Wikipedie

Heřman Němeček

Narozen 18. 1. 1877 v Komárově u Hořovic, zemřel v srpnu 1941 v Paříži. Malíř, ilustrátor.

Heřman Němeček křtěný Heřman Viktor Rudolf (18. ledna 1877 Komárov u Hořovic[1] – srpen 1941 Paříž) byl český akademický malíř, ilustrátor, kreslíř a legionář.

Heřman Němeček
Jiná jménaHerman Nemecek
Narození18. ledna 1877
Komárov u Hořovic, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtísrpen 1941
Paříž, FrancieFrancie Francie
Místo pohřbeníhřbitov d'Ivry, Paříž, Francie
Národnostčeská
Vzděláníakademický malíř
Alma materUMPRUM v Praze, Akademie výtvarného umění v Praze a Mnichově
Povoláníumělec, malíř, ilustrátor, voják
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se otci Viktoru Niemeczkovi, skladníku v Komárově a matce Marii Magdaléně rozené Schneider.[1] Pohřben byl 14. srpna 1941 na hřbitově Ivry[2] ve volném zákopu číslo 42 u obce Ivry-sur-Seine departmentu Val-de-Marne. Přesné datum úmrtí není známé.

Studium editovat

Heřman Němeček studoval v letech 1897–1900 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora K. V. Maška, v letech 1900–1901 ve speciální škole profesora Vojtěcha Hynaise na pražské Akademii výtvarných umění,[3] kde se specializoval na malbu a kresbu. Sedm let se v malířských technikách zdokonaloval na prestižní Akademii výtvarných umění v Mnichově[4] u profesorů Ludwiga von Lofftze[5] a Karla von Marra.[6]

Profese editovat

Po studiích odešel do Paříže, kde ilustroval knihy pro Pierra Lafitta. Po 1. světové válce se po vzoru mnoha jiných malířů té doby usídlil v Paříži, kde byl v kontaktu s Františkem Kupkou a Alfonsem Muchou, po kterém převzal ilustrátorskou činnost v nakladatelství F. Champenoix.[7] Ilustroval pro toto nakladatelství romány významných francouzských spisovatelů. Pak pracoval jako ředitel publikačního ateliéru v tiskárně L. Vergera.

Legie editovat

Do československých legií ve Francii[8] Heřman Němeček vstoupil v březnu 1918.[9] Francouzské legie byly vytvořeny po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918, když vznikl samostatný československý stát. Tyto jednotky bojovaly po boku francouzské armády na frontě v západní Evropě a hrály klíčovou roli v boji proti německé ofenzívě na jaře roku 1918. Heřman Němeček byl zařazen k 23. československému střeleckému pluku.[9] V hodnosti majora byl v listopadu téhož roku služebně zařazen k Československé národní radě v Paříži.[10] Byl vyznamenán Československou revoluční medailí a medailí Vítězství, francouzskou medailí Commémorative de la Grande Guerre 1914–1918. Demobilizován z československé armády byl v říjnu roku 1919.[9] Téhož roku odjel Němeček s uměleckou výpravou Otakara Nejedlého na bojiště 1. světové války do Francie. Úkolem této výpravy bylo výtvarné ztvárnění míst, kde francouzské legie bojovaly.[10] Zde maloval obrazy z bojiště na základě vlastních prožitků z války.[11]

Výtvarník editovat

Dílo editovat

Na přelomu století, tedy na konci 19. a začátku 20. století, být malířem bylo velmi prestižní a respektovanou profesí. Malíři byli v této době obdivováni pro své umělecké dovednosti a schopnosti zachytit svět kolem sebe. Výtvarné dílo Heřmana Němečka však zůstalo v Československu téměř zapomenuto, i když ho lze zařadit mezi významné malíře své doby. V jeho obrazech lze vystopovat i vliv impresionismu. Činný byl také jako ilustrátor. Byl znám a oceňován spíše ve Francii nebo v Německu než doma v Československu.

 
Heřman Němeček: Invalida v Lucemburské zahradě, Paříž 1916
 
Heřman Němeček: Chestres, 1918

Expresivní akvarelová malba je technika malování akvarelů, která se zaměřuje na výraznou a emotivní prezentaci tématu. Tato technika využívá vodnaté barvy a papíru k vytvoření barevných kaskád, které mají výraznou a dynamickou kvalitu. Právě touto technikou byla vytvořena i malba Chestres 1918,[10] která vznikla na základě autorových osobních prožitků z válečných zákopů ve Francii.

 
Heřman Němeček: Pozorovatel, 1918

Stejná technika byla použita i na malbě Pozorovatel,[12] kde umělec zobrazil československého legionáře ve francouzské uniformě v zákopu pravděpodobně u Vouziers v říjnu 1918. Výše uvedená díla jsou součástí sbírek Vojenského historického ústavu v Praze.[13]

 
Heřman Němeček: Baterie mrtvých u Terronu, 1918

Olejomalba Baterie mrtvých u Terronu[7] ukazuje mrtvé legionáře.

Obrazy Heřmana Němečka reprodukovaly časopisy Zlatá Praha,[14][15][16][17][18] Humoristické listy,[19][20] jako akademický malíř ilustroval knihu A. B. Šťastného „Vychovatelka“, která vyšla v roce 1903,[21][22] kreslil pro francouzské týdeníky La Vie Parisienne, Le Sourire a německé Meggendorfer Blätter, Lustige Blätter, Leipziger illustrierte Zeitung[23] nebo list Lustige Woche. Nějakou dobu působil v Domažlicích.[24] V Československu však dlouho nezůstal, vrátil se podobně jako František Kupka brzy zpět do Francie, kde byl hlavně činný jako ilustrátor. Ilustroval romány od Émila Zoly (např. Lístek lásky, [25] viz také přehled ilustrovaných knih[26]), F. M. Dostojevského, G. Sandové, M. Leblanca aj. Autor podobizen, ilustrací, maloval i plakáty, včetně rozměrného (3 × 4 m) La Sponite. Byl autorem několika obrazových kalendářů.[27]

Byl také členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[28]

Výstavy editovat

Díla Heřmana Němečka byla vystavována na výstavách v Česku i v zahraničí a získala ocenění jak odborné, tak laické veřejnosti. Jeho malby byly oblíbené pro svou realistickou podobu a jeho schopnost zachytit každodenní život.

  • srpen 1910 a 1918 Domažlice, samostatná výstava[24]
  • 18. dubna – 18. května 1919 Uměleckoprůmyslové museum v Praze, výstava „Obrazy z bojišť Francie“ (22 obrazů)[11]
  • 28. října 1919 – 15. ledna 1920 Obecní dům v Praze, kolektivní výstava „Náš odboj“[29]
  • říjen 1945 pavilon Jednoty výtvarných umělců (dnes galerie Myslbek)[30] v Praze, kolektivní výstava „Výběr zachráněných obrazů a plastik ze sbírek musea Památníku osvobození“
  • 14. září 2000 – 14. ledna 2001 Galerie Rudolfinum v Praze, uveden v katalogu ke kolektivní výstavě „Křídla slávy, Vojtěch Hynais, čeští Pařížané a Francie“[31]
  • 6. listopadu 2008 – 8. února 2009 Místodržitelský palác v Brně, kolektivní výstava „Pole tvůrčí a válečná“[32]

Galerie editovat

  •  
    Shledání v restauraci, Paříž 1914
  •  
    Obálka knihy
  •  
    ilustrace, kombinovaná technika, 1912
  •  
    Pařížanka na trhu
  •  
    Malíř František Kupka v zákopech
  •  
    Dáma v zahradách
  •  
    U ohně, 1915
  •  
    SECT Premiére Qualité, Paříž 1926
  •  
    U ohýnku, 1901
  •  
    V podzemním úkrytu

Reference editovat

  1. ↑ a b SOA Praha. Matriční záznam o narození a křtu [online]. Mrtník: [cit. 2023-02-17]. S. 31. Dostupné online. 
  2. ↑ Pohřební adresář hřbitova d'Ivry v Paříži [online]. Paříž, Francie: [cit. 2023-02-20]. Scan 5, s. 5 (260). Dostupné online. 
  3. ↑ ABART - Archiv výtvarného umění [online]. Kostelec nad Černými lesy: [cit. 2023-02-16]. Kapitola studium. Dostupné online. 
  4. ↑ Akademie výtvarných umění v Mnichově [online]. Mnichov, Německo: [cit. 2023-02-18]. Zápis do registrační knihy Registrační kniha 3 (1884–1920). Dostupné online. 
  5. ↑ Registrační kniha Akademie výtvarných umění [online]. Mnichov, Německo: [cit. 2023-02-18]. Kapitola učitel. Dostupné online. 
  6. ↑ Registrační kniha Akademie výtvarných umění [online]. Mnichov, Německo: [cit. 2023-02-18]. Kapitola učitel. Dostupné online. 
  7. ↑ a b PAVLA, Mikešová. Obrazárna Památníku odboje v letohrádku Hvězda v letech 1921–1930 [online]. Praha: [cit. 2023-02-27]. S. 4,11,15. Dostupné online. 
  8. ↑ Odborné články - francouzské legie: Všeobecně o československých legiích ve Francii [online]. [cit. 2023-09-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c Vojenský ústřední archiv [online]. Praha 6: 2022-2023 [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c VHÚ - Heřman Němeček - Chesters 1918 [online]. Praha: 1920 [cit. 2023-02-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Databáze uměleckých výstav [online]. Praha: [cit. 2023-02-27]. Kapitola Vystavující autoři, katalog, s. 5,10. Dostupné online. 
  12. ↑ VHÚ - Heřman Němeček - Pozorovatel [online]. Praha: První polovina 20. let 20. století [cit. 2023-02-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ VHÚ [online]. Praha: 2020 [cit. 2023-03-04]. Dostupné online. 
  14. ↑ H. Němeček: Karneval. S. 424. Zlatá Praha [online]. Praha: J. Otto, 1884 - 1929, 26.6.1905 [cit. 2023-03-10]. Roč. 22, čís. 36, s. 424. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-10. ISSN 1801-2493. 
  15. ↑ Heřman Němeček: Beduin. S. 125. Zlatá Praha [Noviny]. Praha: J. Otto, 1884 - 1929, 8.1.1904 [cit. 2023-03-03]. Roč. 21, čís. 11, s. 125. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. ISSN 1801-2493. 
  16. ↑ Heřman Němeček: V parku. S. 533. Zlatá Praha [Noviny]. Praha: J. Otto, 1884 - 1929, 1904-09-02 [cit. 2023-03-03]. Roč. 21, čís. 45, s. 533. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. ISSN 1801-2493. 
  17. ↑ Heřman Němeček:Sestry. S. 168. Zlatá Praha [Noviny]. Praha: J. Otto, 1884 - 1929, 1907-01-04 [cit. 2023-03-03]. Roč. 24, s. 168. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. ISSN 1801-2493. 
  18. ↑ H. Němeček: Pierrot. S. 457. Noviny [Noviny]. Praha: J. Otto, 1884 - 1929, 1905-07-14 [cit. 2023-03-10]. Roč. 22, čís. 39, s. 457. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-10. ISSN 1801-2493. 
  19. ↑ Heřman Němeček: Zadlužený kavalír. S. 417. Humoristické listy [Noviny]. 18.8.1911 [cit. 2023-03-03]. Roč. 54, čís. 35, s. 417. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. ISSN 1802-7210. 
  20. ↑ H. Němeček: vtip. S. 437. Humoristické listy [Noviny]. 4.9.1908 [cit. 2023-03-03]. Roč. 51, čís. 37, s. 437. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. ISSN 1802-7210. 
  21. ↑ ŠŤASTNÝ, Alfons Bohumil. Vychovatelka. Ilustrace Heřman Němeček. Praha: Rud. Storch, 1903. 106 s. dostupné na Databázeknih.cz. 
  22. ↑ Literatura: Vychovatelka. S. 464. Vlasť - časopis pro poučení a zábavu [Noviny]. Praha: Družstvo Vlasť, 1884-1941, 02.1904 [cit. 2023-03-03]. Roč. 20, čís. 5, s. 464. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-04. 
  23. ↑ Uznání českého umění v cizině. S. 2. Národní listy [online]. Praha: Julius Grégr, 1861 - 1941, 1906-07-20 [cit. 2023-03-10]. Roč. 46, čís. 198, s. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-10. ISSN 1214-1240. 
  24. ↑ a b Výstava obrazů H. Němečka v Domažlicích. Národní Listy [Noviny]. Praha: Julius Grégr, 1861 - 1941, 1910-07-28 [cit. 2023-03-10]. Roč. 50, čís. 206. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-03-10. ISSN 1214-1240. 
  25. ↑ ZOLA, Émile. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [online]. Kladno: Dobrovský [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  26. ↑ Národní knihovna - Heřman Němeček: přehled ilustrovaných knih E. Zoly [online]. Praha: 2014 [cit. 2023-03-02]. 25 záznamů. Dostupné online. 
  27. ↑ MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950. 9. vyd. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2002. 341 s. Dostupné online. ISBN 80-86171-00-0, 80-86171-14-0. S. 246,247. 
  28. ↑ ABART [online]. Praha: [cit. 2023-02-25]. Dostupné online. 
  29. ↑ Databáze uměleckých výstav [online]. Praha: [cit. 2023-02-27]. Kapitola Vystavující autoři. Dostupné online. 
  30. ↑ ABART-Archiv výtvarného umění [online]. Kostelec nad Černými Lesy: [cit. 2023-02-27]. Kapitola Výstavy/akce, s. 7. Dostupné online. 
  31. ↑ ABART [online]. Praha: [cit. 2023-02-27]. Kapitola Osoby v dokumentu. Dostupné online. 
  32. ↑ ABART - Archiv výtvarného umění [online]. Brno: [cit. 2023-02-27]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • Dějev, P. : Výtvarníci legionáři. „Čsl. legionář", MNO, Praha 1937.
  • Toman, P. : Nový slovník československých výtvarných umělců. Díl 2. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1993.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heřman_Němeček&oldid=23223552“