Howard (zámek)
Zámek Howard (anglicky Castle Howard) je barokní zámek, nacházející se v Severním Yorkshiru na severu Anglie, 15 kilometrů severně od Yorku. Je jednou z největších soukromých rezidencí ve Velké Británii. Největší část zámku byla postavena mezi lety 1699 a 1712 podle návrhu architekta Johna Vanbrugha, byl vystavěn pro 3. hraběte z Carlisle. Přestože byl zámek postaven blízko původního zničeného hradu Henderskelfe, nemůže již být považován za hrad. Pro stavby a sídla budované na anglickém venkově po konci období budování středověkých hradů (kolem roku 1500) se však označení hrad (anglicky castle) používal, ačkoliv nebyly stavěny k vojenským účelům.
| Zámek Howard | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekt | John Vanbrugh |
| Výstavba | hlavní část 1699 - 1712 |
| Stavebník | Charles Howard, 3. hrabě z Carlisle |
| Poloha | |
| Adresa | Severní Yorkshire, Henderskelfe, North Riding of Yorkshire, Yorkshire,  Spojené království |
| Souřadnice | 54°7′17″ s. š., 0°54′21″ z. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 1316030 |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Howardský zámek byl domovem části Howardské šlechtické rodiny po více než 300 let.
Budova je obklopena rozlehlými pozemky, které za doby vlády 7. hraběte z Carlisle čítaly přes 13 500 akrů (5 300 ha) a zahrnovaly také přilehlé vesnice Welburn, Bulmer, Slingsby, Terrington a Coneysthorpe. U zámku bylo vybudováno vlakové nádraží (oficiální název stanice Castle Howard), které fungovalo mezi lety 1845 až 1950.[1]
Dům
editovat
3. hrabě z Carlisle nejprve oslovil předního architekta Williama Talmana, ale návrhem budovy pověřil Vanbrugha, člena Kit-Cat Clubu. Castle Howard byl prvním počinem tohoto gentlemana-diletanta v architektuře, ale pomáhal mu Nicholas Hawksmoor.[2]
Vanbrughův návrh představoval barokní stavbu se dvěma symetrickými křídly vystupujícími na obě strany severojižní osy. Korunní centrální kopule byla do návrhu přidána až v pozdější fázi, po zahájení stavby. Stavba byla zahájena na východním konci, východní křídlo bylo postaveno v letech 1701–1703, východní konec zahradního průčelí v letech 1701–1706, centrální blok (včetně kopule) v letech 1703–1706 a západní konec zahradního průčelí v letech 1707–1709. Všechny jsou bohatě zdobené v barokním stylu, s korunami, cherubíny, urnami a cypřiši, s římskými dórskými pilastry na severním průčelí a korintskými na jižním. Mnohé interiéry vyzdobil Giovanni Antonio Pellegrini.[2]
_-_north_west_view.JPG)
Hrabě se poté zaměřil na okolní zahradu a pozemky. Ačkoli je kompletní návrh uveden ve třetím díle knihy Vitruvius Britannicus od Colena Campbella, vydané v roce 1725, západní křídlo nebylo v době Vanbrughovy smrti v roce 1726 ještě zahájeno, a to i přes jeho domluvy s hrabětem. Po smrti 3. hraběte v roce 1738 zůstal dům nedokončen, ale na pokyn 4. hraběte se konečně začalo se zbývajícími stavebními pracemi. Vanbrughův návrh však nebyl dokončen: západní křídlo bylo postaveno v kontrastním palladiánském stylu podle návrhu zetě 3. hraběte, sira Thomase Robinsona. Nové křídlo zůstalo po smrti 4. hraběte v roce 1758 nedokončené, bez prvního patra a střechy; ačkoli byla střecha přistavěna, interiér zůstal do Robinsonovy smrti v roce 1777 nedokončený. V následujících desetiletích byly místnosti postupně dokončovány, ale celek byl dokončen až v roce 1811 za Charlese Heathcota Tathama.[2]
Velkou část domu zničil požár, který vypukl 9. listopadu 1940. Zcela zničena byla kopule, centrální hala, jídelna a reprezentační pokoje na východní straně. Při zřícení kopule se znehodnotila stropní výzdoba Antonia Pellegriniho, Fall of Phaeton (Faetonův pád). Celkem se ztratilo dvacet obrazů (včetně dvou Tintoret) a několik cenných zrcadel. Požár se hasičským sborům z Maltonu a Yorku podařilo dostat pod kontrolu až po osmi hodinách.
