Hlad

Pocit vyvolaný nedostatkem potravy
(přesměrováno z Hladovění)
Možná hledáte: film z roku 1966 dánského režiséra Henninga Carlsena, viz Hlad (film, 1966).

Hlad je pocit (nepodmíněná fyzická reakce organismu), vyvolaný nedostatkem potravy. Hlad je důležitým signálem, sdělující tělu potřebu příjmu potravy a energie z ní. Chuť k jídlu je pouze psychický stav.

Ilustrační obrázek nasyceného dítěte.

Vznik pocitu hladuEditovat

Hlad vzniká, když hladina glukózykrvi poklesne pod určitou hranici. Potřeba přijímat potravu je ovšem ovlivněna také signály z trávicí soustavy a působením některých hormonů, svou roli hraje také psychické rozpoložení, stav pozornosti aj., takže pocit hladu se dostavuje u různých jedinců s různou rychlostí a intenzitou a je také různě snášen – někteří lidé snášejí pocit hladu dobře, u někoho se dostavují změny nálady jako podrážděnost nebo rozmrzelost. Při delším hladovění dochází k odbourávání zábran a zásad (kanibalismus z nouze), mohou je provázet halucinace či paranoia.

FyziologieEditovat

Řídícím orgánem ovládajícím hlad je část mozku zvaná hypothalamus, který sleduje obsah glukózy v krvi. Je-li jeho správné fungování narušeno, mluvíme o poruchách příjmu potravy. Ty mají psychosomatický charakter – může se jednat o ignorování potřeby jíst, přejídání se nebo periodický nadměrný a nedostatečný příjem potravy, vyvolaný špatnou nebo zpožděnou indikací sytosti.

HladověníEditovat

Pocit hladu se u člověka dostavuje již po několika hodinách od posledního nasycení. Zdravý člověk může přežít okolo 50 dní bez jídla při dostatku tekutin (při tzv. irské hladovce v roce 1981 v severním Irsku byl zaznamenán případ člověka hladovějícího 74 dnů). Tělo je schopno zpracovávat látky z posledního příjmu potravy zhruba tři dny, poté při upotřebení energie přechází z glukózy na proces zvaný ketóza, ve kterém játra začínají odbourávat, zpracovávat a spotřebovávat tělesný tuk. Po třech týdnech se tělo přepíná do „režimu hladovění“ – v této fázi bere energii ze svalů a vnitřních orgánů; dochází i k úbytku kostní dřeně, který začíná ohrožovat život.

SvětEditovat

Řešení hladu ve světě je dlouhodobý úkol. Zvyšování produkce potravin v rozvojových zemích je nedostatečné. Roku 1976 UNESCO ocenilo dokonce návrh levné výroby bílkovin z ropy, který uvedl Alfred Champagnat.[1] Zemědělská lobby však prosadila svou výrobu. Později biopaliva zvedla cenu potravin, což způsobuje společenské krize.[2]

Na světě zemře každý den přibližně 25 000 lidí hlady[3] a to převážně v chudých rozvojových zemích. Podíl lidí trpících hladem (vyjádřený například pomocí GHI - Global Hunger Index) však dlouhodobě klesá.

ReferenceEditovat

  1. http://unesdoc.unesco.org/images/0011/001111/111158E.pdf - SUMMARY LIST OF UNESCO PRIZES, List of Prizewinners
  2. http://www.osel.cz/8530-vinikem-vlny-uprchliku-neni-oteplovani-ale-biopaliva.html - Viníkem vlny uprchlíků není oteplování, ale biopaliva
  3. Archivovaná kopie. www.osn.cz [online]. [cit. 2007-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-05. 

LiteraturaEditovat

  • HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 189. 
  • SILLAMY, Norbert. Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001. ISBN 80-244-0249-1. S. 171. 
  • VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 30-31. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat