Genetické výzkumy o Etruscích

Podle výsledků genetické studie zveřejněné 15. května 2006 pravděpodobně nelze starověké Etrusky považovat za předky dnešních Toskánců. Výsledky další série genetických zkoumání z roku 2007 ukazují na spojení Etrusků s Malou Asií a zdá se, že potvrzují Hérodotovu hypotézu.

Genetický výzkum Etrusků na Standfordově univerzitěEditovat

Výsledky testování jsou popsány v dokumentu „Serial Coalescent Simulations Suggest a Weak Genealogical Relationship Between Etruscans and Modern Tuscans“ (řadová koalescentní simulace odhaluje slabou genetickou příbuznost mezi Etrusky a dnešními Toskánci), publikovaném 15. 05. 2006 v on-line verzi PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America). Na tomto dokumentu spolu s docentkou antropologie Joannou Mountainovou spolupracoval bývalý postgraduální student Stanfordovy univerzity Uma Ramakrishnan a dále M. S. Belle a Guido Barbujani z Ferrarské univerzity v Itálii.

MetodikaEditovat

Vědci na Stanfordově univerzitě jako první využili statistického počítačového modelování k simulaci demografických procesů, které ovlivnily populaci dnešního Toskánska za období zhruba 2 500 let.

Výzkumníci použili nově vyvinutý software „Serial SimCoal“ pro simulaci dat založených na různých populačních scénářích, jako je konstantní malý (25 000 žen) či konstantní velký (300 000 žen) populační rozsah, při zvážení rozpínající se populace i populace zahrnující migraci a selekci. I přes široký záběr těchto scénářů nebyli schopni najít souvislost mezi pozorovanými archeologickými daty a simulacemi.

Bývalá studentka Standfordovy univerzity Christiana Andersonová vyvinula tento software ve spolupráci s Elizabethou Hadlyovou, profesorkou biologie. Jedná se o výpočetně náročnou techniku, která zároveň vyžaduje data DNA získaná od mnoha jedinců. Použila tento postup vytvořený původně pro analyzování DNA nalezené v pozůstatcích malých savců pocházejících ze starověku. Nyní byla tato metoda použita vůbec poprvé pro analyzování DNA starověkých lidí. Etruskové jsou jedinými předklasickými obyvateli Evropy, kteří byli do dnešního dne v tomto rozsahu geneticky analyzováni.

V roce 2004 italští genetikové extrahovali mitochondriální DNA z kostních pozůstatků 27 lidí považovaných za Etrusky, nalezených v šesti různých nekropolích v Toskánsku. Předmětem výzkumu byly ženy, protože na rozdíl od mužského chromozomu Y je možné najít v každé buňce mnoho kopií mitochondriální DNA, a tudíž je snadnější ji extrahovat. Tato data dosud představují jednu z nejlepších kolekcí DNA starověkých lidí, která v současnosti existuje. Předmětem sběru dat bylo také 49 lidí obývajících region v dnešní době.

ZjištěníEditovat

Přestože údaje získané z obou skupin vykazovaly několik podobností, nemohli je výzkumníci charakterizovat jako významné. Po provedení simulační studie se nepodařilo prokázat vztah mezi moderním obyvatelstvem a Etrusky coby jeho předky. Nebylo možné najít odpovídající vazby v modelu přímé linie příbuznosti. Důsledné testování potom v podstatě vyloučilo genetické pouto mezi Etrusky, starověkými obyvateli centrální Itálie, a současnou populací žijící v tomto regionu.

HypotézaEditovat

Tato zjištění jsou významná, protože zpochybňují v současnosti běžnou domněnku, že obyvatelé určitého regionu jsou potomky jeho dřívější populace. Zároveň na základě těchto výsledků vyvstávají četné další otázky, jako Co se stalo s Etrusky? Je stimulujícím problémem pro archeology a sociální výzkumníky najít možnou příčinu geneticky prokázaného zeslábnutí etruské populace. Výsledky experimentu totiž naznačují, že se mohlo jednat o poměrně prudký skok.

Zjištěné nálezy naznačují, že nějaká významná událost náhle vymýtila Etrusky, případně úzkou elitní skupinu jejich populace, která měla jen málo společného s lidmi, kteří se později stali skutečnými předky moderních Toskánců.

Genetický výzkum Etrusků na italských univerzitách[1]Editovat

Alberto Piazza a jeho kolegové z Turínské univerzity představili v roce 2007 výsledky svého zkoumání chromozomu Y mužů, kteří žili ve vybraných oblastech Toskánska mezi řekami Arno a Tiberou, zejména v Murlo, ve Volterře a v Casentinu. Rodiny mužů žily v regionu nejméně po tři generace a jejich příjmení měla etruský původ.

Tým porovnával pánské sekvence DNA se sekvencemi mužů žijících v severním Turecku, v severní Itálii, na řeckém ostrově Lémnos, na italských ostrovech Sicílie a Sardinie a na jižním Balkáně. Jejich analýza ukázala, že genetické sekvence zkoumaných toskánských mužů se významně liší od sekvencí u mužů v okolních italských regionech a naopak nejvíce souvisí se sekvencemi z Turecka. Jedna genetická varianta z Murlo byla přitom sdílena pouze tureckými sekvencemi.

Konvenční genetická analýza naznačuje, že poslední společní předci tureckých a etruských mužů žili před 3 500 lety. To by podle Piazzy mohlo vést k úvaze, že Lýdijci mohli být předky rovněž villanovské kultury z rané doby železné na italském území.

Genetik Guido Barbujani z univerzity ve Ferraře v severní Itálii provedl analýzu DNA z pohřbených jedinců a ve zprávě z roku 2004 konstatoval, že Etruskové skutečně přišli z Turecka. Tato studie bývá ovšem zpochybňována vzhledem k údajné kontaminaci vzorků.

Genetik Antonio Torroni z univerzity v Pavii zkoumal mitochondriální DNA a tedy genetickou ženskou linii. I jeho analýza zveřejněná roku 2007 ukázala na nejbližší spojení s tureckými vzorky.

Genetici Marco Pellecchio a Payolo Ajmone-Marsan z katolické univerzity v Piacenze studovali mitochondriální DNA u čtyř starověkých a neobvyklých plemen skotu v Toskánsku. Jejich závěry potvrzují příbuznost tohoto skotu se skotem z Blízkého východu, zatímco jiná italská plemena jsou více příbuzná skotu ze severní Evropy.

Zdá se tedy, že všechny tyto studie ukazují na shodu s Hérodotovým líčením, které zapsal v 5. století před naším letopočtem. Podle jeho slov se král v Lýdii (na jižním pobřeží v dnešním Turecku) uchýlil po 18 hladových letech k rozdělení obyvatelstva losem na dvě skupiny a vyslal jednu z nich pod vedením svého syna Tyrrhena na moře, aby si hledali obživu jinde.

ReferenceEditovat

  1. MAUGH, Thomas H. Genetic tests: Italians were from Turkey. Los Angeles Times [online]. Juni 2007 [cit. 2020-03-14]. Dostupné online.