Wikipedie

Hřib červený

Hřib červený (Hortiboletus rubellus (Krombh.) Simonini, Vizzini et Gelardi 2015) je méně běžná teplomilná houba z čeledi hřibovitých. Prosperuje i v lokalitách ovlivněných činností člověka a v důsledku variabilního zbarvení může být snadno zaměněn s několika příbuznými druhy.[1]

Jak číst taxoboxHřib červený
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
PododděleníAgaricomycotina
TřídaAgaricomycetes
Řádhřibotvaré (Boletales)
Čeleďhřibovité (Boletaceae)
Rodhřib (Hortiboletus)
Binomické jméno
Hortiboletus rubellus
(Krombh.) Simonini, Vizzini et Gelardi 2015
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Synonyma

editovat
 
Hřib červený - plodnice se silným „boletoidním“ třeněm se obvykle vyvíjejí jen za výjimečně příznivých podmínek
  • hřib červený[1]
  • hřib různobarevný[3]
  • suchohřib červený[1]
  • suchohřib pestrý
  • poddoubník červený

Taxonomie

editovat

V současnosti je hřib červený klasifikován jako samostatný druh. Dříve byl ale některými mykology považován za poddruh[3] nebo formu hřibu žlutomasého - babky (Xerocomellus chrysenteron).

Vzhled

editovat
 
Spory hřibu červeného dosahují délky 9 - 14 μm

Makroskopický

editovat

Klobouk dosahuje 35-65 (až 90) milimetrů. V mládí je sytě, živě až tmavě červený, postupně - především na světlejších stanovištích - bledne až do pleťových odstínů. Povrch má v mládí sametový, později plstnatý až krupičkatý.[1]

Rourky a póry jsou v mládí světle až sytě žluté, později se barví do žlutoolivova.[1]

Třeň může být ve spodní části zesílený, zbarvený bývá načervenale, někdy až červeně, nahoře světleji - do žluta nebo žlutooranžova.[1]

Dužnina poškození modrá až zelená, zejména v případě starších plodnic. Je měkká, nakyslé chuti a snadno hnije.[4] Voní nenápadně.[4] Houba je jedlá, ale kvalitativně na nízké úrovni - srovnatelná se zástupci skupiny babek.

Mikroskopický

editovat

Výtrusný prach je hnědoolivový, medově hnědé spory dosahují 9 - 14 × 5 - 6 μm.[4]

Výskyt

editovat

Hřib červený je v některých krajích vzácný, v jiných hojný. Jde o teplomilný druh, který se vyskytuje v listnatých a smíšených lesích, případně na stanovištích ovlivněných činností člověka, jako jsou návsi, parky a hráze rybníků. Preferuje duby a lípy, fruktifikuje od července do října.

Rozšíření

editovat

Roste v Evropě, Severní Americe (USA) a v Austrálii (Nový Zéland). Z evropských zemí to jsou: Belgie, Česká republika, Dánsko, Chorvatsko, Estonsko, Francie, Gibraltar, Irsko, Itálie, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko a Švédsko.[5]

V rámci chráněných území České republiky je hřib červený známý mimo jiné na následujících lokalitách:

Záměna

editovat

Plodnice, které nejsou vybarvené sytě červeně, mohou být zaměněny za:

  • hřib Engelův (Hortiboletus engelii) - báze třeně se na řezu zbarvuje oranžovočerveně
  • hřib mokřadní (Xerocomellus ripariellus) - preferuje výrazně vlhká stanoviště, báze třeně na řezu výrazně modrá
  • hřib meruňkový (Rheubarbariboletus armeniacus)
  • hřib Markův (Xerocomellus marekii)
  • hřib políčkatý (Xerocomellus cisalpinus) - vzácný druh, klobouk bez červeného zbarvení, báze třeně výrazně modrá

Obecně se od nich odlišuje obvykle nepopraskanou pokožkou klobouku. Určení se provádí mikroskopicky - hřib červený má užší hyfy pokožky klobouku.[1]

Ochrana

editovat

Hřib červený je sice jedlý (kvalitativně dosahuje nízké úrovně podobně jako hřib žlutomasý, snadno plesniví), ale s ohledem na rozšíření by neměl být sbírán ke konzumním účelům.[8]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib červený, s. 218. 
  2. ↑ DERMEK, Aurel; LIZOŇ, Pavel. Malý atlas húb. Bratislava: spn, 1980. 548 s. Kapitola Hríb zrnitohlúbikový odfarbený, s. 416. (slovensky) 
  3. ↑ a b c PILÁT, Albert. Naše houby. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Brázda, 1952. 335 s. Kapitola babka. 
  4. ↑ a b c DERMEK, Aurel; PILÁT, Albert. Poznávajme huby. Bratislava: Slovenská akadémia ved, 1974. 256 s. Kapitola Suchohríb karmínový, s. 149. (slovensky) 
  5. ↑ Boletus rubellus [online]. Gwannon.com [cit. 2013-03-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. ↑ DECKEROVÁ, Helena. Vyšší houby (makromycety) PP Hraniční meandry Odry. Časopis obyvatel Horní Odry. 2006, čís. 1, s. 33–34. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-12.  Archivováno 12. 9. 2014 na Wayback Machine.
  7. ↑ BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35–58.
  8. ↑ HLAVÁČEK, Jiří. Přehled našich hub hřibotvarých (Boletales). In: HLAVÁČEK, Jiří; SMOTLACHA, Miroslav. Mykologický sborník (Časopis českých a slovenských houbařů). Praha: Česká mykologická společnost, 2000. ISSN 0374-9438. Kapitola Boletus rubellus Krombholz, hřib červený, s. 4.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hřib_červený&oldid=21297644“