Otevřít hlavní menu

Fridrich V. Švábský

Fridrich V. Švábský (16. dubna 1167 Modigliana20. ledna 1191 Akkon)[1] byl švábský vévoda, přední účastník a velitel třetí křížové výpravy.

Fridrich V. Švábský
švábský vévoda
Narození 16. dubna 1167
Modigliana
Úmrtí 20. ledna 1191
Akkon
Pohřben špitál v Akkonu
Rod Štaufové
Otec Fridrich I. Barbarossa
Matka Beatrix Burgundská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fridrich byl třetím synem Fridricha Barbarossy, původně se jmenoval Konrád a jméno Fridrich převzal po starším zemřelém bratrovi.[1] Společně s bratrem Jindřichem byl při slavnostním dvorském sjezdu o svatodušních svátcích 1184[2] pasován rytířem a o pět let později se vydal vstříc svému osudu do Svaté země. Roku 1181 byl zasnouben s dcerou dánského krále Valdemara.[3] [pozn. 1] a poté se jeho snoubenkou stala uherská princezna Konstancie.[1][pozn. 2] Ani jedno ze zasnoubení nebylo naplněno sňatkem.

Historie křížové výpravy císaře FridrichaEditovat

 
Fridrich Barbarossa dává klestit lesy za pochodu do Svaté země (Liber ad honorem Augusti)

Třetí křížovou výpravu předznamenala zkáza jeruzalémského království a plamenné papežské výzvy o pomoc. Císař Fridrich Barbarossa přijal znamení kříže na slavnostním sněmu v Mohuči 27. března 1188.[7] Poté se císař snažil zabezpečit bezpečnost říše a vyslal také mnohá poselstva k vládcům zemí přes jejichž území by se výprava měla ubírat. Na jaře 1189 tak jednal v Norimberku s posly byzantského císaře Izáka Angela, seldžuckého sultána Kiliče Arslana a srbského knížete Štěpána Nemanji. Poslové byli ujištěni o zcela mírových úmyslech a na základě přísahy würzburského biskupa Gottfrieda, rakouského vévody Leopolda Babenberského a Fridricha Švábského přislíbili otevřít křižákům bulharské horské průsmyky, zajistit jim zásobování a přepravu přes Hellespont.[8] Zhruba patnáctitisícové[9] křižácké vojsko vedené osobně starým císařem, se vydalo na cestu o rok později 11. května 1189[10] a skládalo se z velmožů celé Svaté říše římské.

Z velké dálky se blížilo nové neštěstí, jako by bojovní barbaři nebyli dostatečným soužením, byl to Friderichos, král Alamanů...
— Nikétas Choniátes[11]

Říši svěřil Barbarossa po dobu své nepřítomnosti svému nástupci Jindřichovi. Mladší Fridrich po celou dobu tažení působil jako zástupce vrchního velitele[9] a svou statečnost opakovaně projevil. Barbarossa společně se svou družinou zvolil pro počáteční úsek cesty lodní dopravu po Dunaji a během cesty se setkával se svými spojenci. V táboře u dnešní Bratislavy byl císařem vydán vojenský a táborový řád.[6] Během zastávky v Uhrách bylo křižácké vojsko přívětivě přijato panovníkem a jeho rodinou, císař obdržel četné dary a proviant[12] pro své bojovníky, mezi nimiž byla i česká výprava pod vedením Děpolta II. Fridrich Švábský byl během pobytu u Ostřihomi zasnouben s Konstancií, dcerou krále Bély III.

Výprava poté vstoupila na území byzantské říše a až do Braničeva se dařilo velení putovat lodí. Po výstupu na souš a během pouti přes Nemus Ungariae[13] začali být křižáci sužováni drobnými přepady místním obyvatelstvem.[10] Císař Izák Angelos krom toho nechal uvěznit Barbarossovy vyslance[10] a tím svůj protějšek dostatečně přesvědčil o svém nepřátelství. Poslal také k Barbarossovi posla se sdělením jeho přesvědčení, že Barbarossa má v plánu dobytí Konstantinopole a nahrazení Izáka synem Fridrichem. U Filippopole se křižáci poprvé utkali přímo s byzantskými vojáky.[14] Až hrozba tentokrát již reálné kruciáty proti Byzanci jej donutila ke smíru a propuštění křižáckých pánů.[15] Barbarossa spolu s vojskem přezimoval v Adrianopoli a poté se spolu s byzantskými rukojmími přepplavil přes Hellespont a přes Dardanely se vydal k jihu. Další pochod výpravy byl poznamenán pro křižáky nezvyklým klimatem[16] a také hladem a žízní a také neustálými drobnými i většími potyčkami s turkmenskými nájezdníky.

