Otevřít hlavní menu

Hamdija Karamehmedović

bosenskohercegovský politik

Hamdija Karamehmedović (1883 Trebinje, Bosna a Hercegovina10. ledna 1968 Sarajevo, Socialistická federativní republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský politik bosňáckého původu.

Dr. Hamdija Karamehmedović
Narození 1883
Trebinje
Úmrtí 10. ledna 1968 (ve věku 84–85 let)
Sarajevo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Pocházel z rodiny prvních muslimských světských intelektálů. Hamdijův starší bratr Ćamil (1867–1917) byl prvním muslimem v Bosně a Hercegovině, který složil maturitu a následně vystudoval práva ve Vídni. Další bratr Mehmed (1870–1929) byl učitelem v obecné škole.

Gymnázium Hamdija absolvoval v Sarajevu (1903). Na Vídeňské univerzitě dokončil studium lékařství (1909). V této době inklinoval k srbské nacionální myšlence, zřejmě pod vlivem odporu k rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny.

Po návratu do vlasti působil v Zemské nemocnici v Sarajevu (od 1909). Roku 1910 úspěšně kandidoval za Muslimskou národní organizaci při prvních volbách do bosenského zemského sněmu. Patřil k liberálnímu křídlu muslimské elity, zastával se např. vzdělávání muslimských žen, navrhoval reformovat arabské písmo pro zápis bosenského jazyka. Aktivní byl také v muslimském podpůrném spolku Gajret.

Po založení Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů na pozim 1918 působil v Národní radě SHS pro Bosnu a Hercegovinu v Sarajevu. V únoru 1919 se podílel na vzniku Jugoslávské muslimské organizace (JMO), vůdčího politického hnutí muslimů v Bosně a Hercegovině. Na ustavujícím kongresu byl zvolen za místopředsedu strany. Na přelomu let 1921 a 1922, kdy se JMO podílela na vládě v Bělehradě, zastával post ministra zdravotnictví. Při rozkolu strany roku 1922 společně s předsedou Ibrahimem Maglajlićem zastával názor, že je třeba podpořit centralizaci státní moci v Bělehradě a přiklonit se k jihoslavismu, ale pro svůj postoj nedokázal získat většinou podporu. Do čela strany se dostal Mehmed Spaho, Maglajlić i Karamehmedović ze strany odešli.

Roku 1929 podpořil vyhlášení královské diktatury (a rozpuštění všech politických stran), za což byl o rok později odměněn křeslem ve Vrchní zákonodárné radě (Vrhovni zakonodavni savet), která nahradila řádný parlament. Během voleb 1931 podpořil jednotnou vládní kandidátku, kterou v Sarajevu vedl Milan Srškić, bosenskosrbský politik a dlouholetý protivník opoziční politiky JMO. V tomto období mezi muslimy Karamehmedović propagoval srbskou nacionální ideologii, avšak marně. Dne 9. ledna 1932 byl jmenován senátorem, ale po jmenování Srškiće premiérem usedl v jeho kabinetu jako ministr bez portfeje. Po politickém pádu Srškoviće roku 1934 se jeho pozice rozklížila a z vysoké politiky musel nedobrovolně odejít. Po volbách roku 1935 se začal znovu sbližovat s představiteli někdejší JMO, kteří nyní vstoupili do vlády. V únoru 1938 byl znovu jmenován senátorem. Mandát mu byl prodloužen 16. listopadu 1939.

Za druhé světové války, která na území Jugoslávie začala německou invazí v dubnu 1941, žil v ústraní. Jako deklarovaný Srb unikl mstě ze strany fašistického režimu Nezávislého státu Chorvatsko, jelikož negativní posudek na jeho předválečnou činnost tehdy zatajil Hamdija Kreševljaković, středoškolský pedagog a prochorvatský aktivista. V lednu 1944 přesto skončil u německého stanného soudu, ale díky vynikající znalosti němčiny unikl jakémukoli trestu.

Karamehmedović zemřel 10. ledna 1968 v Sarajevu. Pohřben byl 12. ledna, a to za přítomnosti reisu-l-ulemy Sulejmana Kemury a mnoha dalších islámských duchovních.[1][2]

Ministerské postyEditovat

  • 14. vláda Nikoly Pašiće (26. března 1921–24. prosince 1921), ministr zdravotnictví
  • 15. vláda Nikoly Pašiće (24. prosince 1921–16. prosince 1922), ministr zdravotnictví (do 3. 3. 1922), po něm Derviš Omerović
  • 1. vláda Milana Srškiće (2. července 1932–5. listopadu 1932), ministr bez portfeje
  • 2. vláda Milana Srškiće (5. listopadu 1932–21. prosince 1938), ministr bez portfeje

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Senatori Kraljevine Jugoslavije. Beograd: Institut za savremenu istoriju, Hrvatski institut za povijest, Društvo istoričara Srbije "Stojan Novaković", 2016. S. 144–145. 
  2. Merhum dr Hamdija Karamehmedović. Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva u SFRJ. 1968, roč. XXXI, čís. 1–3, s. 137–145.