Otevřít hlavní menu

Hořiněves (zámek)

zámek v Česku

Zámek Hořiněves je původně středověká tvrz pánů z Hořiněvsi, která byla na konci 16. století renesančně přestavěna. Jejímu dalšímu majiteli, Janu Purkartovi z Kordůl, byla tato stavba v roce 1623 zkonfiskována. Přešla do vlastnictví Albrechta z Valdštejna a následně pánů Trčků z Lípy. I těm bylo panství zkonfiskováno a v roce 1636 jej zakoupil Matthias hrabě Gallas. Zámek výrazně utrpěl během švédské okupace za třicetileté války. Předpokládá se, že obnova započala v roce 1661 z popudu Ferdinanda hraběte Gallase. Záhy však panství opět změnilo svého majitele – roku 1674 je za 206 000 zl. koupil Jan Michal hrabě Špork[1]. Za něj mělo dojít k dalším barokním úpravám, při kterých měl zámek získal podobu dvoupatrového paláce, doplněného o tři věže[2]. To ale neodpovídá kresbě (z roku 1717), vytvořené jeho synem, Janem Rudolfem Šporkem, pozdějším kanovníkem svatovítské kapituly. Zde je stavba zachycena jako jednopatrová, na obdélném půdorysu, s arkádami na nádvoří[3].

Zámek Hořiněves
Zámek Hořiněves
Zámek Hořiněves
Základní informace
Sloh barokní architektura
Poloha
Adresa Hořiněves, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Další informace
Rejstříkové číslo památky 21894/6-613 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dnešní podoba zámku by tedy měla být výsledkem přestavby, provedené za Jana Michala hraběte Šporka, během 20. let 18. století. Autorství návrhu je na základě slohové analýzy připisováno Janu Blažeji Santinimu.

Jednokřídlá stavba byla na jižní straně doplněna dvěma nárožními věžemi, mezi které byl vsunut nový trakt. V místech styku věží s fasádami traktu jsou vloženy křivkově zahnuté rizality se šnekovými schodišti. Mojmír Horyna předpokládal, že i na severní straně původního stavby měla vzniknout dvojice věží – v místech, kde by stály, se zachovaly zbytky pozdně renesančních fasád a nedošlo zde ani k přestavbě pozdně renesančního štítu. Zbylé části průčelí byly barokně upraveny.

Východní průčelí bylo pročleněno mělkým rizalitem o pěti osách a s příložkou o třech osách, západní průčelí pak tříosým rizalitem s jemným segmentovým vydutím střední osy, jenž v sobě skrývá tříramenné schodiště – na tento rizalit pak z obou stran navazují přízemní raněbarokní arkády. Nejen práce s hmotou, ale i práce s dekorem, zde podle Mojmíra Horyny odkazuje na tvorbu Santiniho – jedná se především o lineární a rytmizované členění fasády, typ šambrán či koncept portálu.[3]

Zámek měl snad být během selského povstání v roce 1775 poškozen.[2] Roku 1790 jej Josef II. odkoupil od Johanna Karla hraběte Šporka. Následně v roce 1863 byl prodán textilnímu průmyslníkovi z Liberce, Johanovi baronu Liebigovi, ale roku 1881 je již zase uváděn v Císařském rodovém fondu habsburském, což tedy zapříčinilo jeho zestátnění v roce 1918.

Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[4]

ReferenceEditovat

  1. Mojmír Horyna, J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Praha 1998, s. 360.
  2. a b http://www.horineves.cz/historicke_pamatky_v_obci
  3. a b Mojmír Horyna, J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Praha 1998, s. 361.
  4. Monumnet.npu.cz [cit. 2012-02-02]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Mojmír Horyna, J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Praha 1998.
  • KOTRBA, Viktor. Česká barokní gotika. Dílo Jana Santiniho Aichla. Redakce Marie Dulavová, Jitka Javůrková. 1. vyd. Praha: Academia, 1976. 200 s. 
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu zámek Hořiněves ve Wikimedia Commons