IFA H6B

IFA H6B
	Autobus IFA H6B v meziměstské verzi
Typ	H6B
Výrobce	VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube, Werdau
Výroba v letech	1952 až 1959
Technické údaje
Délka	9830 mm
Šířka	2500 mm
Výška	2959 mm
Pohotovostní hmotnost	10000 – 12650 kg
Obsaditelnost
Míst k sezení	26
Míst k stání	34
Motory a převodovky
Motor	Horch EM 6-20
Výkon motoru	89,5 kW
Motor	Schönebecker
Výkon motoru	111,9 kW
Druh převodovky	manuální (5+1)
	multimediální obsah na Commons; Některá data mohou pocházet z datové položky.

IFA H6B byl typ univerzálního autobusu vyráběného v bývalé NDR. Konstrukčně vycházel z nákladního automobilu IFA H6. Vývoj nákladního automobilu H6 začal už v období druhé světové války u společnosti Vomag (Vogtländische Maschinenfabrik AG) ze saského města Plavno (Plauen).

Historie editovat

Základem pro vývoj autobusu byla výroba unifikovaných nákladních automobilů typu H6, jejichž hnací agregát a části podvozku byly použitelné i pro stavbu autobusů. Autobusy byly vzhledem ke shodnému konstrukčnímu základu s automobilem H6 označeny H6B. Přitom H znamenalo motor Horch, číslo 6 užitečnou hmotnost automobilu v tunách a B bylo z německého označení pro autobus (Bus). Během druhé světové války byla továrna společnosti Vomag v Plavně často bombardována spojeneckými leteckými silami. Krátce po válce byly zbytky závodu rozebrány a budovy zdemolovány sovětskou armádou. Vývoj automobilu H6 pokračoval v závodě Auto Union v Zschopau a Horch v Zwickau (Cvikov). Produkce autobusu H6B byla v letech 1952 až 1959 umístěna v závodě VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube Werdau (do roku 1945 Schumann-Werke Werdau) se sídlem ve městě Werdau, jen osm kilometrů od Cvikova. Oba závody se staly součástí IFA, Industrieverband Fahrzeugbau (Sdružení automobilového průmyslu). Úplně první vyrobené autobusy byly označeny jako W 501, přitom písmeno W znamenalo Werdau. Teprve později začaly být autobusy označovány jako IFA H6B. V roce 1954 začala sériová výroba v závodě Werdau s plánovanou roční kapacitou 700 kusů autobusů. Souběžně se zde ale vyráběly i nákladní automobily IFA H6 a výroba nestíhala. Proto byla část výroby přesunuta do závodu v Ammendorfu u Halle (Sasko-Anhaltsko). Ve Werdau se vyráběla meziměstská verze H6B/L a v Ammendorfu městská verze H6B/S. Autobusy IFA H6B vynikaly velkou spolehlivostí a až do sedmdesátých let dvacátého století neodmyslitelně patřily ke krajině NDR. V roce 1959 byla výroba těchto autobusů ukončena. Jako nástupce byl vyvíjen typ AZ57B s novou koncepcí a motorem v zadní části karosérie. Tento typ byl odvozen z nákladního automobilu typu AZ57, ale výroba tohoto typu byla v letech 1959/60 zastavena na základě politických rozhodnutí. Tímto rozhodnutím byl ukončen další vývoj autobusů v NDR a jejich výroba byla v rámci dělby práce v RVHP převedena do maďarského podniku Ikarus. Do Maďarska byla předána i dokumentace, která byla také při konstrukci autobusů Ikarus využita. Autobusy Ikarus se ve velkých množství do NDR dovážely (celkem asi 30 000 ks). Z NDR se stal takřka výhradní dovozce autobusů.

