Husice rudohlavá

druh ptáka rodu Chloephaga

Husice rudohlavá (Chloephaga rubidiceps) je pták z čeledi kachnovitých, který, jak napovídá i jeho jméno, má červenohnědou hlavu s bílým kroužkem kolem očí. Ramena a prsa jsou černo-světle pruhovaná a od ramen pruhování přechází do šedě opeřené zádi. Hmotnost se pohybuje kolem 2 kg.[2]

Jak číst taxoboxHusice rudohlavá
alternativní popis obrázku chybí
Husice rudohlavá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádvrubozobí (Anseriformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
RodChloephaga
Binomické jméno
Chloephaga rubidiceps
(Sclater,PL, 1861)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

RozšířeníEditovat

Pevninská populace se rozmnožuje na travnatých pláních Ohňové země (Chile a Argentina), jihu argentinské provincie Santa Cruz a zimuje na jihu provincie Buenos Aires. Dále existují i stálé falklandské populace.[3] Zatímco falklandská není ohrožená, pevninská populace husice rudokrké utrpěla značný pokles.[4] Celkový stav tohoto druhu je odhadován na 34 000 – 82 000 jedinců, ale celkový trend klesá.[5] V ČR chová husici rudohlavou Zoo Plzeň a Zoo Tábor.

EkologieEditovat

Husice rudohlavá se většinou sdružuje v hejnech, často společně s husicí magellanskou a husicí rudoprsou.[6] Obývá otevřenou krajinu, především pobřežní travnaté pláně. Tyto husice zřídka kdy plavou, dávají přednost pastvě na loukách a zemědělské půdě. Živí se kořeny, listy, stonky, semeny trav a ostřicemi. Na Falklandách hnízdí od konce září do začátku listopadu. V Ohňové zemi byla hnízda zaznamenána až do ledna. Hnízdo si staví mezi trsy trávy a do něj klade 4 – 11 vajec s délkou inkubace 29 – 30 dní.[7]

HrozbyEditovat

V roce 1960 byla husice rudohlavá v Argentině prohlášena za škůdce, protože se předpokládalo, že se živí zemědělskými plodinami jako pšenice a kukuřice a také konkuruje ovcím a dobytku ve spásání trávy. Z tohoto důvodu byly husice pronásledovány a úbytek pevninské populace byl značný.[6] V roce 1951 k úbytku přispěla také introdukce psa argentinského, který pustošil husí hnízda, a tím byla populace dohnána až na pokraj vyhynutí. Další příčiny úbytku mohou být otravy zemědělskými chemikáliemi a lov pro zábavu.[4]

Organizací Wetlands International byly započaty tři projekty na ochranu husice rudohlavé v Chile a Argentině, s podporou Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů. Byl vytvořen akční plán, který zahrnoval aktualizaci informací týkajících se početnosti populace, rozšíření a zahájení intenzivní osvětové kampaně. Dále byla vytvořena rezervace v ústí řeky San Juan, která je důležitým hnízdištěm pro tohoto ptáka.[8]

ReferenceEditovat

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-12]
  2. STRANGE, Ian J. A Field Guide to the Wild life of the Falkland Islands and South Georgia. Londýn: Harper Collins Publishers, 1992. 188 s. 
  3. DEL HOYO, Joseph; ELLIOTT, Andrew. Handbook of the Birds of the World, vol. 1: Ostrich to Ducks. Barcelona: LynxEdicions, 696. 696 s. 
  4. a b BLANCO, D.E.; ZALBA, S.M. Status and conservation of the ruddy-headed goose Chloephaga rubidiceps in its wintering grounds (Province of Buenos Aires, Argentina). [s.l.]: Revista Chilena de Historia Natural, 2003. 
  5. WETLAND INTERNATIONAL - CHINA OFFICE. Relict Gull surveys in Hongjianao, Shaanxi Province. [s.l.]: Newsletter of China Ornithological Society 15(2), 2006. 
  6. a b www.birdlife.org [online]. www.birdlife.org [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. 
  7. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. www.biolib.cz [online]. www.biolib.cz [cit. 2016-02-18]. Dostupné online. 
  8. BOERE, C.G.; GALBRAITH, C.A. Waterbirds around the World. Edinburgh: The Stationery Office, 2006. 

Externí odkazyEditovat