Gedeon Majunke

Gedeon Wilhelm Majunke (9. května 1854 Spišská Sobota, Rakousko-Uhersko10. dubna 1921) byl slovenský architekt a představitel architektury přelomu 18. a 19. století. Převážná část jeho tvorby se řadí pod neoklasicismus, neorenesanci a secesi.

Gedeon Majunke
Gedeon Majunke
Gedeon Majunke
Narození 9. května 1854
Spišská Sobota
Úmrtí 10. dubna 1921 (ve věku 66 let)
Povolání architekt
Manžel(ka) Alica Majunková
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

StudiumEditovat

Majunkeho předkové pocházeli z Itálie. Jeho otec Áron byl obchodníkem. Po absolvování základní školy v Spišské Sobotě se v letech 186673 vzdělával na Štátnej hlavnej reálnej škole v Košicích. V letech 1873-81 absolvoval studium ve Vídni na Vysoké škole technické a na Hansenově mistrovské umělecké škole, kde se dostalo uznání již jeho studentskému projektu "ideálního muzea". Přestože mu ve Vídni nabízeli místo pedagoga, vrátil se domů.

RodinaEditovat

Usadil se v Spišské Sobotě a založil si rodinu. Za manželku si Majunke vzal Alici ze zámožné německé protestantské rodiny Hergesselů (ženich byl katolík), která se kromě péčí o jejich tři syny a dceru duševně věnovala humanitární činnosti. Pracovala v Červeném kříži, kterému na zřízení nemocnice poskytla dům s dvorem. Ministerstvo zdravotnictví ocenilo její nezištnost udělením Zlatého kříže za zásluhy. Majunkeho dům na náměstí ve Spišské Sobotě i po mnoha desetiletích zůstal sídlem Červeného kříže.

TvorbaEditovat

Pro Dolný Smokovec projektoval hrázděné a srubové stavby. Pro spišská města projektoval administrativní a školní budovy, vily a rodinné domy ve stylu neoklasicismu kombinovaného s neorenesancí a secesí. Restauroval některé tamní zámečky, je autorem několika náhrobků na spišských hřbitovech. Podle jeho návrhů vznikly zahrady a parky. V rodném městě zastával sice i tradiční funkci velitele dobrovolného hasičského sboru, více se však usiloval o jeho modernizaci. Velmi mu záleželo na tom, aby ve Spišské Sobotě zavedli elektrický proud. Díky němu zde pracovala jedna z prvních parních pil na Slovensku. Největší část své životní energie však věnoval Vysokým Tatrám, kde se po otevření Košicko-bohumínské železnice začínalo s rozsáhlou výstavbou. Poznatky z alpských turistických center uplatnil při řešení letovisek, chat, lázeňských, společensko – pohostinských zařízení i romanticky působících kostelíků. Vždy vycházel z konkrétního prostředí, stavby do něj komponoval ohleduplně a nerušivě. Preferoval přírodní materiály, odolné vůči možným klimatickým vlivům. Jedině tak se mohl pustit i do stavění Téryho chaty.

Vliv na pozdější tvorbuEditovat

Začátkem 20. století měli již o Tatry zájem i zahraniční investoři s představami velkokapacitních hotelů. Alespoň někteří z nových projektantů pochopili prostředí shodně s Majunkem a snažili se pokračovat v jeho duchu. V létě roku 1900 horolezec Július Dóry podnikl z Téryho chaty prvovýstup na blízkou Priečnu vežu. Navrhl Uherskému karpatskému spolku, aby ji pojmenoval Majunkeho věží. Tento název se však ujal pouze v německém a maďarském názvosloví.[1] Gedeon Majunke je pohřben na Spišskosobotském hřbitově spolu s manželkou a jejími rodiči.

RealizaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gedeon Majunke na slovenské Wikipedii.

  1. Časopis Vysoké Tatry č.4, 1990, In: Bohuš, Ivan: Gedeon Majunke
  2. Časopis Vysoké Tatry č.4, 1990, In: Bohuš, Ivan: Gedeon Majunke

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • DULLA,M.- MORAVČÍKOVÁ,H.: Slovenská Architektúra v 20. storočí, SLOVART 2002 Bratislava
  • DULLA,M.: Slovenská Architektúra od Jurkoviča po dnešok, PERFEKT 2007 Bratislava
  • KOLEKTIV AUTORŮ: Majstri architektúry, PERFEKT 2005