Herman van Swanevelt

nizozemský malíř krajinář

Herman van Swanevelt (1603 Woerden1655 Paříž) byl vlámský barokní malíř a rytec.

Herman van Swanevelt
Konstantinův oblouk, Řím
Konstantinův oblouk, Řím
Narození 1603
Woerden, Nizozemsko
Úmrtí 1655 (ve věku 51–52 let)
Paříž
Země Nizozemsko
Národnost nizozemská
Povolání barokní malíř a rytec
Hnutí Bentvueghels
Mecenáš rodina Barberiniů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Narodil se ve vlámském Woerdenu v rodině prosperujících řemeslníků, mezi jejichž předky patřil slavný malíř Lucas van Leyden. Kdo byl Swaneveltovým učitelem zůstává záhadou. Nová hypotéza naznačuje, že byl žákem Willema Buytewecha.[1] Své první podepsané a datované dílo namaloval v roce 1623 v Paříži. V roce 1629 se přestěhoval do Říma, kde vytvořil mnoho krajinomaleb. Ve svých obrazech ukázal nový typ idylické, sluncem zalité krajiny, kde světlo odráží denní dobu. Byl možná jeden z prvních, kdo maloval krajiny bez biblických a mytologických témat. Swanevelt se stal členem uměleckého spolku Bentvueghels. Ve sdružení bylo zvykem každému přidělit přiléhavou přezdívku. Jeho přezdívka byla "Heremiet" (Poustevník). I když byl členem sdružení, dával přednost práci o samotě.[2]

Rozvinul styl jiných vlámských umělců, Paula Brila a Cornelise van Poelenburcha, kteří zobrazování italské krajiny jako žánr v podstatě založili. Tento styl krajinomalby vstoupil do své klasické fáze po roce 1630 s příchodem Swanevelta a jeho přátel a současníků Pietera van Laera a Clauda Lorraina.[3] Swaneveltovy obrazy si získaly velkou oblibu a rodina Barberiniů, papež Urban VIII. a Vatikán mu zadali práci na zakázce v klášteře Montecassino. Spolu s Lorrainem a dalšími maloval obrazy pro nový palác Filipa II. Španělského „Buen Retiro“ v Madridu.[4]

V roce 1641 se vrátil do Paříže, kde už zůstal do konce života, kromě příležitostných návštěv rodného Woerdenu. V roce 1651 se stal členem Académie royale de peinture et de sculpture (Královská akademie malby a sochařství) v Paříži. Spolupracoval na výzdobě paláce Hôtel Lambert, vytvořil mnoho kreseb a leptů. Jeho patrony ve Francii byli kardinál Richelieu a král Ludvík XIV.[5] Swanevelt žil v ulici Rue du Temple, kde také zemřel.

OdkazEditovat

 
Odpočívající lovec

Po roce 1630 vývoj jeho malby probíhal paralelně s uměním Lorrainovým, v některých směrech jej dokonce předběhl. Během třicátých let Swanevelt zdokonalil svůj styl zobrazení idylické krajiny. Zanechal tak důležitý odkaz pro další generaci nizozemských malířů pracujících v Itálii, jako byl Cornelis van Poelenburch a Bartholomeus Breenbergh, a také jejich pokračovatelům, kteří napodobovali jeho monumentální kompozice a jeho využití jižního slunečního světla. V posledním desetiletí svého života podnikl Swanevelt několik výletů do Woerdenu. Maloval zde sice nizozemskou krajinu, ale s typickým jižním slunečním světlem.[6]

DíloEditovat

Po dlouhou dobu jediné nástěnné malby připsané Swaneveltovi byly dvě lunety v sakristii římského kostela Santa Maria sopra Minerva, které jediné se dochovaly. Umělecká historička Susan Russell je toho názoru, že vlys se sedmi scénami z Josefova života podle Starého zákona ve východním křídle paláce Palazzo Pamphilj na náměstí Piazza Navona také namaloval Swanevelt.[7] Jeden z Swaneveltových leptů z roku 1654 Zrození Adonise je možné zhlédnout v Utahu v Muzeu výtvarných umění (Museum of Fine Arts), kde je součástí stálé expozice.[8]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Herman van Swanevelt na anglické Wikipedii.

  1. From Codart on Swanevelt. www.codart.nl [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-28. 
  2. From Landschap Erfgoed Utrecht with detailed information in dutch. www.collectieutrecht.nl [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-08-01. 
  3. From Codart on Swanevelt. www.codart.nl [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-28. 
  4. From The Web Gallery of Art, and their biography with information on his work in Spain
  5. From Abstract on his Etchings by Anne Charlotte Steland
  6. Z muzea ve Woerdenu s mnoha podrobnostmi o Swaneveltovi, nizozemsky
  7. Susan Russell: Burlington Magazine, Vol. 139, No. 1128 (březen 1997), str. 171-177
  8. From the Utah Museum of Fine Art [online]. [cit. 2019-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-07. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat