Wikipedie

Haunebu

hypotetické nacistické letadlo
Jeden nebo více uživatelů zpochybnili nezaujatost, ověřitelnost, faktickou přesnost nebo encyklopedičnost, případně i další aspekty tohoto článku. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce zdůvodněte vložení šablony.

Haunebu (německy, zkratka z Hauneburg-Geräte nebo také Rundflugzeug, Reichsflugscheiben) je název hypotetického diskovitého letadla vyvíjeného nacistickým Německem během druhé světové války, jehož existence nebyla objektivně potvrzena. Haunebu mělo údajně patřit mezi německé Wunderwaffen (zázračné zbraně) společně s novými tryskovými letadly (Me 262, Horten Ho 229) a střelami Fieseler Fi 103 (V-1) a Aggregat 4 (V-2).

Fiktivní design nacistického létajícího talíře

Za Haunebu někteří konspirační teoretikové považují část UFO (neidentifikovaných létajících objektů), do které patří i takzvané foo fighters, neznámé vzdušné fenomény a objekty údajně pozorované v letech 1941 až 1945 nad Německem, zdokumentované jen údajnými svědectvími spojeneckých pilotů.

Konstrukce editovat

I konspirační teoretikové, kteří považují Haunebu za skutečné, se značně rozcházejí v názorech na to, na jakém principu by fungovalo. Haunebu mělo být na svou dobu velmi revoluční letadlo (respektive létající křídlo), údajně mělo mít schopnost zastavení prakticky na místě, vznášení se, velmi krátké akcelerace a rychlosti přes 5000 km/h.[1]

Podle některých teoretiků byl použit dodnes veřejně neznámý princip antigravitace,[2] podle jiných byla využita takzvaná síla Vril.[3] Objevují se i názory, že Haunebu fungovalo na stejném principu jako dnešní VTOL letadla Harrier (natáčení trysek). V tom případě by ovšem nemohlo dosahovat údajných vlastností.

Historie editovat

Jako první se o nacistických létajících talířích zmiňuje roku 1950 ve svých článcích italský inženýr Giuseppe Belluzzo.[4] V reakci na tyto články začal německý vědec Rudolf Schriever tvrdit, že se na vývoji těchto letadel podílel.[5]

Anglický inženýr Roy Fedden (designér většiny motorů společnosti Bristol) po válce prohlásil, že jediná letadla, která by mohla mít schopnosti údajných létajících talířů byla ta vyvíjená Němci ke konci války. Fedden také řekl, že Němci pracovali na mnoha neobvyklých leteckých prototypech.[6] Svá tvrzení ale nijak neupřesnil.

V roce 1956 se k tématu vyjádřil kapitán Edward J. Ruppelt (vedoucí projektu Blue Book) s podobným názorem jako Fedden. Prohlásil ale také, že většina těchto radikálních letadel byla pouze ve vývojovém stádiu.[7]

O nacistických létajících talířích vyšlo v druhé polovině 20. století i v 21. století mnoho knih jak beletristického, tak historického žánru.[8][9][10][11] V části těchto knih se objevuje názor, že němečtí vědci spolu se svými plány létajících talířů byli transportováni do Spojených států (operace Paperclip), Velké Británie nebo do Sovětského svazu (po obsazení východu Německa), kde dále pokračovali ve vývoji.

Do roku 1961 skutečně probíhal v kanadské firmě Avro s finanční podporou americké armády a technickou podporou bývalých nacistů vývoj veřejně známého experimentálního VTOL letounu VZ-9-AV Avrocar, vypadajícího jako létající talíř. Ten ovšem skončil neúspěchem, jelikož stroj nebyl schopen letět výše než metr nad zemí.

Lidé spojeni s Haunebu editovat

Seznam lidí, kteří měli být (údajně)[2][11] spojeni s vývojem německých létajících talířů, nebo lidé, jejichž vynálezy a poznatky byly k jejich vývoji použity.

Možná vysvětlení editovat

  • Vývoj létajících disků skutečně probíhal:
    • Zůstal však pouze u nefunkčních prototypů.
    • Byl dotažen do funkční fáze a létající talíře se tajně používaly a používají i po válce.
  • Haunebu je fiktivní a vzniklo jako propaganda vytvořená německou vládou pro povzbuzení armády.
  • Letadla Haunebu mají mimozemský původ.
  • Mylná identifikace jiných letadel a vzdušných zbraní.
  • Mylná identifikace atmosférických jevů (např. mraky Altocumulus lenticularis)

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Nazi UFOs na anglické Wikipedii a BETA Nazi na indonéské Wikipedii.

  1. ↑ http://www.bibliotecapleyades.net/
  2. ↑ a b Exposing German Tesla Free Energy Program, Paul Scarzo, 2004, Samisdat, Ltd., Toronto, Canada
  3. ↑ Archivovaná kopie. www.scene.org [online]. [cit. 2008-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-17. 
  4. ↑ BELLUZZO, Giuseppe. Il Giornale d'Italia. 24-25. březen 1950. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-05-2008.  Archivováno 13. 5. 2008 na Wayback Machine.
  5. ↑ Luftfahrt (Der Schriversche Flugkriesel). Der Spiegel. 31. březen 1950. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-12-2006.  Archivováno 11. 12. 2006 na Wayback Machine.
  6. ↑ By Jupiter! The Life of Sir Roy Fedden, Bill Gunston, 1978, Royal Aeronautical Society, United Kingdom
  7. ↑ http://greyfalcon.us/. greyfalcon.us [online]. [cit. 02-11-2008]. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-02-2008. 
  8. ↑ Aufbruch ins dritte Jahrtausend: Von der Zukunft der phantastischen Vernunft, Louis Pauwels a Jacques Bergier, 1979, Goldmann, Leipzig, Deutschland
  9. ↑ Hitler's Flying Saucers: A Guide to German Flying Discs of the Second World War, Henry Stevens, 2003, Adventures Unlimited Press, U.S.
  10. ↑ Man-Made UFOs: WWII's Secret Legacy, Renato Vesco, David Hatcher Childress, 2007, Adventures Unlimited Press, U.S.
  11. ↑ a b UFO'S: Nazi secret weapon?, Mattern & Friedrich, 1975, Samisdat, Ltd., Toronto, Canada

Literatura editovat

  • Heiner Gehring, Karl-Heinz Zunneck. Flugscheiben über Neuschwabenland. Die Wahrheit über „Vril“, „Haunebu“ und die Templer-Erbengemeinschaft. Rottenburg: [s.n.], 2005. ISBN 3-938516-00-3. (německy) 
  • Heiner Gehring, Karl-Heinz Zunneck. Létající talíře nad Antarktidou. Liberec: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-7424-009-6. S. 123. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Haunebu&oldid=23128194“