Hornohradský potok (přírodní památka)

přírodní památka v okrese Karlovy Vary

Hornohradský potok je přírodní památka ve správních územích obcí Krásný Les a Stráž nad Ohříokrese Karlovy VaryKarlovarském kraji. Nachází se v údolí Hornohradského a Osvinovského potoka. Předmětem ochrany v ní jsou lesní a luční společenstva s výskytem česneku medvědího, pérovníku pštrosího a mloka skvrnitého.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Hornohradský potok
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Soutok Hornohradského a Osvinovského potoka
Soutok Hornohradského a Osvinovského potoka
Základní informace
Vyhlášení20. prosince 2016
VyhlásilKrajský úřad Karlovarského kraje
Nadm. výška328–451 m n. m.
Rozloha9,33 ha[1][2]
SprávaKrajský úřad Karlovarského kraje
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresKarlovy Vary
UmístěníDamice, Krásný Les, Stráž nad Ohří
Souřadnice
Hornohradský potok
Hornohradský potok
Další informace
Kód6195
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Historie

editovat

Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Karlovarského kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 20. prosince 2016.[3]

Přírodní poměry

editovat

Přírodní památka s rozlohou 9,33 hektaru se nachází v katastrálních územích Damice, Krásný Les a Stráž nad Ohří. Leží v údolí Hornohradského potoka na západním okraji Doupovských hor v nadmořské výšce 328–451 metrů.[3] Chráněný úsek údolního dna se nachází přibližně mezi Horním Hradem a ústím potoka do Ohře a zahrnuje také téměř jeden kilometr dlouhý úsek přilehlé části údolí Osvinovského potoka.[4] Celé území je součástí evropsky významné lokality Doupovské hory a stejnojmenné ptačí oblasti.[3]

Abiotické poměry

editovat

Geologické podloží tvoří převážně terciérní neovulkanické horniny překryté kvartérní fluviální sedimenty,[5] na nichž se jako půdní typ vyvinuly různé druhy glejů.[6]geomorfologickém členění Česka přírodní památka leží v Doupovských horách, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[7]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se přírodní památka nachází v mírně chladné oblasti MT7,[3] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů, počet letních dnů je dvacet až třicet a počet mrazových dnů se pohybuje od 130 do 160.[8]

V údolních olšinách vytváří rozsáhlé porosty česnek medvědí (Allium ursinum),[9] největší v Karlovarském kraji.[3] Roste zde také populace pérovníku pštrosího (Matteucia struthiopteris).[3]

V potoce se rozmnožuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra).[3]

Ochrana přírody

editovat

Předmětem ochrany jsou ekosystémy údolních jasanovo-olšových luhů, tužebníkových lad, vlhkých pcháčových luk a devětsilových lemů horských potoků.[3]

Reference

editovat
  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19].
  2. Nationally designated areas (CDDA). Dostupné online. [cit. 2021-06-26].
  3. a b c d e f g h Hornohradský potok [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  4. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  5. Geologická mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  6. Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. Česká geologická služba [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  7. Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2024-07-06]. Dostupné online. 
  8. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  9. Doupovské hory. Příprava vydání Jan Matějů, Petr Hradecký, Vladimír Melichar. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba ve spolupráci s Muzeem Karlovy Vary, 2016. 545 s. ISBN 978-80-7075-909-7, ISBN 978-80-87458-11-2. S. 153. 

Externí odkazy

editovat