Některé ze zdevastovaných místností byly v následujících desetiletích restaurovány. V letech 1960-61 byla obnovena kopule a v následujících několika letech byl na spodní straně kopule obnoven Pellegriniho Faetonův pád. Východní křídlo zůstalo v hrubé podobě, i když bylo nově zastřešeno.[2]
V roce 2009 byl pod hradním jezerem instalován podvodní systém rekuperace tepla ze země, který snížil účty za vytápění na polovinu.[3]
Podle údajů zveřejněných Association of Leading Visitor Attractions (Asociací předních návštěvnických atrakcí) navštívilo v roce 2019 hrad Howard přes 269 000 lidí. [4]
Park
editovat
Zámek Howard má rozsáhlé a rozmanité zahrady. V blízkosti zámku je velká formální zahrada. Budova je umístěna na hřebeni a v blízkosti byl vytvořen anglický park, který se otevírá z formální barokní zahrady. Úprava parku u zámku Howard byla jedním z prvních pokusů o méně formální podobu parku. Významným prvkem je formální parter tvořený zimostrázem a travnatými plochami. Přestože je zámek nyní obklopen anglickým parkem, oceňovaná je především pozdně barokní úprava ve formálním stylu který praktikoval Le Nôtre (francouzský park).
Dvě hlavní zahradní stavby v tomto parku jsou Temple of the Four Winds (Chrám čtyř větrů) na konci zahrady, a Mauzoleum v parku. Na obou stranách domu se rozlévá jezero. Nachází se zde také arboretum Ray Wood a uzavřená (obezděná) zahrada s růžemi a květinové zahrady. V části parku nazvané Ray Wood lze najít na jaře bohatě a barevně kvetoucí porosty pěnišníků, zastoupené více než osmi sty kultivary.[5] Mezi další budovy mimo dochovaných zahrad patří zničené pyramidy, které v současné době prochází rekonstrukcí, obelisk a několik dalších umělých atrakcí. John Vanbrugh dal zbudovat ozdobný sloup známý jako "Four Faces" ("Čtyři tváře") v lese nazývaném Pretty Wood.
V blízkosti zámku se také nachází 127 akrů (514.000 m²) upravených jako arboretum nazvané Kew Castle Howard. Ačkoliv arboretum je v blízkosti domu a parku má samostatný vchod. Výsadba začala v roce 1975, s cílem vytvořit jednu z nejvýznamnějších sbírek dřevin ve Velké Británii. Krajina je otevřenější než v Ray Wood a výsadba není stále hotova. Nyní probíhá joint venture mezi zámkem Howard a botanickou zahradou v Kew a je řízeno charitativní organizací s názvem Castle Howard Arboretum Trust, která byla založena v roce 1997. Arboretum bylo otevřeno pro veřejnost poprvé v roce 1999. Nové návštěvnické centrum zahájilo činnost v roce 2006.
-
Zjednodušená parková úprava okolí zámku v Kew. -
Obelisk. -
Monument. -
Chrám „Temple of Four Winds“ -
Zřícenina. -
Sloup „Four Faces“ -
Mauzoleum, most a jezero. -
Pyramida. -
Zahrady.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Castle Howard na anglické Wikipedii.
- ↑ BUTT, R. V. J. The directory of railway stations : details every public and private passenger station, halt, platform and stopping place, past and present. Sparkford: Stephens, 1995. 295 s. Dostupné online. ISBN 1-85260-508-1, ISBN 978-1-85260-508-7. OCLC 60251199
- ↑ a b c d The Castle Howard Story. www.castlehoward.co.uk [online]. 2010-04-15 [cit. 2022-10-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ 'Brideshead' house Castle Howard goes green. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online.
- ↑ ALVA | Association of Leading Visitor Attractions. www.alva.org.uk [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online.
- ↑ OTRUBA, Ivar. Krásy anglických zahrad. [s.l.]: [s.n.], 2005.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zámek Howard na Wikimedia Commons - Oficiální stránka zámku Howard (anglicky)
- Historické obrázky zámku Howard
- Zámek Howard na www.dicamillocompanion.com
- Kew na zámku Howard, website
- TimesOnline o použití obnovitelné energie na zámku Howard Archivováno 12. 6. 2011 na Wayback Machine.
- Použití obnovitelné energie na zámku Howard
- Plány instalace obnovitelné energie na zámku Howard