Konstrukce a technika editovat

IFA H6B byl jeden z nejtypičtějších autobusů východoněmeckých silnic druhé poloviny dvacátého století. Šlo o dvounápravové vozidlo s polosamonosnou karoserií trambusového typu. Tuhé nápravy byly odpružené listovými pružinami. Řízení bylo bez posilovače. Nástup do vozidla byl podle provedení jedněmi nebo dvěma dveřmi. Ve verzi H6B/S byly dveře pneumaticky ovládané, ve verzi H6B/L bouchací. Řidič měl navíc vlastní dveře v levé bočnici, které vedly přímo na jeho stanoviště, protože motor byl umístěn nad přední nápravou a zasahoval daleko do interiéru vozidla (obdobně bylo řešeno umístění motoru u autobusů Škoda 706 RTO). Jinak by řidič musel obcházet rozměrný kryt motoru. Ve spodní části karosérie mezi přední a zadní nápravou byl umístěn zavazadlový prostor. Uvnitř autobusu bylo šest řad sedadel pro 32 (34) cestujících. Městská verze H6B/S (berlínské provedení) měla kapacitu 26 sedících a 34 stojících cestujících. Ve standardní výbavě verze H6B/L byla sedadla potažená koženkou s bezpečnostními madly. Interiér byl obložený dřevem a větrání zajišťovaly dvě střešní klapky. Pro delší dálkové cesty byly na oknech závěsy. Obě verze H6B/S i H6B/L byly přizpůsobeny k tažení autobusových přívěsů (HW80 a W701). Hnací síla byla z motoru přenášena přes jednokotoučovou suchou spojku, pětistupňovou manuální převodovku a kardan na zadní nápravu. Nápravy byly osazeny diskovými koly z ocelového plechu. Prostor pro linkovou orientaci na předním čele měl hranatý tvar.

Úpravy editovat

Samotné zaoblené tvary karoserie nedokázaly zajistit vhodné dynamické vlastnosti autobusu IFA H6B. Autobusy byly od počátku používány s vleky a motor s výkonem necelých 90 kW pracoval na hranici svých možností. Od roku 1957 měl být autobus vybavený silnějším motorem s výkonem skoro 120 kW. Nebyla ovšem k dispozici dostatečně výkonná převodovka, odpovídající tomuto motoru. Proto byly i nadále užívány původní, slabší motory. Teprve krátce před ukončením výroby v roce 1959 byly konečně dostupné v dostatečném množství synchronizované unifikované převodovky. Většina autobusů byla vybavena silnějším motorem až v šedesátých letech dvacátého století, kdy na nich byly prováděny generální opravy. Svislá zadní část s panoramatickým oknem z verze H6B/U byla předlohou pro mnoho oprav. Tím vznikaly z typu H6B obojetné autobusy pro městskou, meziměstskou i dálkovou dopravu.

Technické údaje editovat

Výrobce: VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube, Werdau
Typ: H6B
Roky výroby: 1952–1959
Motor: Horch EM 6-20 (diesel) nebo Schönebecker (diesel)
- Počet válců: 6
- Výkon: 89,5 kW při 2 000 ot/min nebo 111,9 kW při 2 200 ot/min
- Zdvihový objem: 9 036 cm³
Délka: 9 830/9 650 mm
Šířka: 2 500 mm
Výška: 2 959/3 140/3 200 mm
Rozvor: 4 900 mm
Užitečná hmotnost: 6 000 kg
Celková hmotnost: 10 000/12 000/12 650 kg
Převodovka: 5 + 1, manuální, nesynchronizovaná
Pneumatiky: 11 × 20"
Maximální rychlost: 75–80 km/h
Spotřeba paliva: 30 l/100 km

Verze editovat

H6B/S – městský autobus („S“ Stadtlinienbus) – pneumaticky ovládané dveře, vpředu posuvné a vzadu skládací
H6B/L – meziměstský linkový autobus („L“ Linienbus) – přední a zadní bouchací dveře
H6B/R – dálkový autobus („R“ Reisebus) – jako H6 B/L, s komfortnějším interiérem (autokar)
H6B/K – konferenční autobus („K“ Konferenzbus) – stejný jako H6 B/R, ale s luxusním interiérem (kuchyňka, WC a prosklené okraje střechy), vyroben jen v jednom exempláři
H6B/U – univerzální autobus („U“ Universalbus) prosklené okraje střechy, panoramatické zadní okno

Přívěsy editovat

Městské verze H6 B/S a meziměstské autobusy H6 B/L byly často využívány k tažení přívěsů typů HW80 (W701). Přívěsy dodával stejný výrobce VEB Kraftfahrzeugwerk Ernst Grube, Werdau.

Galerie editovat

H6B/L
H6B/L
H6B/L s přívěsem W701
H6B/S

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku IFA H6B na německé Wikipedii.

Literatura editovat

DÜNNEBIER, Michael. Lastwagen und Busse. 1. vyd. Berlin: Transpress, 1988. 228 s. ISBN 3-344-00272-4.
HARÁK, Martin. Autobusy a trolejbusy východního bloku. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. 224 s. ISBN 978-80-247-4738-5.

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu IFA H6B na Wikimedia Commons