...někteří pili vlastní moč, někteří krev koní, jiní žvýkali kvůli šťávě koňský hnůj a mnozí přežvykovali travnaté drny.
— Ansbert

U křesťanské, ale nepříliš přátelské Filadelfie, musel císař vyslat Fridricha, aby Čechům a mužům řezenského biskupa zabránil v útoku na již povolující městskou bránu.[17] V květnu 1190 se vyhládlá[18] armáda poutníků setkala se seldžuckým vojskem u Philomelionu. Seldžukové chtěli získat od císaře za klidný průchod výkupné, které jim nabídl ve výši jednoho stříbrného groše. Napadli předvoj výpravy a rytířské pluky nájezdníky odrazily a přešly do protiútoku. Na straně křižáků nebyly žádné ztráty, Turci přišli o téměř pět tisíc vojáků.[19] 13. května se poblíž rozvalin města Axarate křižáci střetli s vojskem seldžuckého vládce Qutb ad-Dína[20] a 18. května strženi osobním příkladem obou Štaufů dosáhli skvělého vítězství u Ikonia. Na počátku června při sestupu pohořím Taurus se císař nečekaně utopil v říčce Saléf a Fridrich převzal po otci velení.

Vévoda švábský, nejvznešenější kníže a nejušlechtilejší dědic otcův, byl pak všemi učiněn také vůdcem vojska Kristova a nadšeně veleben...
— Ansbert[21]
 
Obléhání Akkonu

Vévoda vzal otcovo tělo naložené v octu [22] do Tarsu, kde pohřbil vnitřnosti a zbytek císařovy tělesné schrány našel odpočinek v Antiochii.[21] Po císařově smrti se část Němců vrátila domů, ale prořídlé jádro české výpravy pod vedením Fridricha Švábského pokračovalo dále na východ.[23] Fridrich v Mamistře onemocněl malárií[24] a vojsko pak bylo v Antiochii z velké části zdecimováno úplavicí. V srpnu 1190 se zbytek křižáků vydal pod vedením Fridricha a Konráda z Montferratu na jih do Tripolisu.[25] Z Tripolisu se křižáci plavili do Tyru, kde získali informaci o návratu Jindřicha Lva z anglického exilu, což znamenalo další úbytek mužů, protože se někteří šlechtici pro jistotu vraceli domů obhájit svá práva. 7. října byli křižáci konečně pod hradbami Akkonu.[26] Fridrich během obléhání Akkonu a dlouhém čekání na vytoužené posily z Evropy zemřel a byl pohřben v městském špitále německých rytířů v Akkonu.[1]

...táhl do Antiochie a odtud dále do Sýrie, porazil povstaleckou a Ismailtům nakloněnou Laodikáju, obsadil bez potíží Berytos a mnoho jiných syrských měst, která kdysi patřila Latinům... Přišel také do Tyru, oblehl Saracény obsazený Akkon, ještě dlouho snášel mnohé útrapy ve jménu Krista a nakonec tam položil svůj život.
— Nikétas Choniátes[27]

Vývod předkůEditovat

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Plánovaný sňatek měl upevnit spojenectví mezi císařem a dánským králem,[4] ze sňatku však po Valdemarově brzkém skonu sešlo pro rozdílnost politiky obou zaangažovaných královských dvorů.[5] Princezna byla roku 1187 poslána zpět na bratrův dvůr.[6]
  2. Svatba měla posílit dobré vztahy mezi Štaufy a Arpádovci. Konstancie se roku 1199 provdala za českého krále Přemysla Otakara I.

ReferenceEditovat

  1. a b c d www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-09. 
  2. Opll, str. 147
  3. OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. S. 248. 
  4. Oppl, str. 141
  5. Opll, str. 146
  6. a b Opll, str. 173
  7. SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3. S. 50. 
  8. Opll, str. 171-172
  9. a b Soukup, str. 26
  10. a b c BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0512-9. S. 152. 
  11. HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 14-409-82. S. 149. 
  12. Soukup, str. 55
  13. Opll, str. 174
  14. Opll, str. 1745
  15. Opll, str. 176
  16. Opll, str. 177
  17. WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno: Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0. S. 80. 
  18. soukup, str. 100
  19. Wetzky, str. 100
  20. Wetzky, str. 109.
  21. a b Soukup, str. 110
  22. Bridge, str. 153
  23. Hrochová, str. 175.
  24. Wetzky, str. 155.
  25. Wetzky, str. 157.
  26. Wetzky, str. 158.
  27. Hrochová, str. 154

LiteraturaEditovat

  • BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9. 
  • NICOLLE, David. Třetí křížová výprava 1191 : Richard Lví srdce, Saladin a zápas o Jeruzalém. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-2382-2. 
  • DUGGAN, Alfred. Křižácké výpravy. Překlad Vladimír Pražák. Praha: Orbis, 1973. 214 s. 
  • HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha: Mladá fronta, 1975. 309 s. 
  • HROCHOVÁ, Věra. Křížové výpravy ve světle soudobých kronik. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 255 s. 
  • OPLL, Ferdinand. Fridrich Barbarossa : císař a rytíř. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2001. 354 s. ISBN 80-7185-342-9. 
  • SOUKUP, Pavel. Třetí křížová výprava dle kronikáře Ansberta. Příbram: Knihovna Jana Drdy v Příbrami, 2003. ISBN 80-86240-67-3. 
  • TATE, Georges. Křižáci v Orientu. Překlad Jaroslava Rauschová. Praha: Slovart, 1996. ISBN 80-85871-15-7. 
  • WETZKY, Karl von. Bůh tomu chce : Češi a Moravané na 3. křížové výpravě do Svaté země. Brno: Moba, 1998. ISBN 80-7173-917-0. 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Fridrich IV.
  Švábský vévoda
Fridrich V.
11701191
  Nástupce:
Konrád II.