Otevřít hlavní menu

Frederick Banting

kanadský lékař, nositel Nobelovy ceny

Sir Frederick Grant Banting (14. listopadu 1891, Alliston21. února 1941, Newfoundland) byl kanadský lékař, který objevil léčebné účinky inzulinu a se svým spolupracovníkem Charlesem Bestem jej izolovali ze slinivky břišní. Za tento objev, který znamenal zásadní pokrok v léčbě cukrovky, mu byla udělena Nobelova cena za fyziologii a medicínu roku 1923.[1] Na Měsíci je po něm pojmenován kráter Banting.[2][3]

Frederick Banting
Fredrick banting.jpg
Narození 14. listopadu 1891
Alliston
Úmrtí 21. února 1941 (ve věku 49 let)
Musgrave Harbour
Příčina úmrtí letecká nehoda
Místo pohřbení Mount Pleasant Cemetery
Alma mater University of Toronto
Zaměstnavatelé Hospital for Sick Children
University of Toronto
University of Western Ontario
Ocenění Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1923)
Flavelle Medal (1931)
rytíř komandér Řádu britského impéria (1935)
člen Královské společnosti (1935)
Canadian Medical Hall of Fame (1994)
… více na Wikidatech
Podpis Frederick Banting – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Frederick Banting se narodil jako nejmladší z pěti dětí na farmě blízko Allistonu v kanadské provincii Ontario. Po studiích na střední škole začal v roce 1912 studovat medicínu na univerzitě v Torontu. Po vypuknutí 1. světové války se v r. 1914 přihlásil do armády, ale nebyl přijat kvůli špatnému zraku. V r. 1916 získal titul bakaláře a stal se zdravotníkem kanadského armádního sboru. Prodělal tažení do Evropy a sám byl raněn v bitvě u Cambrai v r. 1918. Byl vyznamenán britským vojenským křížem za statečnost. [1]

Po návratu do Kanady pracoval v dětské nemocnici a otevřel si lékařskou praxi v malém městečku London, Ontario. Praxe nebyla příliš úspěšná a Benting přijal místo lektora ortopedie na západní univerzitě v Ontariu. V letech 1921 -1922 vyučoval farmakologii na univerzitě v Torontu. V roce 1922 získal titul doktora medicíny.[1] [4]

Banting se o problematiku cukrovky zajímal již několik let a znal vědecké práce z tohoto oboru, které ukázaly, že příčinou jejího vzniku je nedostatek hormonu inzulin vylučovaného ve slinivce břišní. Rozhodl se prozkoumat možnost, jak tento hormon ze slinivky získat a použít jej pro léčbu. Obrátil se na profesora Macleoda, který mu ve fyziologickém ústavu univerzity v Torontu poskytl zařízení pro experimentální práci a také asistenta, studenta medicíny Charlese Besta. Od května 1921 prováděli pokusy na psech, později používali i zárodky jiných zvířat. Z Langerhansových ostrůvků ve slinivce se jim podařilo izolovat látku, kterou nazvali isletin. Jeho účinky vyzkoušel Banting na svém spolužákovi Gilchristovi, který se stal členem jejich výzkumného týmu společně s biochemikem Jamesem Collipem. Ten objevil novou metodu pro čištění isletinu a usnadnil tak jeho výrobu pod názvem inzulin. [5] Začátkem roku 1922 dostal první inzulinové vzorky k použití bostonský diabetolog E. P. Joslin, který je aplikoval 14letému chlapci jménem Leonard Thompson, což byl první léčený diabetik na světě. V roce 1923 byla Bantingovi a Macleodovi za objev inzulinu udělena Nobelova cena.[1] Banting polovinu své odměny věnoval asistentu Bestovi, Macleod zase biochemiku Collipovi.

Banting byl jmenován profesorem na Torontské univerzitě, získal doktorát věd a mnoho čestných funkcí a titulů v Kanadě i v zahraničí. Kanadská vláda mu navíc přiřkla životní rentu a v roce 1934 byl slavnostně povýšen do šlechtického stavu.[4][1]

Od roku 1938 se zkoumal fyziologické problémy pilotů při letu a prováděl klinické šetření pro královské kanadské letectvo (RCAF). Během 2. světové války se zabýval také možnostmi léčby popálenin a působil jako styčný důstojník mezi britskou a severoamerickou zdravotní službou. Při výkonu této služby 21. února 1941 tragicky zahynul při letecké nehodě nad Musgrave Harbour v kanadském Newfoundlandu, když letadlu Lockheed L-14 selhaly oba motory.[1] Banting havárii přežil, ale na následky poranění druhý den zemřel.

Osobní životEditovat

Banting byl dvakrát ženatý. S první ženou Marion Robertsonovou měl syna Williama (1929-1998). Rozvedli se v roce 1932 a Banting se v r. 1937 oženil s Henriettou Ballovou.

Od roku 1921 se intenzivně začal zajímat o malířskou tvorbu. Se skupinou kanadských umělců sdílel jejich lásku k drsné kanadské krajině. V roce 1927 s přítelem A.Y.Jacksonem podnikli kreslířské výpravy do oblasti řeky sv. Vavřince, na základnu v Arktidě nebo k jezerům na severozápadě Kanady. Z těchto cest pochází mnoho jeho skic a kreseb. V době své smrti byl Banting jedním z nejznámějších amatérských malířů v Kanadě.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frederick Banting na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f The Nobel Prize in Physiology or Medicine 1923. NobelPrize.org [online]. [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Crater Banting on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
  3. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Linné, str. 72, č. mapového listu 23, ISBN 80-85277-10-7
  4. a b Cesta k inzulinu vedla přes slinivku psů. DIAstyl [online]. 2018-09-04 [cit. 2019-06-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. CODR, Milan; ŘEZÁČ, Tomáš. Přemožitelé času sv. 4. 1.. vyd. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Frederick Grant Banting, s. 47-51. 

Externí odkazyEditovat