Otevřít hlavní menu

Gedeon Wilhelm Majunke (9. května 1854 Spišská Sobota, Rakousko-Uhersko10. dubna 1921) byl slovenský architekt a představitel architektury přelomu 18. a 19. století. Převážná část jeho tvorby se řadí pod neoklasicismus, neorenesanci a secesi.

Gedeon Majunke
Gedeon Majunke
Gedeon Majunke
Narození 9. května 1854
Spišská Sobota
Úmrtí 10. dubna 1921 (ve věku 66 let)
Manžel(ka) Alica Majunková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

StudiumEditovat

Majunkeho předkové pocházeli z Itálie. Jeho otec Áron byl obchodníkem. Po absolvování základní školy v Spišské Sobotě se v letech 1866-73 vzdělával na Štátnej hlavnej reálnej škole v Košicích. V letech 1873-81 absolvoval studium ve Vídni na Vysoké škole technické a na Hansenově mistrovské umělecké škole, kde se dostalo uznání již jeho studentskému projektu "ideálního muzea". Přestože mu ve Vídni nabízeli místo pedagoga, vrátil se domů.

RodinaEditovat

Usadil se v Spišské Sobotě a založil si rodinu. Za manželku si Majunke vzal Alici ze zámožné německé protestantské rodiny Hergesselů (ženich byl katolík), která se kromě péčí o jejich tři syny a dceru duševně věnovala humanitární činnosti. Pracovala v Červeném kříži, kterému na zřízení nemocnice poskytla dům s dvorem. Ministerstvo zdravotnictví ocenilo její nezištnost udělením Zlatého kříže za zásluhy. Majunkeho dům na náměstí ve Spišské Sobotě i po mnoha desetiletích zůstal sídlem Červeného kříže.

TvorbaEditovat

Pro Dolný Smokovec projektoval hrázděné a srubové stavby. Pro spišská města projektoval administrativní a školní budovy, vily a rodinné domy ve stylu neoklasicismu kombinovaného s neorenesancí a secesí. Restauroval některé tamní zámečky, je autorem několika náhrobků na spišských hřbitovech. Podle jeho návrhů vznikly zahrady a parky. V rodném městě zastával sice i tradiční funkci velitele dobrovolného hasičského sboru, více se však usiloval o jeho modernizaci. Velmi mu záleželo na tom, aby ve Spišské Sobotě zavedli elektrický proud. Díky němu zde pracovala jedna z prvních parních pil na Slovensku. Největší část své životní energie však věnoval Vysokým Tatrám, kde se po otevření Košicko-bohumínské železnice začínalo s rozsáhlou výstavbou. Poznatky z alpských turistických center uplatnil při řešení letovisek, chat, lázeňských, společensko - pohostinských zařízení i romanticky působících kostelíků. Vždy vycházel z konkrétního prostředí, stavby do něj komponoval ohleduplně a nerušivě. Preferoval přírodní materiály, odolné vůči možným klimatickým vlivům. Jedině tak se mohl pustit i do stavění Téryho chaty.

Vliv na pozdější tvorbuEditovat

Začátkem 20. století měli již o Tatry zájem i zahraniční investoři s představami velkokapacitních hotelů. Alespoň někteří z nových projektantů pochopili prostředí shodně s Majunkem a snažili se pokračovat v jeho duchu. V létě roku 1900 horolezec Július Dóry podnikl z Téryho chaty prvovýstup na blízkou Priečnu vežu. Navrhl Uherskému karpatskému spolku, aby ji pojmenoval Majunkeho věží. Tento název se však ujal pouze v německém a maďarském názvosloví.[1] Gedeon Majunke je pohřben na Spišskosobotském hřbitově spolu s manželkou a jejími rodiči.

RealizaceEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gedeon Majunke na slovenské Wikipedii.

  1. Časopis Vysoké Tatry č.4, 1990, In: Bohuš, Ivan: Gedeon Majunke
  2. Časopis Vysoké Tatry č.4, 1990, In: Bohuš, Ivan: Gedeon Majunke

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • DULLA,M.- MORAVČÍKOVÁ,H.: Slovenská Architektúra v 20. storočí, SLOVART 2002 Bratislava
  • DULLA,M.: Slovenská Architektúra od Jurkoviča po dnešok, PERFEKT 2007 Bratislava
  • KOLEKTIV AUTORŮ: Majstri architektúry, PERFEKT 2005