Nukleová báze
Nukleové báze (dusíkaté báze[1]) jsou základní součástí nukleových kyselin. Dělí se na báze purinové (adenin, guanin) a báze pyrimidinové (cytosin, uracil, thymin).
Vytvářejí doplňkové dvojice (komplementární páry, zkratka bp), v nichž se typicky vždy 1 purinová a 1 pyrimidinová báze vzájemně vážou vodíkovými vazbami (tzv. komplementarita bází). Guanin se váže s cytosinem a adenin s thyminem nebo s uracilem. Tvoří kód k zápisu genetické informace. Komplementární párování pak umožňuje tuto informaci realizovat při procesech replikace, transkripce a translace.
Galerie editovat
 Adenin |
 Guanin |
 Thymin |
 Cytosin |
 Uracil |
Počet bází v genomu editovat
Genom daného organizmu má poměrně stálý počet komplementárních párů bází (bp). Tento počet se často udává:
- v kilobázích (resp. kbp - kilobase pair, tedy 1000 bp),
- v megabázích (resp. Mbp - megabase pair, tedy milion bp) či
- v gigabázích (resp. Gbp - gigabase pair, tedy miliarda bp).
Modifikované báze editovat
Kromě základních pěti bází je známo více než 100 modifikovaných bází.[2] Nejběžnější z nich tvoří následující nukleosidy:
Nejčastější modifikované purinové báze
| Nukleová báze |  Hypoxanthin |
 Xanthin |
 7-Methylguanin |
| Odpovídající nukleosid |  Inosin I |
 Xanthosin X |
 7-Methylguanosin m7G |
Nejčastější modifikované pyrimidinové báze
| Nukleová báze |  Dihydrouracil |
 5-methylcytosin |
 5-hydroxymethylcytosin |
| Odpovídající nukleosid |  Dihydrouridin D |
 5-Methylcytidin m5C |
Nepřirozené báze editovat
Vědcům se podařilo syntetizovat již mnoho kandidátů na nepřirozené nukleové báze, jen naprostá menšina z nich je však skutečně replikovatelná DNA polymerázami a ještě menší počet umožňuje transkripci do RNA. Pouze u jediného umělého páru nukleových bází byla dosud prokázána in vivo funkční ekvivalence s přirozenými páry (cytosin-guanin, adenin-thymin). Jedná se o báze "5SICS" a "NaM" (jako deoxynukleotidy značeny d5SICS resp. dNaM), které nejsou odvozeny z purinu a pyrimidinu, nýbrž obě obsahují dva kondenzované aromatické cykly.
Reference editovat
- ↑ STREBLOVÁ, Eva. Souhrnné texty z chemie pro přípravu k přijímacím zkouškám (přírodovědné obory, lékařství) II. díl. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2002. 215 s. ISBN 80-246-0153-2. S. 149.
- ↑ CANTARA, W. A., Crain, P. F.; Rozenski, J.; McCloskey, J. A.; Harris, K. A.; Zhang, X.; Vendeix, F. A. P.; Fabris, D.; Agris, P. F. The RNA modification database, RNAMDB: 2011 update. Nucleic Acids Research. 2010-11-10, roč. 39, čís. Database, s. D195–D201. DOI 10.1093/nar/gkq1028.
- ↑ a b c Scientists identify seventh and eighth bases of DNA, PhysOrg podle Science, 21. 7. 2011 (anglicky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu nukleová báze na Wikimedia Commons
