1770–1918 na Slovensku. Bratislava: Slovenská technická univerzita, 1992. ISBN 8022704644. 
  • MUK, Jan. ABC kulturních památek Československa. Praha: Panorama, 1985. 

Externí odkazyEditovat