George Murray

Sir George Murray (6. února 1772, Perth, Skotsko28. července 1846, Londýn, Anglie) byl britský generál a státník. Od mládí sloužil v armádě a vynikl během napoleonských válek na Pyrenejském poloostrově, kde se stal blízkým spolupracovníkem maršála Wellingtona. Později zastával řadu let vysoké funkce ve vojenské administraci, byl poslancem Dolní sněmovny a několikrát byl členem vlády. Ve Wellingtonově vládě zastával funkci ministra kolonií (1828–1830). V roce 1841 byl povýšen na generála, byl členem Královské společnosti a získal řadu vyznamenání v Británii i v zahraničí.

Sir George Murray
General George Murray (1772-1846), by John Hoppner.jpg
Narození6. února 1772
Crieff
Úmrtí28. července 1846 (ve věku 74 let)
Belgrave Square
Místo pohřbeníKensal Green
Alma materRoyal High School
Edinburská univerzita
Povolánípolitik
Oceněnívelkokříž Řádu lázně (1813)
člen Královské společnosti (1823)
Politická stranaKonzervativní strana
ChoťLady Louisa Paget[1]
DětiLouisa Murray[2]
RodičeSir William Murray of Ochtertyre, 5th Bt.[2] a Augusta Mackenzie[2]
FunkceČlen 7. Parlamentu Spojeného království (1824–1826)
Člen 8. Parlamentu Spojeného království (1826–1830)
Člen 9. Parlamentu Spojeného království (1830–1831)
Člen 10. Parlamentu Spojeného království (1831–1832)
President of the Royal Geographical Society (1833–1835)
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

 
Portrét plukovníka Georga Murraye (přibližně 1810)

Patřil k významnému skotskému rodu Murrayů, pocházel z linie baronetů z Ochtertyre. Narodil se v Perthu jako druhorozený syn Sira Williama Murraye, 5. baroneta (1746–1800). Středoškolské i vysokoškolské vzdělání získal v Edinburghu, od roku 1789 zároveň sloužil v armádě a v již v roce 1794 byl kapitánem. Během válek s revoluční Francií bojoval ve Flandrech, poté sloužil v Karibiku a v roce 1798 se zúčastnil bojů proti povstání v Irsku. Od roku 1799 v hodnosti podplukovníka působil v úřadu generálního polního zbrojmistra, v roce 1805 byl vojenským ubytovatelem expedice do Hannoverska, později působil v Pobaltí a v roce 1808 byl členem diplomatické mise ve Stockholmu. V letech 1808–1811 byl generálním ubytovatelem armády na Pyrenejském poloostrově. V roce 1809 dosáhl hodnosti plukovníka a v letech 1811–1812 byl generálním ubytovatelem armády v Irsku, v roce 1811 byl povýšen na brigádního generála. Poté se vrátil do Španělska, kde se pod vedením maršála Wellingtona zúčastnil závěrečných operací proti napoleonské armádě. Stal se též Wellingtonovým pobočníkem a v roce 1813 byl povýšen na generálmajora, získal šlechtický stav v Portugalsku a v roce 1813 obdržel Řád lázně.

Po skončení napoleonských válek byl jmenován guvernérem v kanadské provincii Ontario, kde ale pobýval jen krátce v letech 1814–1815. Po Napoleonově útěku z Elby byl povolán zpět do Evropy, dorazil ale až po bitvě u Waterloo. V letech 1815–1818 byl náčelníkem štábu britské okupační armády ve Francii, po návratu do Británie byl krátce guvernérem v Edinburghu (1818–1819) a poté guvernérem vojenské školy v Sandhurstu (1819–1824). V roce 1824 byl povýšen na generálporučíka a v letech 1824–1825 byl krátce členem vlády jako náměstek generálního polního zbrojmistra. V letech 1824–1832 a 1834–1835 byl též členem Dolní sněmovny, v politice patřil k toryům a v parlamentu zastupoval hrabství Perthshire, odkud pocházel. V letech 1825–1828 byl vrchním velitelem v Irsku a od roku 1825 zároveň členem irské Tajné rady. Poté byl členem Wellingtonovy vlády jako ministr války a kolonií (1828–1830), od roku 1828 byl též členem britské Tajné rady. V druhé Wellingtonově vládě byl generálním polním zbrojmistrem (Master General of the Ordnance, 1834–1835) a tuto funkci pak zastával i v Peelově kabinetu (1841–1846). Svou kariéru završil dosažením hodnosti generála (1841). Zemřel měsíc po odvolání Peelovy vlády a v následujícím kabinetu byl jeho nástupcem ve funkci generálního polního zbrojmistra jeho švagr markýz Anglesey.

Získal čestný doktorát na univerzitě v Oxfordu, byl členem Královské společnosti a v letech 1833–1835 byl prezidentem Královské zeměpisné společnosti. Již v roce 1815 získal velkokříž Řádu lázně, za zásluhy v napoleonských válkách obdržel také několik zahraničních vyznamenání. Byl nositelem pruského Řádu červené orlice, hannoverského Řádu Guelfů, portugalského Řádu věže a meče a bavorského Řádu Maxe Josefa.

V době Murrayova úřadování ve funkci ministra kolonií bylo v roce 1829 založeno v Austrálii město Perth pojmenované na počest jeho skotského rodiště.

V roce 1826 se oženil s Louisou Pagetovou (1781–1842) z tehdy významné rodiny (jejím bratrem byl maršál Henry William Paget, 1. markýz z Anglesey. Louisa byla předtím manželkou generála Jamese Erskina, který zemřel v roce 1825. Přes její vysoký věk v druhém manželství porodila dceru Louisu, provdanou za důstojníka Henryho Boyce.

Jeho starší bratr Sir Patrick Murray, 6. baronet (1771–1837), byl v letech 1806–1812 členem Dolní sněmovny a zastával řadu čestných funkcí ve Skotsku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

LiteraturaEditovat

  • ELBL, Pavel B.: Wellington. Britský buldok s tváří gentlemana; Praha, 2018 528 s. ISBN 978-80-7497-247-8

Externí odkazyEditovat