Kojetín (hrad)

zaniklý hrad v okrese Přerov
(přesměrováno z Hrad Kojetín)

Hrad Kojetín stával u Kojetína v lokalitě Suché louky, asi 1 km jihovýchodně od dnešního nádraží.

Kojetín
Lokalita, kde se nacházel hrad Kojetín
Lokalita, kde se nacházel hrad Kojetín
Základní informace
Výstavbapřed rokem 1420
Zánikpo rokem 1429
StavebníkHavel Drastila z Kojetína
Další majitelépáni z Kojetína
Současný majitelsoukromí majitelé
Poloha
AdresaSuché louky, Kojetín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Kojetín
Kojetín
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Archeologický průzkum zjistil osídlení lokality od mladší doby kamenné až do středověku. Předpokládá se, že sídlo podobné hradu zde nechal vystavět Havel Drastila z Kojetína, jenž je zmiňován roku 1429. Tento husita podnikal ve 20. letech 15. století v okolí Kroměříže a Přerova loupeživé výpady, při kterých se zaměřoval hlavně na církevní statky. V roce 1420 vypálil město Kelč. Během útoku moravské šlechty, vedené Janem Podstatským z Prusinovic, Vokem a Pavlem ze Sovince, Milotou z Tvorkova, Jetřichem z Rožnova a Markvartem z Malenovic, byl hrad dobyt a zničen.

Hrad byl vystavěn v bažinatém terénu. Rozloha areálu činila více než 2 ha a půdorysem připomínal ovál orientovaný ze severozápadu na jihovýchod. Vymezen byl slepými rameny Moravy, která na západě spojoval vodní příkop. Předhradí bylo chráněno palisádou a pravděpodobně se zde nacházelo vojenské ležení. Jádro mělo podobu akropole o průměru 35 m a nacházelo se na jihovýchodě. Vystavěna zde byla velitelská pevnůstka.

V současné době je místo využíváno zahrádkářskou kolonií a území je vymezeno stromy a keři. Západní část byla zničena výstavbou železniční trati Kojetín–Kroměříž. V místě pevnůstky dnes stojí soukromý dům.

Zajímavost

editovat

K uctění památky Havla Drastila z Kojetína se dne 13. června 1987 měla v těchto místech konat výstava děl umělců z řad českého undergroundu. „Akce Havel Drastil 1987“, která čítala asi 500 mužů z policejních složek StB a SNB, byla úspěšná – téměř všichni návštěvníci i umělci byli rozehnáni. Událost podrobně popsal František Stárek v 1. čísle občasníku Voknoviny (příloha časopisu Vokno).[1]

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat