Otevřít hlavní menu

Gustav Adolf Lindner (11. března 1828 Rožďalovice[2]16. října 1887 Praha-Královské Vinohrady[3]) je po J. A. Komenském považován za druhého nejvýznamnějšího českého pedagoga.[zdroj?] V pedagogice ctil své předchůdce a podobně jako Komenský je měl za své vzory a navazoval na jejich práci.

Gustav Adolf Lindner
Jan Vilímek: G. A. Lindner
Jan Vilímek: G. A. Lindner
Narození 11. března 1828
Rožďalovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 16. října 1887 (ve věku 59 let)
Praha-Královské Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Národnost Češi
Alma mater Univerzita Karlova
Zaměstnavatel Univerzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Gustav Adolf Lindner se narodil 11. března 1828. Jeho matka byla Češka a otec Němec, sládek pivovaru v Rožďalovicích mezi Nymburkem a Jičínem. Lindner absolvoval Hlavní školu v Jičíně, kde také započal gymnazijní studium, dokončil jej na Akademickém gymnáziu v Praze. Následovala filosofická přípravka, kterou absolvoval v letech 18441846 a kde se poprvé seznámil s Herbartovým učením.

Jeho předchůdci a vzory, od nichž jsou odvozeny jeho práce, byli: Herbart, Komenský, Helvétius a Spencer. Byl ovlivněn také svou pedagogickou praxí, kterou započal již ve 22. roce života a také prací s ostatními učiteli, kterým přednášel a od nichž si čerpal také podněty pro své teoretické texty.

G. A. Lindner věřil v rozhodující úlohu výchovy a školství pro zlepšení lidské společnosti, k čemuž ho vedlo racionálně fundované přesvědčení. V tomto měl velmi podobné smýšlení jako Herbart, který tvrdil:

„Výchovu musíme chápat v nejširším smyslu – včetně působení přírody a společnosti – a že jen takové působení vychovatelů a učitelů je úspěšné. Jestliže se dovedou zmocnit všech těchto vlivů tak, jako plavec na moři pomocí plachet, kormidla a kompasu řídí směr větrů vanoucích z různých stran.“

Dalším jeho vzorem byl C. A. Helvétius, který byl přesvědčen, že člověk je takový, jakým jej utváří prostředí, a to především společenské. Lindner se také roku 1877 ujal německého vydání jeho knihy: „O člověku, jeho rozumových schopnostech a jeho výchově“.

G. A. Lindner znal i Komenského dílo, přeložil jeho Didaktiku velkou a napsal k ní vlastní úvodní studii nazvanou „J. A. Comenius sein Leben und Wirken (J. A. Komenský, jeho život a dílo)“.

Mladý Lindner, na matčino přání, vstoupil roku 1846 do katolického semináře, ze kterého byl o rok později nucen odejít, protože podepsal petici na podporu konstituce. Poté se zapsal na studium práv na pražské univerzitě a o rok později přešel na studium filosofie, matematiky a fyziky. Toto studium zakončil roku 1850 a stal se středoškolským profesorem. Učil pak na Německém státním reálném gymnáziu v Praze, na gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou a poté na osmiletém gymnáziu v Jičíně, kde se díky své svobodomyslnosti dostal znovu do konfliktu s představiteli církve. Shodou okolností se také zamiloval do dívky, jejíž matka měla blízký vztah se stejným církevním hodnostářem. Rakouské úřady věřily více církevnímu hodnostáři nežli mladému profesorovi, a tak byl Lindner přeložen do Celje ve Štýrsku (dnešní [Slovinsko]), kde našel svou budoucí ženu. Stala se jí M. Zamolo, se kterou měl osm dětí a která ho naučila italsky. V Celje žil Lindner šestnáct let a napsal a vydal zde mnoho učebnic.

DíloEditovat

  • Lehrbuch der empirischen Psychologie nach genetischer Metode (v češtině vydaná pod názvem Učebnice psychologie zkušebné pro školy střední a ústavy školské)“ vydaná roku 1858. Posléze přeložena do šesti jazyků: češtiny, angličtiny, řečtiny, polštiny, maďarštiny a italštiny.
  • Enleitung in das Studium der Philosiphie přeložena do francouzštiny roku 1866.
  • Das problem des Glucks (problém štěstí) do češtiny přeložený jako záhada štěstí.

Lindner se v Celji věnoval také etickým a noetickým spisům:

  • Uber Wahrheit (O pravdě)
  • Uber die Bedingungen und Grenzen des Schönen (o podmínkách a mezích krásna)
  • Schiler als Estetiker (Schiler jako estetik)

Čistě pedagogice je věnován Lindnerův spis Das ABC der Anschauung als Grundlage eines rationellen Elementarunterrichtes im Zeichnen (Abeceda názorů jako základ racionálního elementárního vyučování kreslení) napsaný roku 1869.

Během nedobrovolného pobytu Lindner také publikoval články v novinách a dokončil rigorózní zkoušky a roku 1867 získal doktorát. Díky intervenci ministra Jirečka se roku 1871 vrátil zpět do Čech.

