Houba komínová

Houba komínová je mořská houba žijící ve Středozemním moři a při pobřeží Afriky od Kapverd po Kanárské ostrovy a západní část Guinejského zálivu.[1] Vytváří širokou bázi, ze které vyrůstají nepravidelné komínovité výběžky s plochým vrcholem, na kterém ústí osculum. Výběžky jsou 3–4 cm vysoké a mají 1 - 2,5 cm v průměru. Na omak je houba slizká, gumové konzistence. Celý živočich je jasně žlutý.[2]

Jak číst taxoboxHouba komínová
alternativní popis obrázku chybí
Houba komínová
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen houbovci (Porifera)
Třída rohovití (Demospongiae)
Řád Verongida
Čeleď Aplysinidae
Rod houba (Aplysina)
Binomické jméno
Aplysina aerophoba
(Nardo, 1833)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Houba komínová má leukonový typ těla, zpevněný sponginovou síťovitou kostrou. Jehlice sponginu, které pronikají na povrch houby, zde tvoří tužší, hmatatelné kuželovité výběžky.

Žije v mělkých, osluněných vodách do 20 m hloubky. Při vytažení z vody rychle mění barvu, nejprve zezelená a pak zčerná. Tato vlastnost jí dala vědecké druhové jméno, aerophoba znamená "mající strach ze vzduchu".

Obsahové látkyEditovat

Houba komínová obsahuje deriváty bromotyrosinu, aeroplysinin-1[3] a isofistularin-3[4], což jsou cytotoxické látky, které chrání houbu před dravými predátory a mají též antibiotické účinky. Tvoří až 10% sušiny houby.[3] Vzbudily proto zájem vědců jako možné nové protinádorové léky. Žlutá barva houby je způsobena pigmentem, uranidinem.

PredátořiEditovat

Houba komínová je potravou mořského plže druhu Tylodina perversa. Je to potravní specialista, kterému toxiny v houbě neubližují, naopak má schopnost ukládat je ve vlastních tkáních, žluté zbarvení pláště plže je způsobeno uranidinem pocházejícím z houby.

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. BOURY-ESNAULT, N.; VAN SOEST, R. Aplysina aerophoba Nardo, 1833 [online]. World Porifera database [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Aplysina aerophoba [online]. Marine Species Identification Portal [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b PATOČKA, Jiří. Zamamistatin nebo aeroplysinin-1? [online]. TOXICOLOGY, 4.2.2009 [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. Isofistularin-3: sc-203087 [online]. Santa Cruz Biotechnology, Inc. [cit. 2012-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat