V-1
V-1 (z německého Vergeltungswaffe, česky odvetná zbraň), typové označení Fieseler Fi 103, byla německá letounová střela poháněná pulzačním motorem a řízená jednoduchým autopilotem. Používal ji Wehrmacht během druhé světové války. Byla to první hromadně používaná střela s plochou dráhou letu na světě.
| V-1 / Fi 103 | |
|---|---|
 V-1 před startem | |
| Určení | střela s plochou dráhou letu |
| Původ | nacistické Německo |
| Výrobce | Fieseler |
| Šéfkonstruktér | Robert Lusser |
| První let | 28. října 1942 první bezmotorový let vypuštěním z Fw 200 10. prosince 1942 první motorový let vypuštěním z He 111 |
| Zařazeno | 1944 |
| Vyřazeno | 1945 |
| Charakter | vyřazen |
| Uživatel | Luftwaffe USA jako Republic-Ford JB-2 SSSR jako Izdělije 10 (10Ch) |
| Vyrobeno kusů | 30 000 |
| Cena za kus | 5 090 Říšských marek |
| Varianty | Fi 103 Fieseler Fi 103R Reichenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Z bezpilotní V-1 vycházela také pilotovaná varianta s tajným označením Reichenberg.
Vývoj editovat
V květnu roku 1942 se začalo pracovat na projektu a 24. prosince 1942 již vzlétl první prototyp. Šlo o malý středoplošník s trupem ve tvaru doutníku, celokovové konstrukce, ve kterém se nacházelo veškeré vybavení. Nad trupem byl umístěn pulzační reaktivní motor o délce 3,6 m. Křídla byla pravoúhlá o rozpětí 4,87 m, později byla větší a celodřevěná. Ocasní plochy byly klasického uspořádání výškovka a směrovka s kormidly.
Střela startovala z pneumatického[1] katapultu, který jí udělil letovou rychlost 320 km/h. Motor urychlil střelu na rychlost 540–565 km/h, při které se pohybovala ve výšce 300–2000 m bez manévrování k cíli. Když byla překonána nastavená délka letu (měřila ji malá vrtule na přídi střely), byl uzavřen přívod paliva, zablokování kormidel a vysunutí spoilerů přivedly střelu do pádové rychlosti a ta zamířila k zemi. Bojová hlavice o hmotnosti 820–845 kg byla přivedena k výbuchu jednou ze tří variant zapalovačů.
Nasazení editovat
Sériová výroba začala v březnu roku 1944, k nasazení došlo v červnu, kdy byla první střela odpálena na Londýn. Do konce března 1945 bylo vypuštěno přes 20 000 střel, ze kterých bylo okolo 10 000 namířeno na Anglii, cíl jich zasáhlo okolo 2500, zbytek byl zničen nebo nezasáhl cíl. Okolo 8000 střel V-1 bylo vypuštěno také na Antverpy, Brusel a Lutych.
V září roku 1944 vznikla jednotka pro pilotované V-1, určená k sebevražedným útokům, ale projekt byl ještě v říjnu zrušen. Tato verze Fi 103 (Reichenberg) vznikla úpravou vnitřních prostor střely, zejména snížením kapacity pohonných látek a řídících mechanizmů a instalací jednoduché pilotní kabiny se základními přístroji před nasávací otvor motoru. Oficiální stanovisko bylo, že pilot po navedení střely a zablokování řídících ploch vyskočí padákem a pokusí se uniknout zpět do vlasti. Otázkou zůstává, jak by se pilotovi vyskakovalo bez vystřelovacího křesla ze stroje s motorem hned za kabinou. Sebevražednost takovéto mise byla zcela jednoznačná. Pro výcvik posádek pilotovaných verzi Fi 103 existovala i vlečená, kluzáková verze bez motoru se dvěma kabinami.
Technické údaje editovat
- délka: 7,9 m
- rozpětí: 5,37 m
- výška: 1,42 m
- hmotnost: 2,15 t
- pohon: 1× pulzační motor Argus As 014 o tahu 2,9 kN
- max. rychlost: 656 km/h
- dolet: 240 km
- dostup: 3 050 m
- nálož: 830 kg amatolu
Obrázky editovat
-
V-1 na startovací rampě -
Startovací rampa pro V-1 -
Spitfire vychyluje V-1 z dráhy
.JPG)
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ PEJČOCH, Ivo. Tajné zbraně třetí říše. 1. vyd. Cheb: SVĚT KŘÍDEL, 2015. 208 s. ISBN 978-80-87567-77-7. S. 26.
Literatura editovat
- KASÍK, Pavel. Neuvěřitelný manévr: piloti šťouchali nacistické střely do moře křídlem. Technet.cz [online]. 2018-04-05 [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu V-1 na Wikimedia Commons - Popis a obrázky Archivováno 14. 10. 2011 na Wayback Machine. (anglicky)
- Historie tajných zbraní fašistického Německa
- World War Two: Nazi drone war begins - War Against Humanity 103 na YouTube (anglicky)