Návratem začalo pro Lindnera nejvýznamnější tvůrčí období, především co se týče pedagogiky. Po návratu zastával rok post ředitele gymnázia v Prachaticích, poté byl jmenován ředitelem učitelského ústavu v Kutné Hoře. Zde pak působil na profesory i veřejnost díky svému řečnickému a spisovatelskému umění. Tím rozšiřoval své politické názory – demokratické, antiklerikářské a dále názor o rovnosti mezi národy. Celé toto období Lindnerova života se prolnulo do jeho práce na pražské české univerzitě, kde působil jako první český profesor.

Další dílaEditovat

Vychovatelství

Autor zde doporučuje vychování

  • rozumové
  • přirozené
  • časové
  • ani ne realistické, ani ne idealistické
  • pravdivé
  • jednotné
  • moudré

Rozlišuje zde deset výchovných metod

  • metoda dohlídky
  • vlády
  • ošetřování
  • zaměstnávání
  • obcování
  • cvičení a navykání
  • vzdělávání
  • vyučování
  • vedení
  • vypěstování charakteru
Vyučovatelství

Zde vidí Lindner základ vyučovatelství

  • vyučování budiž přirozené
  • psychologické
  • názorné
  • pochopitelné
  • vzdělávající
  • zajímavé
  • samočinnost budící
  • trvalé
  • praktické

Některé jeho závěrečné teze ze studie Základní otázka školské pedagogiky

  • Objektivní způsob vyučování, který se opírá o přesný vyučovací postup a o příslušné učební pomůcky na jedné straně a o subjektivní založení učitele, které má svůj původ v obecně lidském a speciálně didaktickém vzdělání, stejně jako v charakterových vlastnostech na straně druhé, stojí vůči sobě navzájem při vyučování jako koordinované faktory, které stejnou měrou podmiňují výsledek vyučování.
  • Zatímco vyučovací způsob je schopen bezprostředního a postupného zdokonalení, na němž se podílí škola, domov, literatura, zákonodárství, spolky, ba i průmysl (učební pomůcky) a vůbec celá veřejnost, na povznesení učitelů může být působeno jen zprostředkovaně, totiž zřizováním učitelských ústavů.
  • Každé zlepšení vyučovacího způsobu prospívá všem příslušným školám a může být i s určitou jistotou realizováno organizačními, ba dokonce mechanickými prostředky. O povznesení učitelů může být usilováno jen postupně a po stránce intelektuální a morální může být uskutečněno jen s problematickou jistotou.
  • Každý pokrok ve vychovatelství a ve vyučovatelství se navenek projevuje ve zlepšení vyučování a výchovy v nejširším slova smyslu. Proto je také těžištěm úsilí pedagogických reformátorů zlepšit vyučující postupy.
  • Přecenění vyučovacího způsobu vede k mechanizaci vyučování. Přecenění osobnosti učitele vede k didaktickým experimentům, k různostem v práci škol a k jiným nepřístojnostem.

V další studii Didaktický materialismus a koncentrace vyučování Lindner podrobil školství ostré kritice, ve které píše o neustálém hromadění učební látky a přeceňování kvantity vědomostí bez ohledu na jejich kvalitu. A doporučoval pro učební osnovu:

  • Výběr látky co do jakosti i mnohosti.
  • Rozdělení látky na jednotlivé úkoly a stupně.
  • Osvojování jednotlivých oborů vyučovacích k dosažení organické jednoty myšlenkové. – Vzdělanost nemá se měřiti toliko na délku, nýbrž i na šířku a hloubku.

V publikaci Vysoká škola pedagogická píše Lindner:

Pro tyto adepty učitelského umění by bylo lépe, kdyby jim občas vypadl zpaměti úryvek z Tacita, nějaká organická kyselina nebo sůl, nějaký vzorec integrálu – místo toho kdyby byli důvěrněji seznámeni se zásadami duševního umění porodní báby, jemuž učil Sokrates, nebo s návody, které nám v učitelském umění zanechal Jan Amos Komenský.

Dále v této publikaci žádá, aby v nauce učitelství byly zahrnuty též základní předměty pedagogiky, kterými podle Lindnera jsou:

Dále určil odborné předměty, mezi které řadí:

  • obecnou pedagogiku
  • obecnou didaktiku
  • dějiny pedagogiky na základě kulturních dějin
  • historický vývoj národní školy
  • rakouské školské zákonodárství
  • encyklopedii školství
  • speciální metodiky
  • teorii a praxi mateřské školy
  • rozpravy o pedagogické kasuistice a pedagogické literatuře
  • školní hygienu

ReferenceEditovat

LiteraturaEditovat

  • Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení: od roku 1848 do roku 1948. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 808 s. ISBN 80-205-0029-4. [Stať o Lindnerovi napsala Jaroslava Pešková (s. 62–65), ukázka z Lindnerova spisu Úvod do studia filozofie je na str. 67–69.]
  • CACH, Josef. Gustav Adolf Lindner: Život a dílo zakladatele pedagogiky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1990. 139 s. ISBN 80-7066-345-6.
  • CIPRO, Miroslav. Encyklopedie Prameny výchovy: galerie světových pedagogů. 2. sv., Devatenácté století. Praha: Miroslav Cipro, 2002. 637 s. ISBN 80-238-8003-9. [Stať „Gustav Adolf Lindner" je na str. 329–339.]
  • DVOŘÁK, Karel J. a CACH, Josef. G.A. Lindner a jeho odkaz dnešku. Vydání 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 180 stran, 2 nečíslované strany obrazových příloh. cnb000453324.

Externí odkazyEditovat