Otevřít hlavní menu

Luční

národní přírodní památka v Česku

Luční je národní přírodní památka v okrese Tábor. Nachází se v Táborské pahorkatině, 2 km západně od Turovce. Zahrnuje 300 m dlouhou hráz Lučního rybníka. Je součástí přírodního parku Turovecký les. Předmětem ochrany dle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 149/2014 Sb. ze dne 18. července 2014 (s účinností od 1. srpna 2014) jsou: a) fragment acidofilní doubravy na hrázi rybníka, b) společenstvo teplomilných hřibovitých (Boletales) a holubinkotvarých (Russulales) hub včetně vzácných a ohrožených druhů a jejich biotopů, c) společenstvo stenotopních xylosaprofilních a mycetofilních druhů hmyzu, včetně vzácných a ohrožených druhů a jejich biotopů, a d) společenstvo rákosin a příbřežní vegetace rybníka, včetně vzácných a ohrožených druhů a jejich biotopů.[1] NPP Luční se stala v roce 1988 vůbec první vyhlášenou mykologickou rezervací v tehdejším Československu.[2]

Zdroje k infoboxu
Národní přírodní památka
Luční
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Hráz rybníka Luční
Hráz rybníka Luční
Základní informace
Vyhlášení 21. ledna 1988
Vyhlásil Okresní národní výbor Tábor
Nadm. výška 418−420 m n. m.
Rozloha 1,0142 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Tábor
Umístění Turovec
Souřadnice
Luční
Luční
Další informace
Kód 1073
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Národní přírodní památky v Česku

Obsah

Přírodní poměryEditovat

MykologieEditovat

MonitoringEditovat

Na lokalitě od roku 1988 prováděn intenzivní mykologický průzkum. Terén je rozdělen do 2× 53 sektorů o rozměrech 10 × 10 či 10 × 20 metrů, které jsou vytyčeny do země zapuštěnými dřevěnými kůly. V rámci sektorů je pravidelně prováděna inventarizace plodnic, v sezóně (květen - říjen) obvykle 2× týdně, mimo sezónu 2× měsíčně. V osmdesátých a devadesátých letech byla v lokalitě instalována skříňka s termohydrografem, ale v obou případech došlo k jejímu zničení vandaly.

Druhové zastoupeníEditovat

Do roku 2006 bylo v prostoru rezervace zaznamenáno 418 druhů hub, přičemž největší množství (celkem 213 druhů) bylo zachyceno v roce 2002. Naopak nejmenší zaznamenaný počet je 39 druhů, což je výsledek sledování v roce 2003.[3] Nejhojněji jsou zde zastoupeny holubinky (38 druhů), hřibovité (33 druhů), pavučince (25 druhů), ryzce (21 druhů), čirůvky (13 druhů) a muchomůrky (11 druhů).[2] Z velké části se jedná o vzácné druhy, které se navíc v prostoru rezervace Luční vyskytují v poměrně velkém množství.

Z hřibovitých hub se zde vyskytují hřib dubový (Boletus reticulatus), hřib smrkový (Boletus edulis), hřib koloděj (Boletus luridus), hřib kovář (Boletus luridiformis), hřib Le Galové (Boletus legaliae), hřib Špinarův (Boletus spinarii, poprvé popsán právě z této lokality)[4], hřib satanovitý (Boletus satanoides)[2], hřib rudonachový (Boletus rhodopurpureus)[4], hřib žlutonachový (Boletus xanthopurpureus)[4], hřib zavalitý[5]) (Boletus torosus), hřib přívěskatý (Boletus appendiculatus), hřib růžovník (Boletus fuscoroseus), hřib medotrpký (Boletus radicans), hřib Kluzákův (Boletus kluzakii) hřib plavý (Hemileccinum impolitum), hřib pružný (Aureoboletus gentilis), hřib rubínový (Chalciporus rubinus)[4], hřib peprný (Chalciporus piperatus), hřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus), hřib osmahlý (Xerocomus ferrugineus), hřib moravský (Xerocomus moravicus, první známá lokalita v Čechách), hřib hnědý (Xerocomus badius), hřib červený (Xerocomellus rubellus), hřib žlutomasý (Xerocomellus chrysenteron) a hřib sametový (Xerocomellus pruinatus).[6]

Z kozáků a křemenáčů jsou to kozák bílý (Leccinum holopus), kozák březový (Leccinum scabrum), kozák topolový (Leccinum duriusculum), křemenáč krvavý neboli dubový (Leccinum aurantiacum) a křemenáč osikový (Leccinum rufum).[6] Další rody zastupují vzácný klouzek žlutý (Suillus luteus) a hřib žlučník (Tylopilus felleus).[6]

K dalším vzácnějším houbám patří šupinovka vroubkovaná, štítovka Thomsonova, hvězdovka hnědá, holubinka hájová, holubinka citlivá, holubinka ruměná a jiné.[2]

FlóraEditovat

Zásadní podmínkou pro zachování těchto vzácných, vesměs symbiotických druhů hub je udržení zapojených stromových porostů na obou stranách hráze. Dominantní dřevinou je dub letní (stáří některých jedinců je odhadováno na 250 – 300 let), dále je zde podstatně zastoupen topol osika a bříza bradavičnatá, vtroušenými dřevinami jsou např. smrk ztepilý, borovice lesní, javor klen atd.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vyhláška č. 149, o vyhlášení Národní přírodní památky Luční a stanovení jejích bližších ochranných podmínek. [cit. 2014-11-12]. Dostupné online.
  2. a b c d NPP Luční na www.ochranaprirody.cz
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Vítejte na Táborsku. Tábor: [s.n.], 2006. 130 s. ISBN 80-239-7075-5. Kapitola Mykologická rezervace u rybníka Luční, s. 32. 
  4. a b c d ABAZID, Daniel; ŠPINAR, Pavel; MÁCA, Jan. Národní přírodní památka Luční (informační leták). Tábor: Václav Šedivý, 2011. ISBN 978-80-86659-36-7. 
  5. Klasifikace druhu Boletus torosus není v mykologické literatuře jednotná.(ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Hřib zavalitý, s. 192. ). Pojetí, jaké bylo donedávna akceptováno v rámci České republiky (a aplikováno tudíž i na nálezy v rámci PP Luční), se liší od interpretace zahraničních mykologů a rovněž v moderní české mykologické literatuře je od něj upouštěno. Z tohoto důvodu nejsou nálezy z této lokality již klasifikovány jako Boletus torosus. Bližší informace najdete ve článku hřib zavalitý.
  6. a b c BERAN, Miroslav; ŠPINAR, Pavel. Mykoflóra hráze rybníka Luční na Táborsku. In: Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích - Přírodní vědy. České Budějovice: Jihočeské muzeum, 1996. S. 35 - 58.

LiteraturaEditovat

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Českobudějovicko v: Mackovčin, P. a Sedláček, M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII.. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Luční, s. 452. (česky)